Úřad
pro ochranu hospodářské soutěže rozhodl jako orgán příslušný podle § 11 zákona
č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb.
a zákona
č. 286/1993 Sb. ve správním řízení čj. S 48/00 zahájeném z vlastního
podnětu dne 12. 7. 2000 podle § 18 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(správní řád), a § 12 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve
znění pozdějších předpisů, ve věci možného porušení
§ 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže,
v platném znění, účastníkem řízení: Plzeňská energetika a.s., se sídlem v
Plzni, Tylova 57, PSČ: 31600, IČO: 25240668, zastoupeným Mgr. Romanem Denešem,
Praha 10, Bělocerkevská 3, na základě plné moci ze dne 14. 7. 2000,
t a k t o :
1. Účastník řízení, Plzeňská
energetika a. s. se sídlem v Plzni, Tylova 57, IČO: 25240668, porušil
ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže,
ve znění pozdějších předpisů tím, že od prosince 1999 neoprávněně vynucoval
uzavření výlučných smluv na dodávky tepla, zemního plynu, vzdušných plynů,
pitné, užitkové
a průmyslové vody na společnostech ŠKODA, KOVÁRNY, Plzeň, s. r. o., IČO:
47718587, se sídlem Plzeň, Tylova 57 a ŠKODA HUTĚ, Plzeň, s. r. o., IČO:
47718706,
se sídlem Plzeň, Tylova 57, na dobu do 21. 9. 2013, čímž zneužil svého
monopolního postavení na trhu dodávek výše uvedených produktů. Toto zneužívání
monopolního postavení se účastníkovi řízení podle ustanovení § 11 odst. 1 písm.
d) téhož zákona zakazuje.
2. Podle § 11 odst. 1 písm. h)
a § 14 odst. 4 zákona č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se
účastníkovi řízení za porušení § 9 odst. 3 citovaného zákona ukládá pokuta
ve výši Kč 1.000.000,-- (slovy: jeden milión korun českých). Pokuta je splatná
do 10 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže u České národní banky, pobočka Brno, č. účtu 3754-24825-621/0710,
konst. symbol 1148, var. symbol 45148066.
Dne 30. 6. 2000 Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže (dále jen ”úřad”) obdržel podnět společností ŠKODA,
KOVÁRNY, Plzeň, s. r. o., IČO: 47718587, se sídlem Plzeň, Tylova 57 (dále jen
”ŠKODA KOVÁRNY”), a ŠKODA HUTĚ, Plzeň, s. r. o., IČO: 47718706, se sídlem
Plzeň, Tylova 57 (dále jen ”ŠKODA HUTĚ”), ve kterém byl upozorněn na údajné
zneužití monopolního postavení společností Plzeňská energetika a. s. se sídlem
v Plzni, Tylova 57, IČO: 25240668 (dále jen ”Plzeňská energetika”). Možné
zneužití monopolního postavení mělo spočívat v tom, že Plzeňská energetika
jakožto dodavatel tepla, topných plynů, technických plynů, pitné, užitkové a
průmyslové vody vypověděla bez uvedení důvodu dosavadní smlouvy. Současně
předložila návrhy smluv nových, které obsahovaly dle názoru zasilatelů podnětu
nepřiměřené podmínky. Jednak se jednalo o neúměrné zvýšení cen
za dodávané produkty, neboť navržené ceny byly ve zjevném nepoměru jak cenám
jiných dodavatelů v regionu, tak i k rozsahu nárůstu nákladů Plzeňské
energetiky, a dále tyto návrhy obsahovaly závazek exkluzivity ze strany
zasilatelů podnětu pro odběry uvedených produktů od Plzeňské energetiky na dobu
13 let. V průběhu I. čtvrtletí 2000 avizovala Plzeňská energetika
přerušení dodávek uvedených komodit, což lze považovat za formu určitého
nátlaku, který je umožněn pouze monopolním postavením uvedené společnosti.
Na základě uvedeného podnětu zahájil úřad
správní řízení ve smyslu § 18 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(správní řád), pro možné porušení § 9 odst. 3 zákona
č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb.
a zákona
č. 286/1993 Sb. (dále jen ”zákon” nebo ”zákon o ochraně hospodářské soutěže”).
Možné porušení zákona úřad spatřoval ve vynucování nepřiměřených podmínek ve
smlouvách se společnostmi ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ, přičemž nepřiměřenost
podmínek dle úřadu spočívala v tom, že se smlouva uzavírá na dobu určitou
do 21. 9. 2013 bez možnosti výpovědi a že kupující má právo bez ohledu na
ostatní ustanovení smlouvy nakupovat produkty od jiných dodavatelů než od
prodávajícího, pouze dá-li k tomu prodávající písemný souhlas, a/nebo
prodávající nebude ochoten nebo schopen dodávat příslušný produkt nebo produkty
v množství nebo technické kvalitě nebo za cenu, jež požaduje kupující dle
čl. 9.1. (návrhu ”Rámcových smluv o dodávce a odběru produktů”).
