Čj. R 11-16/2000 V Brně dne 21. 9. 2001
V řízení o rozkladech proti rozhodnutí Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže ze dne 28. 7. 2000 čj. S 37/2000-1006/00-230, ve
věci porušení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže,
ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb., které podali
účastníci řízení – Bupak Obaly a. s., se sídlem v Českých
Budějovicích, PSČ 370 52, Papírenská 41, IČ 45 02 25 34, právně zastoupená na
základě plné moci ze dne 4. 9. 2000 Mgr. Martinem Voborníkem, advokátem
advokátní kanceláře Brzobohatý Brož & Honsa, v. o. s., se sídlem
v Praze 1, PSČ 110 00, Senovážné nám. 3, MODEL OBALY a. s., se
sídlem v Opavě, PSČ 746 01, Těšínská 102, IČ 45 19 29 44, právně zastoupená
na základě plné moci ze dne 4. 6. 2000 JUDr. Petrem Grobelným, se sídlem
v Ostravě 1, PSČ 728 86, Sokolská tř. 21, v substituci JUDr. Janem
Skřipským, Ph.D., advokátem, se sídlem tamtéž, AssiDomän Packaging Česká
republika s. r. o., se sídlem v Žebráku, PSČ 267 53, Skandinávská
1000, IČ 25 10 55 82, právně zastoupená na základě plné moci ze dne 30. 7. 2000
Mgr. Vladimírou Horákovou, advokátkou, se sídlem v Mělníku, PSČ 276 01,
Kokořínská 1831/52, Kappa Karton Morava, s. r. o., se
sídlem v Žimrovicích, PSČ 747 41, IČ 47 67 50 80, právně zastoupená na
základě plné moci ze dne 26. 6. 2000 Mgr. Martinem Hofmanem, advokátem, se
sídlem v Opavě, PSČ 746 01, Solná 27, v substituci Mgr. Rudolfem
Grochalem, advokátním koncipientem, se sídlem tamtéž, OBALEX s. r. o.,
se sídlem v Jílové u Děčína, PSČ 407 01, Teplická 109, IČ 44 22 28 82,
právně zastoupená na základě plné moci ze dne 9. 8. 2000 JUDr. Markem Noskem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, PSČ 110 00, Platnéřská 4, THIMM Obaly, k.
s., se sídlem ve Všetatech, PSČ 277 16, U Nádraží, IČ 49 54 66 94, právně
zastoupená na základě plné moci ze dne 13. 7. 2000 JUDr. Petrem Novotným,
advokátem advokátní kanceláře Rödl & Partner, v. o. s., se sídlem
v Praze 1, PSČ 110 00, Platnéřská 2, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 a
ustanovení § 30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve
znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2
téhož zákona
r o z h o d l
takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne
28. 7. 2000 čj. S 37/2000-1006/00-230 r
u š í m a správní řízení zastavuji.
Úřad pro
ochranu hospodářské soutěže (dále jen “Úřad”) vydal dne 28. 7. 2000 rozhodnutí
čj. S 37/2000-1006/00-230, v jehož 1. výrokové části deklaroval, že shora
jmenovaní účastníci řízení porušili ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991
Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
“zákon” anebo “zákon o ochraně hospodářské soutěže”) tím, že jednali ve
vzájemné shodě při projednávání zvýšení cen obalů z vlnité lepenky se
svými odběrateli, neboť těmto shodně od data 1. 4. 2000 navrhovali zvýšení ceny
s cílem dosáhnout průměrného zvýšení až o 15 %, čímž realizovali svůj
záměr vyplývající z tiskové zprávy zpracované společností THIMM Obaly, k.
s., která byla podkladem pro novinový článek uveřejněný dne 16. 3. 2000
v deníku Hospodářské noviny pod názvem “Lepenkové obaly budou od dubna
dražší”. Pokračování v tomto jednání Úřad účastníkům řízení s odkazem
na ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona zakázal. Ve 2. výrokové části Úřad
účastníkům řízení s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. h) a § 14
odst. 4 zákona uložil pokuty v úhrnné výši 7,800 000,- Kč, a to
společnosti Bupak Obaly a. s. 2,300 000,- Kč, společnosti MODEL OBALY a. s.