Dopisem ze dne 14. 7. 2000 se Plzeňská
energetika vyjádřila k předmětu správního řízení v tom smyslu, že
právní předchůdce společnosti Plzeňská energetika, společnost ŠKODA ENERGETIKA,
s. r. o. (dále jen ”ŠKODA ENERGETIKA”), uzavřela dne
28. 3. 1995 s ŠKODA HUTĚ a ŠKODA KOVÁRNY smlouvy o dodávce paliv, energií,
medií a o spolupráci v této oblasti (č. 14/21-1/95 a 14/21-2/95). Dne 21
9. 1998 uzavřela společnost ŠKODA, a. s. (dále jen ”ŠKODA”), která byla 100 %
vlastníkem společností ŠKODA HUTĚ a ŠKODA KOVÁRNY, se společností Midlands
Power Europe B. V., nyní CINERGY GLOBAL RESOURCES 1 B. V. (dále jen ”CINERGY”)
Smlouvu o potvrzeních, prohlášeních a závazcích týkajících se smlouvy o prodeji
a převodu obchodního podílu a o právech s tím spojených (dále jen ”Smlouva
o potvrzeních”). (Tato smlouva byla uzavřena v souvislosti s prodejem
společnosti ŠKODA ENERGETIKA, kterou prodala ŠKODA společnosti CINERGY.) Ve
Smlouvě o potvrzeních se strany zavázaly, že zajistí do 30 dnů od podepsání
smlouvy, aby jimi ovládané subjekty (vč. společnosti ŠKODA) uzavřely smlouvy na
odběry tepla, topných plynů, technických plynů, pitné užitkové a průmyslové
vody, elektrické energie a souvisejících služeb na dobu 15 let, tj. do 21. 9.
2013. Současně se dohodly, že ŠKODA a jí ovládané osoby nebudou na tuto dobu
nakupovat uvedené produkty či služby od jiného dodavatele než od Plzeňské
energetiky. Od 21. 9. 1998 probíhají jednání mezi ŠKODA
a CINERGY o konečné podobě smluv. Dne 22. 12. 1999 vypovídá podle § 582
občanského zákoníku Plzeňská energetika smlouvy s tím, že jejich platnost
končí k 31. 3. 2000. Po tomto datu nedošlo k přerušení dodávek předmětných
produktů. Od 1. 7. 2000 byly uzavřeny zjednodušené smlouvy s tím, že se
předpokládalo jejich prodloužení do doby uzavření dlouhodobých smluv. Plzeňská
energetika se již 2 roky snaží o uzavření smluv na dodávku produktů a
souvisejících služeb. Většina společností kontrolovaných společností ŠKODA již
smlouvy uzavřela, ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ dosud odmítají smlouvy uzavřít,
přičemž hlavním důvodem je délka platnosti smlouvy. Dle účastníka řízení
nedochází z jeho strany ke zneužití práv nebo vyvíjení nátlaku na kupující
hrozbou, že ukončí dodávku produktů a souvisejících služeb, a tedy k vynucování
nepřiměřených podmínek. Pouze se snaží mít platně uzavřené smlouvy (jinak by se
mohlo jednat o neoprávněný odběr) v již dříve dohodnutém znění.
Dne 20. 7. 2000 se konalo ústní jednání
s účastníkem řízení. V jeho rámci účastník uvedl, že Plzeňská
energetika dodává elektrickou energii, tepelnou energii, zemní plyn, vodu,
stlačený vzduch a různé související služby asi 100 zákazníkům v bývalém
areálu společnosti ŠKODA a okolí dle udělené autorizace. Od 1. 7. 200 odpadly
dodávky elektrické energie, které nyní zabezpečuje Západočeská energetika, a.
s., a Plzeňská energetika elektřinu jen vyrábí. U všech společností ovládaných
ŠKODA došlo k podepsání smluv na dobu 15 let,
a to na základě Smlouvy o potvrzeních, přičemž tato doba byla požadována ze
strany ŠKODA z důvodu zabezpečení a jistoty dodávek, resp. tato doba měla
prodej společnosti ŠKODA ENERGETIKA podmiňovat, což má mj. potvrzovat i čl.
4.1.11 Smlouvy o potvrzeních,
ve kterém je stanoveno, že veškeré povinnosti CINERGY budou převedeny na
jakékoliv nástupce Plzeňské energetiky, CINERGY, jiného majitele či
provozovatele Plzeňské energetiky. Důvodem pro výpovědi dosud platných smluv
bylo, aby smlouvy obsahovaly všechny formální náležitosti dle obecně závazných
právních předpisů a aby byly v souladu
se Smlouvou o potvrzeních. S ohledem na to, že se za dva roky nepodařilo
dojednat smlouvy nové, Plzeňská energetika tyto smlouvy vypověděla, přičemž se
jednalo pouze o právní krok
a fakticky se nic nezměnilo.
Dne 20. 7. 2000 dále úřad vyslechl jako
svědka Ing. Vojtěcha Novotného, který působí ve funkci jednatele a technického
náměstka ve společnostech ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ a který je odpovědný za
nákup energií v uvedených společnostech. Jmenovaný vypověděl, že obě
společnosti nemají možnost jiných dodávek než od Plzeňské energetiky, případně
tato možnost existuje za podmínky vynaložení určitých investic, pokud jde o
dodávky tepla, a v případě elektrické energie za předpokladu, že dojde
k pronájmu nebo prodeji sítí v areálu ŠKODA Západočeské energetice,
a. s., ze strany Plzeňské energetiky. Jednání
o uzavření nových smluv začala někdy koncem roku 1999 a byla problematická,
neboť Plzeňská energetika trvala na dlouhodobém (třináctiletém) smluvním vztahu
s praktickou nemožností ukončení smluvního vztahu a dále na nevýhodných
cenách a podmínkách odběru energií, např. u ceny elektrické energie to mělo být
3 % pod cenu uvedenou v ceníku Západočeské energetiky, a. s., což přesahuje
cenu tržní. Dále svědek vypověděl, že Plzeňská energetika upozorňovala na
možnost přerušení dodávek, když končila platnost smluv,
tj. od 1. 7. do 4. 7. 2000. Svědkovi bylo také ze strany statutárního zástupce
Plzeňské energetiky sděleno, že pokud nepodepíše smlouvu, přeruší dodávku
energie z důvodu neuzavřeného smluvního vztahu. K přerušení dodávek
však nedošlo.
Na základě žádosti účastníka řízení úřad
rozhodnutím ze dne 21. 7. 2000 přerušil správní řízení do 6. 8. 2000 (§ 29
odst. 2 správního řádu).
V dopise ze dne 26. 7. 2000
společnosti ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ
mj. poukázaly na to, že nebyly smluvní stranou dokumentů souvisejících
s převodem společnosti ŠKODA ENERGETIKA a tak jim nevznikly žádné
povinnosti vůči společnosti Plzeňská energetika. Dále vyjádřily názor, že v
rozporu s ustanoveními hospodářské soutěže je vynucování závazků obsažených v
návrzích ”Rámcových smluv o dodávce a odběru produktů”. Jedná se konkrétně o
čl. 4.1., kde se uvádí, že smlouva bude uzavřena na dobu určitou, a dále o čl.
12.1., dle kterého po celou dobu platnosti smlouvy jsou odběratelé oprávněni
nakupovat produkty a služby od jiných dodavatelů pouze tehdy, dá-li k tomu
Plzeňská energetika souhlas nebo nebude-li schopna nebo ochotna příslušný produkt
dodávat. Tyto podmínky jsou ze strany Plzeňské energetiky vyžadovány na základě
Smlouvy
o potvrzeních (čl. 4.1.6.), dle které ŠKODA a jí spřízněné osoby uzavřou 15ti
letou výhradní smlouvu na dodávky produktů; stejnou dobu ŠKODA a jí spřízněné
osoby nebudou oprávněny účastnit se vlastních projektů na výrobu a distribuci
předmětných produktů, nebudou je ani jiným způsobem do areálu ŠKODA dodávat,
zajišťovat jejich dodávky či je odebírat. Uzavření ”Rámcových smluv o dodávce a
odběru produktů” bylo dle společností ŠKODA HUTĚ
a ŠKODA KOVÁRNY vynucováno pohrůžkou vypovězení stávajících smluv v dopise ze
dne 14. 12. 1999. Dne 22. 12. 1999 došlo k realizaci této pohrůžky, když dle §
582 občanského zákoníků byly smlouvy bez udání důvodu vypovězeny.
Dne 8. 9. 2000 vyslechl úřad jako svědka
Ing. Petra Frýbla, CSc., bývalého pracovníka společnosti ŠKODA, který se
účastnil jednání o prodeji ŠKODA ENERGETIKA. Tento svědek vypověděl, že závazek
exkluzivních dodávek byl do Smlouvy o potvrzeních zakotven
z důvodu dosažení co nejvyšší prodejní ceny a návratnosti předpokládaných
investic
do Plzeňské energetiky. Na druhé straně měla mít ŠKODA a její dceřiné
společnosti zajištěny dodávky za stabilních a cenově přiměřených podmínek.
Téhož dne úřad vyslechl svědka Mgr. Jana Bulku, pracovníka společnosti ŠKODA,
který se také zúčastnil jednání o prodeji ŠKODA ENERGETIKA. Ten shodně
vypověděl, že mj. exkluzivita na dodávky na dobu 15ti let byla sjednána za
účelem dosažení maximální prodejní ceny a výhodných cen dodávek. Dále uvedl, že
v důsledku organizačních změn již ŠKODA nemá přímý vliv na ŠKODA HUTĚ a ŠKODA
KOVÁRNY, aby mohla dostát svých závazků ze Smlouvy o potvrzeních.
Na návrh účastníka řízení vyslechl úřad
dne 20. 9. 2000 jako svědka JUDr. Víta Horáčka, pracovníka advokátní kanceláře
zastupující CINERGY, který se za tuto stranu účastnil jednání o prodeji
společnosti ŠKODA ENERGETIKA. Tento svědek vypověděl, že důvodem pro sjednání
závazku dlouhodobého odběrů společnosti ŠKODA (a jejích dceřiných společností)
od ŠKODA ENERGETIKA, resp. Plzeňská energetika byl požadavek společnosti ŠKODA
na zajištění stabilních dlouhodobých dodávek za tržní ceny. Dle názoru tohoto
svědka nebyla exkluzivita dodávek sjednána. Při sjednávání smlouvy o prodeji
podniku ŠKODA ENERGETIKA nedošlo k žádnému nátlaku ze strany CINERGY. Žádný
nátlak nebyl vyvíjen ani ze strany Plzeňské energetiky na společnost ŠKODA a
její dceřiné společnosti. Ačkoliv předložila v souladu se Smlouvou o
potvrzeních do 1 týdne návrhy nových smluv, žádná společnost je nepodepsala.