2,000 000,- Kč, společnosti AssiDomän Packaging Česká republika s. r. o. 400
000,- Kč, společnosti Kappa Karton Morava, s. r. o. 1,000 000,- Kč, společnosti
OBALEX s. r. o. 1,500 000,- Kč a společnosti THIMM Obaly, k. s. 600 000,-
Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podali všichni účastníci řízení
včas rozklady. Vznesené námitky jsou vzhledem k obsáhlosti rozkladů dále
uvedeny jen ve stručném přehledu.
Účastník řízení Bupak Obaly a. s. shrnul své
námitky v závěru rozkladu takto: zvýšení cen obalů z vlnité lepenky
bylo reakcí na zvýšení cen vstupů. Nešlo o jednání koordinované, ale o soubor
paralelních samostatných jednání vyvolaných shodnou vnější objektivní
ekonomickou okolností. Účastníci řízení nekoordinovali zvýšení cen, ani
oznámení o zvýšení cen v Hospodářských novinách a institucionálně jednali
pouze o cenách vstupní suroviny v návaznosti na vývoj ceny papíru na
světových trzích a v návaznosti na světové trendy, nikoli však o cenách
obalů z vlnité lepenky. Finální ceny svých produktů stanovil každý
z účastníků řízení samostatně. Není pravdou, že článek, otištěný
v Hospodářských novinách dne 16. 3. 2000 “Lepenkové obaly budou od dubna
dražší”, představuje dohodu účastníků řízení, neboť tento článek je výsledkem
rešerše příslušné redakce. Článek představuje souhrn názorů jednotlivých
výrobců, kteří byli osloveni za účelem zodpovězení dotazu. Napadené rozhodnutí
je v rozporu se správním řádem, popírá praxi Úřadu a zásady stanovené
Evropskou komisí pro definici jednání ve vzájemné shodě. S ohledem na vznesené
námitky účastník řízení navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
Účastník řízení MODEL OBALY a. s. v rozkladu
zejména uvedl, že nejednal o zvyšování cen svých výrobků s konkurenty, ani
svůj postup s nimi nekoordinoval. Ke zvýšení cen finálních výrobků jej
nutilo zvýšení cen papíru v období ledna až března 2000 – tzv. třetí vlna
zdražování papíru. Zvýšení však neproběhlo “skokem” k 1. 4. 2000, ale postupně,
což doložil grafickým znázorněním cenového vývoje. Účastník řízení připustil,
že některé zákazníky o zvýšení cen k 1. 4. 2000 písemně informoval, ale jednalo
se o termín, který byl z hlediska ekonomických úvah společnosti konečným
termínem, k němuž mělo být završeno jednání s odběrateli o zvýšení
cen v důsledku tzv. třetí vlny zdražení papíru. Datem 1. 4. 2000 začínalo
období 2. kvartálu, k němuž musela být problematika řešena
v případech zákazníků
s kvartálními smlouvami. Pokud se jedná o zákazníky s nimiž
společnost nemá uzavřené kvartální smlouvy, je praxí společnosti zohlednit
zvýšení cen finálních výrobků do jednoho měsíce, neboť skladové zásoby
vstupních materiálů nepřekračují 30 dnů. Ekonomické úvahy společnosti se řídily
poznatky z trhů ve vyspělých evropských zemích, které jsou prezentovány
například v odborném časopise EUWID.
V souvislosti s článkem v Hospodářských
novinách účastník řízení namítl, že mu nebylo nic známo o tiskové zprávě, která
byla podkladem pro sepsání tohoto článku. Podle účastníka řízení bylo ve
správním řízení jednoznačně a nade vší pochybnost prokázáno, že tisková zpráva,
kterou vypracovala ing. Boříková, pracovnice mediální agentury EKLEKTIK
Communications, s. r. o., byla výlučnou mediální aktivitou společnosti THIMM
Obaly, k. s. a účastník řízení o ní neměl žádnou vědomost; rovněž tak mu nebyl
prokázán žádný kontakt s touto agenturou za účelem konzultace tiskové
zprávy a medializace problému.