Přestože CINERGY byla oprávněna zahájit rozhodčí řízení
o splnění povinností a uplatnit sankce, nestalo se tak. Tato společnost se
snažila o jednání, kterým se však podniky skupiny ŠKODA vyhýbaly. Cílem
Plzeňské energetiky bylo také uzavření smluv, které by byly v souladu s
právními předpisy, protože původní smlouvy nebyly v souladu
s energetickým zákonem.
Dne 20. 9. 2000 seznámil úřad účastníka
řízení s výsledky šetření, přičemž účastník nevyjádřil žádné připomínky.
Téhož dne úřad obdržel doplněné vyjádření účastníka k předmětu správního
řízení. Ten uvedl, že smluvní podmínky, pro které bylo zahájeno správní řízení,
je třeba posuzovat tak, že nejde jen o povinnosti odběratelů, ale i o povinnost
Plzeňské energetiky. Dále poukázal na to, že dlouhodobé zabezpečení dodávek
produktů a souvisejících služeb požadovala po CINERGY společnost ŠKODA při
prodeji podniku ŠKODA ENERGETIKA. Aby společnost CINERGY mohla zaplatit vysokou
kupní cenu, nabídla ŠKODA dlouhodobý odběr produktů a služeb. Byla tak sjednána
smlouva na dobu určitou 15ti let, která je nevypověditelná a která může být
ukončena odstoupením. Aby ŠKODA a její dceřiné společnosti nebyly znevýhodněni,
CINERGY se za Plzeňskou energetiku zavázala dodávat za cenu, která nesmí být
vyšší než cena obvyklá v místě a čase a pro spotřebitele obdobného
charakteru. Smlouvy neobsahují dle názoru účastníka řízení nepřiměřené
podmínky, nýbrž podmínky výhodné pro obě strany. To vyplývá i z toho, že
obě strany jsou
na sobě vzájemně závislé. Na základě toho navrhuje správní řízení
zastavit.
Dle § 9 odst. 3 zákona nesmí být monopolní
nebo dominantní postavení soutěžitelem zneužíváno na újmu jiných soutěžitelů
nebo spotřebitelů, ani na úkor veřejného zájmu. Dle § 9 odst. 1 zákona má
soutěžitel na relevantním trhu monopolní postavení, když není vystaven soutěži
vůbec, a dominantní postavení v případě, že není vystaven soutěži
podstatné.
Z výše uvedeného vyplývá, že § 9 odst.
3 zákona dopadá na soutěžitele pouze tehdy,
pokud se nalézá v monopolním či dominantním postavení na relevantním trhu. I když tento pojem
není v zákoně definován, obecně lze říci, že za relevantní trh se pokládá
místo, kde dochází ke střetu nabídky a poptávky v reálném čase. Věcně
relevantní trh obvykle zahrnuje veškeré výrobky či služby, které spotřebitelé
ohledně jejich vlastností, ceny a jejich předpokládaného účelu použití
pokládají za zaměnitelné nebo zastupitelné. Po stránce geografické se
relevantním trhem rozumí oblast, ve které zúčastnění podnikatelé nabízejí
relevantní produkty nebo služby, ohledně kterých jsou soutěžní podmínky
dostatečně homogenní, a která se odlišuje od sousedních oblastí znatelně jinými
soutěžními podmínkami. Relevantní trh se z hlediska času zkoumá pouze
v případě, když v konkrétním okamžiku nebo období jsou soutěžní
podmínky výrazně jiné než v obdobích ostatních.
Na základě uvedených zásad úřad vymezil
relevantní trh po stránce věcné jako trh dodávek zemního plynu, dále pak
vzdušného plynu, tepla (v horké vodě a v páře), vody (užitkové, průmyslové
pitné a chladící vody a odvod odpadních vod) konečnému spotřebiteli. Uvedené
produkty jsou nezastupitelné jinými; pokud existuje teoretická možnost
substituce (např. zemní plyn je do určité míry nahraditelný elektrickou
energií), je tomu tak pouze za cenu překonání značných investičních a časových
bariér. I po překonání těchto bariér je často daný produkt pro odběratele
z hlediska cenového nezaměnitelný. Po stránce geografické považuje
úřad za relevantní trh území, na kterém se nacházejí technické sítě dodavatele
a které je v případě tepla a zemního plynu vymezeno státní autorizací dle
zákona č. 222/1994 Sb. (energetický zákon). Z hlediska tohoto řízení
neexistují podstatná časová ohraničení.
Na základě výše uvedeného vymezení trhu a poznatků úřadu získaných při jeho činnosti
posoudil správní orgán postavení Plzeňské energetiky vůči odběratelům ŠKODA
HUTĚ
a ŠKODA KOVÁRNY jako monopolní.