Dále namítl, že správní řízení neprokázalo žádné kontakty
mezi ním a jinými účastníky řízení, které by svědčily o jednání o cenách
výrobků z vlnité lepenky, ani o dopadech cen vstupů na ceny finálních
výrobků a zdůraznil, že mezi účastníky řízení i v období dubna 2000
probíhal běžný konkurenční boj, kdy společnost ztratila některé zákazníky,
kteří přešli ke konkurenčním výrobcům – dalším účastníkům řízení. Rovněž uvedl,
že v řízení nebylo zjištěno, a to např. výslechy statutárních zástupců,
zda docházelo ke kontaktům osob, které jsou oprávněny jednat za společnost, a
v tomto směru navrhl dodatečné výslechy ing. Ivo Koláře, prokuristy
společnosti a Dr. Waltera Hintenbergera, člena představenstva a prokuristy
společnosti. Účastník řízení také namítl důkazní nepoužitelnost dokumentů, kdy
Úřad namísto výslechů svědků prováděl dokazování pomocí tzv. informací od
vedoucích pracovníků účastníků řízení a dále nepřezkoumatelnost odůvodnění
uložené pokuty, neboť Úřad neodůvodnil diferenciaci uložených pokut, resp.
neuvedl, jakými úvahami se řídil při rozhodování o uložení pokuty jednotlivým
účastníkům řízení. Závěrem rozkladu účastník řízení navrhl, aby rozhodnutí bylo
zrušeno a řízení zastaveno.
Účastník řízení AssiDomän Packaging Česká Republika s.
r. o. vznesl v rozkladu procesní námitky k výroku rozhodnutí, který
podle něj neobsahoval časové a místní určení jednání, které bylo porušením
zákona, dále pak námitky, že ve výroku rozhodnutí o zákazu pokračování
v inkriminovaném jednání byla opomenuto časové určení, od kterého mají
účastníci řízení tuto povinnost plnit. Ke skutkové stránce věci zejména namítl,
že rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a zásady materiální
pravdy, neboť jednání Svazu výrobců a zpracovatelů vlnité lepenky dne 22. 2.
2000 v Kamenném Mlýně u Bratislavy se vůbec neúčastnil a není žádný důkaz,
který by potvrzoval jeho jiná jednání s ostatními účastníky řízení, na
nichž by se vzájemně informovali o své cenové politice. Nelze vyloučit, že
jednání dne 22. 2. 2000 se účastnil zástupce společnosti AssiDomän Packaging
Slovenská republika, s. r. o., která však není totožná se společností účastníka
řízení. Dále uvedl, že se neúčastnil žádných jednání sekce výrobců vlnité
lepenky v České republice při Svazu průmyslu a celulózy, na kterých by
bylo jednáno o cenové politice, když zároveň ani není členem této sekce a o
závěrech nebo obsahu jednání mezi ostatními soutěžiteli nebyl informován.
V další části rozkladu se účastník řízení dotkl
problematiky zmíněného článku v Hospodářských novinách se
zdůrazněním, že na jeho sepsání a zveřejnění neměl žádný podíl, a jeho
rozhodnutí nedomáhat se z určitých důvodů tiskové opravy není důkazem, že
spolu s ostatními účastníky řízení porušil zákon o ochraně hospodářské
soutěže.
Dále účastník řízení mj. uvedl, že jeho společnost
reagovala na zvýšení cen papíru samostatně bez dohody s ostatními
účastníky řízení a různě vůči svým zákazníkům. Ke změnám cen docházelo u
jednotlivých zákazníků v časovém rozmezí březen až červenec 2000, nikoliv
plošně k 1. 4. 2000. Rovněž připomněl, že v daném případě se nejednalo o
“normální” podmínky na trhu, neboť ceny vstupů se výrazně a opakovaně
zvyšovaly, a to ve vztahu ke všem výrobcům a dodavatelům vlnité lepenky.
Z rozhodnutí rovněž není patrné, jakými úvahami byl Úřad veden přijal-li
závěr, že byla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. To
platí zejména ve vztahu k následku, který nebyl vůbec dokazován, neboť
bylo-li následkem jednání účastníků řízení omezeno rozhodování odběratelů
v důsledku fixace cen u všech dodavatelů obalů z vlnité lepenky, jak
tvrdí Úřad, musela by se tato skutečnost na trhu projevit. Pokud jde o
společnost účastníka řízení, tato v období duben až červenec 2000
zaznamenala zisk i ztrátu některých zákazníků, jakož i snížení či zvýšení
objemů dodávek u některých zákazníků. Jednání ve shodě se účastník řízení
nedopustil, neboť ve svém podnikání se řídí vlastní cenovou politikou,
vycházející z vlastních obchodních podmínek. Skutečnost, že je nezávislým
obchodním subjektem jej však nezbavuje práva adaptovat se na existující či
předpokládané chování svých konkurentů a dodavatelů. Jeho jednání při zvyšování
cen bylo pouze paralelní s ostatními účastníky řízení, nikoliv vědomé a
koordinované. Závěrem rozkladu účastník řízení navrhl, aby napadené rozhodnutí
bylo zrušeno.