V dalším kroku úřad zkoumal, zda výše
popsané jednání účastníka řízení představuje porušení § 9 odst. 3 zákona, tj.
zda zneužil svého monopolního postavení na trhu na újmu soutěžitelů nebo
spotřebitelů či na úkor veřejného zájmu. Pod písmeny a) až d) citovaného
ustanovení jsou v demonstrativním výčtu uvedeny jednotlivé skutkové
podstaty (formy) zneužití monopolního či dominantního postavení; chování
účastníka řízení však nelze podřadit pod žádnou z uvedených forem zneužití
monopolního postavení. Z § 9 odst. 3 zákona však vyplývá, že za zneužití
monopolního postavení lze považovat i jiné než příkladmo uvedené formy jednání.
V daném případě správní orgán při
aplikaci pojmu zneužití monopolního postavení (jakož i při vymezování
relevantního trhu) přihlédl k praxi orgánů Evropského společenství (Soudní
dvůr ES a Evropská komise) ohledně výkladu čl. 86 Smlouvy o založení ES (nyní
čl. 82). Z článku 64 odst. 2 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou
republikou
na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně
druhé (publ. pod č. 7/1995 Sb.) vyplývá pro Českou republiku závazek posuzovat
praktiky, které mohou postihnout obchod mezi ČR a Evropským společenstvím ve
smyslu čl. 64 odst. 1, na základě kritérií vyplývajících z uplatňování
pravidel čl. 85 a 86 Smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství.
K tomuto bodu poznamenal Ústavní soud, že ”nelze považovat
za protiústavní interpretaci tu, jež vychází ze soutěžních pravidel upravených
Smlouvou
o založení Evropského společenství. Tato smlouva, stejně jako smlouva o
Evropské unii vychází ze stejných hodnot a principů, na nichž je založen i
ústavní řád České republiky”. Interpretace podle pravidel Evropského
společenství je přípustná však pouze tehdy, pokud se současně pohybuje
v mezích pozitivní právní úpravy soutěžního práva v České republice.
Jak uvedl Vrchní soud v Olomouci, právní argumentace včetně procesních
postupů musí být v souladu s tuzemskými právními normami (viz rozh.
čj. 2A 6/96).
Z bodu 4.1. a 18.1. návrhu ”Rámcové
smlouvy o dodávce a odběru produktů”, kterou předložila Plzeňská energetika
v červnu 2000 společnosti ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ vyplývá, že tato
smlouva měla být uzavřena na dobu určitou do 21. 9. 2013, přičemž může být
ukončena z důvodu podstatného porušení smluvních povinností druhou smluvní
stranou nebo z důvodu předvídaných uvedenou smlouvou. Důvody, za kterých
je kupující
(tj. ŠKODA KOVÁRNY, příp. ŠKODA HUTĚ) oprávněn odstoupit od smlouvy jsou
prodlení, omezení dodávek a dále v případě vstupu prodávajícího do likvidace,
apod. (bod 18.2.2.). Z článku 12.1. uvedené smlouvy plyne, že kupující
může odebírat jiné produkty pouze v případě, že prodávající k tomu dá
předem písemný souhlas a/nebo prodávající nebude ochoten nebo schopen dodávat
příslušný produkt v množství, technické kvalitě nebo za ceny, stanovené
dle čl. IX. smlouvy. Podle něj stanovené ceny nesmí být vyšší než nejnižší
tržní ceny dosažitelné v daném místě a čase pro spotřebitele obdobného
charakteru, jako je kupující, v příslušném smluvním období a za obdobných
podmínek. Zároveň je uveden i způsob výpočtu cen za dodávky plynu, tepla a vody
a stanoven způsob řešení případných sporů.
Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná
o dlouhodobou (cca třináctiletou) smlouvu,
na základě které je Plzeňská energetika, pokud splní příslušné smluvní
podmínky, výhradním dodavatelem předmětných produktů a služeb. Obecně platí, že
závazky k výlučnému odběru garantují smluvním stranám odbyt, příp.
kontinuální zásobování, a tak hrají v ekonomice důležitou roli. Na trhu
fungující konkurence je výhradnost v zájmu obou smluvních stran
a obvykle platí z hlediska hospodářské soutěže za nezávadnou. Pokud je
stanovena ze strany dominantního subjektu, je situace jiná s ohledem na
negativní účinky na trzích, které ”ovládá” dominantní subjekt. Jde zejména o
omezení odbytových cest konkurentů a o bariéry pro vstup nových soutěžitelů.
V souvislosti s daným případem je třeba si uvědomit, že
v současnosti prochází závěrečnou fází liberalizace trhu v síťových
odvětvích, na základě níž bude umožněna soutěž i v rámci ”přirozených”
monopolů. Exkluzivní dlouhodobé smlouvy pak vznik soutěže v této oblasti
velkou měrou vylučují, resp. oddalují.
Negativně se tento stav projevuje i na
odběratelích vázaných na dominantního soutěžitele, neboť je omezena jejich
možnost volby zásobovacích zdrojů. K tomu je však třeba poznamenat, že
v tomto případě jsou negativní dopady exkluzivní smlouvy na samotného
odběratele částečně eliminovány povinností dodavatele dodávat produkty a služby
za tržní ceny (viz čl. IX. ”Rámcové smlouvy o dodávce a odběru produktů”).
Částečně jen z toho důvodu, že pokud by uvedená smlouva byla uzavřena,
Plzeňská energetika by se stala pouze pasivním příjemcem podmínek na trhu.
V důsledku toho její stávající odběratelé (ŠKODA KOVÁRNY
a ŠKODA HUTĚ) by s vysokou mírou pravděpodobnosti nezískaly lepší než
průměrné cenové podmínky.
Z výše uvedených důvodů pokládá úřad
uvedené chování společnosti Plzeňská energetika, která se snažila o uzavření
uvedených smluv, za protisoutěžní a ve svém důsledku porušující zákon o ochraně
hospodářské soutěže. Shodný přístup zastávají i orgány Evropských společenství,
jako příklad je možno uvést rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 13. 3.
1979 ve věci ”Hoffmann-La Roche”
(85/76) a zejména novější rozhodnutí téhož soudu ze dne 27. 4. 1999 ve věci ”Almelo” (C–393/92), ve kterém se uvádí,
že pokud regionální distributor elektřiny v dominantním postavení na trhu
váže kupující – a to
i v případě, že je tomu na jejich žádost –
prostřednictvím závazku nebo příslibu na jejich straně krýt všechny
požadavky nebo jejich většinu exkluzivně od tohoto podniku, zakládá to zneužití
dominantního postavení.
Při posuzování, zda dané jednání
představuje porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, v zásadě není
rozhodující, zda došlo k vynucování uvedených podmínek
ve smlouvách, nebo zda tyto podmínky byly bez výhrad akceptovány nebo dokonce
požadovány. Podobně se k této problematice staví i Evropský soudní dvůr ve
výše uvedených rozhodnutích. Lze však konstatovat, že na společnosti ŠKODA
KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ byl vyvíjen určitý tlak ze strany Plzeňské energetiky na
přijetí předložených smluv. Úřad má v této souvislosti na mysli zejména
dopisy ze dne 14. 12. 1999 a výpovědi smluv ze dne 22. 12. 1999. Jejich
prostřednictvím mohla Plzeňská energetika vyvolat u odběratelů důvodné obavy,
zda nedojde k přerušení pro podniky životně důležitých dodávek. Takový
postup lze označit
za vynucování.
V souvislosti s tímto případem
se úřad také zabýval závazky společností ŠKODA
a CINERGY, které byly zakotveny ve Smlouvě o potvrzeních, neboť účastník řízení
tvrdil, že Plzeňská energetika se pouze snažila o naplnění této smlouvy. Jedná
se o závazky ŠKODA uzavřít nebo u spřízněných osob zajistit uzavření 15ti
letých exkluzivních smluv na dodávky produktů a služeb. Současně byla ve
smlouvě sjednána 15ti letá nekonkurenční klauzule. Znění článku 4.1.6 je následující: Prodávající se zavazuje s výjimkou
případů podle Článku 4.1.8 zajistit, že on ani Spřízněné osoby se bez
předchozího písemného souhlasu Společnosti:
(i) nezúčastní jakýchkoliv projektů na vlastní výrobu a distribuci Produktů či
poskytování Souvisejících služeb v rámci současných Areálů ŠKODA po dobu
15ti let ode dne podpisu této smlouvy s výjimkou využití odpadního tepla,
stlačeného vzduchu a technických plynů;
(ii) nebude po dobu 15ti let od podpisu smlouvy nakupovat jakékoliv Produkty či
související služby od jiného dodavatele než od Společnosti; a (iii) ani jiným
způsobem nebude po dobu 15ti let do podpisu této Smlouvy Produkty ani
Související služby do Areálů ŠKODA dodávat, zajišťovat jejich dodávky či
odebírat je.
K výše uvedenému argumentu Úřad
uvádí, že jak Plzeňská energetika, tak ŠKODA HUTĚ, příp. ŠKODA KOVÁRNY nebyly
smluvními stranami Smlouvy o potvrzeních. Přitom se jedná o právnické osoby a
tedy subjekty, které jsou samostatně způsobilé mít práva
a povinnosti. Tyto subjekty tedy jednak nejsou z uvedené smlouvy zavázáni,
jednak nesou plnou právní odpovědnost za svá jednání.
Úřad se však zabýval i možností, že by
společnosti (CINERGY, ŠKODA) prosazovaly uzavření smluv, které odpovídají shora
uvedeným podmínkám Smlouvy o potvrzeních, z pozice vlastníků společností
Plzeňská energetika, ŠKODA KOVÁRNY a
ŠKODA HUTĚ. V roce 1998 proběhlo u úřadu pod čj. S 126/98 správní řízení o
udělení povolení
ke spojení podniků ve smyslu § 8a zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to
společnosti Midlands Power Europe B.V. (tj. CINERGY) a ŠKODA ENERGETIKA. Na
základě rozhodnutí úřadu bylo uvedené spojení povoleno. Dále je třeba uvést, že
účastník (tj. Midlands Power Europe B.V.) v rámci uvedeného řízení
nepředložil Smlouvu o potvrzeních, přestože byla neoddělitelně spjata
s celou transakcí, zejm. se ”Smlouvou o prodeji a převodu obchodního
podílu” společnosti ŠKODA ENERGETIKA. Jak vypověděl svědek JUDr. Vít Horáček,
bylo tomu tak z důvodu, že se účastník řízení domníval, že Smlouva o
potvrzeních nepodléhá povolení úřadu, neboť neobsahuje žádné ustanovení
narušující hospodářskou soutěž. Kromě toho obsahovala důvěrné informace a
strany transakce nechtěly, aby byly zveřejněny.
V rámci spojování podniků smluvní
strany často přijímají tzv. doplňková nebo pomocná omezení. Ta jsou dle názoru
úřadu přípustná pouze tehdy, pokud mají přímý vztah k danému spojení
podniků a současně jsou pro dané spojení nezbytná a jejich trvání a rozsah musí
být omezeny striktně na tento účel (shodně s přístupem Evropského soudního dvora,
např. rozhodnutí C 42/84 ve věci ”Remia
BV”). Jinými slovy řečeno, bez jejich existence by nebylo možné spojení
uskutečnit, anebo by to bylo možné za podstatně vyšších nákladů a nebo
za podstatně delší dobu. Dále smlouvy zakládající spojení nesmí obsahovat
omezení, které lze vyčlenit z koncentrace a které vede poškození třetích
stran. V opačném případě úřad dané ustanovení posuzuje samostatně, přičemž
může dojít k závěru, že porušuje § 3 zákona
o ochraně hospodářské soutěže. Za doplňková omezení mohou být považovány za
určitých podmínek mj. povinnosti odběru. Shodně postupuje i Komise ES (viz
např. Oznámení Komise č. 90/C 203/05, týkající se doplňkových omezení při
spojování podniků).
Obecně platí, že při prodeji podniku může
dojít k přetrhání dodavatelsko odběratelských vztahů dosud vzájemně
integrovaných podniků. Prodávající může být poškozen, pokud by odpadly dodávky
z převáděného podniku, nutně potřebné pro jeho zbývající aktivity. To samé
platí pro nabyvatele nebo nabývaný podnik, u kterého by mohlo v důsledku
převodu dojít k přerušení toku dodávek, které jsou také potřebné
k provozování jeho vlastní činnosti. Aby bylo možné provést převod podniku
za rozumných podmínek, je třeba dodavatelské toky uskutečňované v rámci
původní hospodářské jednotky nahradit dodavatelsko-odběratelskými smlouvami. Z
tohoto důvodu by úřad takové smlouvy nepochybně akceptoval, a to minimálně na
přechodnou dobu. Jiná situace však nastává v případě, že se jedná o
výhradní smlouvy, které až na výjimečné případy nejsou nutné
pro uskutečnění spojení. I kdyby se jednalo o takový případ, nelze pokládat za
přípustnou dobu zpravidla více jak 5 let. Stejným způsobem postupuje i Komise
ES, která pouze ve dvou případech (např.”RWE-DEA/Enichem
Augusta” ze dne 27. 7. 1995) připustila exkluzivní smlouvu na dobu 7 let,
zatímco v celé řadě dalších rozhodnutích akceptovala její trvání
na dobu max. 5 let.
Z pohledu uvedených kritérií dospěl
úřad k závěru, že v daném případě se jednalo
o omezení jdoucí přinejmenším nad rámec potřeb předmětného spojení.
Přinejmenším z toho důvodu, že vznikají pochybnosti o tom, zda vůbec bylo
exkluzivity zapotřebí s ohledem
na vztah oboustranné dlouhodobější závislosti, kdy vstup jiných soutěžitelů na
daný trh byl podmíněn rozsáhlými investicemi do infrastruktury, případně změnou
platné legislativy (konkr. je jedná o přijetí nového ”energetického zákona”).
S ohledem na výpovědi svědků, kteří uvedli, že bez zajištění výhradních
dodávek na určitý čas by se prodej společnosti ŠKODA ENERGETIKA neuskutečnil, by
úřad omezenou délku exkluzivity po důkladném posouzení event. připustil.
Na základě výše uvedeného úřad konstatuje,
že minimálně závazek uvedený v článku 4.1.6 bod (ii) Smlouvy o potvrzeních byl
uzavřen v rozporu s § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže;
společnost Plzeňská energetika se tedy odvolává na neplatné ujednání.
S ohledem na to, že se daného řízení přímo nedotýkají další ustanovení
citovaného článku Smlouvy o potvrzeních, úřad se jimi v tomto řízení
nezabýval. Jedná se o tzv. nekonkurenční klauzuli, která představuje další
”doplňkové” omezení, jenž může být v rozporu s § 3 odst. 1 zákona.
V rámci tohoto správního řízení není
třeba posuzovat důvody, pro které byla příslušná ustanovení Smlouvy o
potvrzeních uzavřena. Úřad sice dospěl k závěru, že uvedené doplňkové
omezení bylo sjednáno zejména za účelem dosažení vyšší ceny za prodej podniku
ŠKODA ENERGETIKA; společnost CINERGY chtěla mít zajištěno, že vynaložená
investice bude návratná. Pokud by ŠKODA a její dceřiné společnosti změnily dodavatele,
případně by si zajistily dodávky svépomocí, by byla tato návratnost ohrožena.
Na výsledek tohoto správního řízení by neměla vliv ani skutečnost, že by ŠKODA
dlouhodobý kontrakt sama požadovala, jak uvádí účastník řízení, neboť důvody
pro uzavření zakázaných dohod mohou být jen jedním z aspektů pro posouzení
závažnosti daného jednání v jiném správním řízení.
Po zhodnocení shora uvedených skutečností
dospěl úřad k závěru, že společnost Plzeňská energetika porušila zákon o
ochraně hospodářské soutěže, neboť zneužila svého monopolního postavení na trhu
k újmě ostatních soutěžitelů (konkurentů), jakož i spotřebitelů (tj.
svých odběratelů). I když posuzované jednání vykazuje určitou podobnost se
skutkovými podstatami uvedenými v § 9 odst. 3 písm. a) a d) zákona, má úřad za
to, že tyto skutkové postaty zcela nenaplňuje. Naplňuje však generální
skutkovou podstavu ve smyslu § 9 odst. 3 zákona.
Dle § 14 odst. 4 zákona je úřad oprávněn za porušení povinností uvedených v tomto zákoně uložit soutěžitelům pokutu až do výše 10 000 000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu za poslední ukončený kalendářní rok. Jestliže je prokázán majetkový prospěch soutěžitele v důsledku porušení povinností podle tohoto zákona, uloží se mu pokuta nejméně ve výši tohoto prospěchu.
Při stanovování výše pokuty vycházel
úřad z následujících skutečností: Dolní hranice
pro uložení pokuty v případě, že byl prokázán majetkový prospěch
soutěžitele v důsledku porušení povinností podle zákona, je stanovena ve
výši tohoto prospěchu. Definici majetkového prospěchu zákon neobsahuje; dle
názoru úřadu lze za majetkový prospěch považovat navýšení majetku soutěžitele,
ke kterému by nedošlo, kdyby soutěžitel jednal
v souladu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. V tomto případě však nelze
majetkový prospěch stanovit.
Horní hranici možné pokuty je částka
10 mil. Kč či 10 % čistého obratu. Ze sdělení účastníka řízení vyplývá, že
čistý obrat za poslední ukončený kalendářní rok, kterým je rok 1999, činí 988
000 tis. Kč. Horní hranicí pokuty je tak částka 98,8 mil. Kč. Při stanovování
pokuty úřad hodnotil, jakého stupně nebezpečnosti pro společnost dosáhlo
postihované jednání, tj. do jaké míry byla narušena hospodářská soutěž
předmětným jednáním. Přitom úřad přihlédne ke způsobené újmě soutěžiteli či
spotřebiteli a k časovému úseku, ve kterém docházelo k porušování
zákona.
Protiprávní jednání započalo v prosinci roku 1999 a
trvalo do zahájení správního řízení. Účastník řízení si po celou dobu však
nebyl vědom toho, že dané jednání může být v rozporu se zákonem o ochraně
hospodářské soutěže, neboť svůj postup opíral o Smlouvu
o potvrzeních a považoval jej tedy za legální. K tomu je třeba poznamenat,
že soutěžitelé odpovídají za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže bez
ohledu na zavinění a není tedy rozhodující, zda účastník řízení spáchá správní
delikt z nedbalosti či úmyslně. Dále vzal
úřad v úvahu, že účastník řízení se nachází v monopolním postavení
na relevantním trhu, přičemž se jedná o trhy s komoditami pro spotřebitele
nezbytnými, a že jeho cílem bylo omezit hospodářskou soutěž na značnou dobu 13
let, což zvyšuje závažnost daného jednání.
Současně úřad přihlédl k nižší újmě, která
v důsledku daného jednání vznikla. S ohledem na skutečnost, že se
účastníkovi řízení nepodařilo se společnostmi ŠKODA HUTĚ a ŠKODA KOVÁRNY
uzavřít předmětné smlouvy, nebyl zcela omezen přístup ostatních soutěžitelů
(konkurentů společnosti Plzeňská energetika) na daný trh. S ohledem na
dosud chybějící legislativu ohledně liberalizace trhu v energetických
odvětvích by byl tento vstup možný pouze prostřednictvím nově vybudovaných
sítí. Na druhé straně však postup Plzeňské energetiky spolu s existencí
Smlouvy o potvrzeních mohl jak možné investory, tak odběratele od těchto
investic odradit. Jak bylo výše uvedeno, k dalšímu narušení soutěže by došlo
zejména po liberalizaci trhu. Ve vztahu k uvedeným odběratelům nebyla újma
většího rozsahu zjištěna, neboť tito jsou, jak již úřad uvedl výše, velkou
měrou chráněni proti negativním dopadům dlouhodobých smluv.
Úřad také posuzoval, zda pokuta nemá,
pokud jde o její výši, diskriminační charakter. S ohledem na to, že ve
stejné nebo obdobné věci nebylo dosud shledáno porušení zákona
a nebyla tak uložena žádná pokuta, nemá úřad možnost srovnání. Úřad má za to,
že pokuta udělená v uvedené výši bude dostatečně plnit obě své základní
funkce právní odpovědnosti,
a to funkci represivní, jíž je postih za porušení povinností stanovených
zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování
zákona.
S ohledem na všechny shora uvedené
důvody a po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě a v jejich
vzájemné souvislosti rozhodl úřad tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí je
možno podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad
k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže - I. výkonného odboru. Podání rozkladu má
odkladný účinek.
Ing. Jana Konopiská
pověřená
řízením I. výkonného odboru