Účastník řízení Kappa Karton Morava, s. r. o. v
rozkladu zejména namítl, že nikdy nejednal se svými konkurenty o zvyšování cen svých
výrobků s tím, že vytýkané skutečnosti v odůvodnění napadeného
rozhodnutí se nezakládají na pravdě a jsou pouhou myšlenkovou konstrukcí Úřadu.
Na podporu tohoto tvrzení argumentoval poukazy na rozpory v odůvodnění
napadeného rozhodnutí a předložil dokumenty o své cenové politice před a po
datu 1. 4. 2000. V této souvislosti mj. uvedl, že jeho vlastník nizozemská
společnost Kappa Packaging Netherland, jej již 26. 1. 2000 informovala o
předpokládaném nárůstu cen papíru a následně dne 25. 2. 2000 od ní obdržel
závazný pokyn k neprodlenému zvýšení cen výrobků s mezním termínem do
1. 4. 2000, kdy cenový nárůst měl představovat 12 – 15 %. Účastník řízení
odmítl tvrzení Úřadu o poškození odběratelů vyššími cenami a jejich omezení ve
výběru dodavatelů s tím, že každá jeho zakázka je vysoce individuální a
sjednávána za individuálních obchodních podmínek. Sdělil, že u jeho společnosti
v průběhu správního řízení došlo naopak k propadu výroby a omezení
směnných provozů, což způsobil právě odliv zákazníků po zdražení, kteří přešli
k jiným dodavatelům.
Zároveň účastník řízení popřel jakýkoliv podíl na sepsání
a zveřejnění zmíněného článku v Hospodářských novinách s tím, že
neprodleně po jeho zveřejnění kontaktoval mediální agenturu EKLEKTIC
Communications, s. r. o., aby vyslovil výhrady k obsahu tohoto článku.
Závěrem rozkladu účastník řízení znovu zdůraznil, že
nejednal ve shodě s jinými výrobci obalů z vlnité lepenky a
nesouhlasí s tvrzením Úřadu, že zmíněný článek ovlivnil jeho cenové
rozhodování. Nezúčastnil se žádných společných jednání o zvyšování cen výrobků
z vlnité lepenky, zvýšení cen bylo dáno pokynem jeho zahraničního
vlastníka a při tomto zvyšování jednal samostatně bez součinnosti
s ostatními účastníky správního řízení. Navrhl, aby rozhodnutí bylo zrušeno
a správní řízení zastaveno, anebo zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu, který
je vydal, k novému projednání ve světle skutečností v rozkladu
uvedených.
Účastník řízení OBALEX s. r. o. v úvodu
rozkladu navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a v případě, že
nebudou po jeho přezkoumání dány podmínky pro úplné zrušení, navrhl, aby pokuta
mu uložená byla přiměřeně snížena. V další části rozkladu pak odmítl svůj
podíl na sepsání a zveřejnění zmíněného článku s tím, že zástupce společnosti,
kontaktovaný redaktorkou Hospodářských novin, pouze na její dotaz
v předmětné věci sdělil svůj názor, že dojde ke zvýšení cen
v závislosti na růstu ceny papíru. Poskytnutí této informace nelze podle
účastníka řízení považovat za důkaz účasti na přípravě tiskové zprávy a zejména
za důkaz, že při zvyšování cen jednal s ostatními účastníky řízení ve
vzájemné shodě. Dále poukázal na nesprávnou interpretaci výpovědi zástupce
společnosti ing. Václava Myslivce, který naopak potvrdil individuální přístup
každého výrobce při zvyšování cen a nikoliv shodné zvyšování v jeden
okamžik. Sám účastník řízení takto postupoval a i když skutečně vyvolal
s některými zákazníky jednání o zvýšení cen svých výrobků od druhého
čtvrtletí 2000, jako důsledek toho, že většina jeho dodavatelů začala zvyšovat
cenu papíru od 1. 3. 2000, při těchto jednáních nikdy nenavrhoval jednotně všem
svým zákazníkům zvýšení ceny o 12 – 15 % od 1. 4. 2000. Vědom si právních
možností vyplývajících z uzavřených smluv postupoval individuálně v závislosti
na typu kupní smlouvy, cenovém ujednání a celkovém vývoji obchodních vztahů
s jednotlivým zákazníkem. Docházelo k rozdílnému zvýšení kupní ceny
v rozdílný časový okamžik, kdy zvyšování cen probíhalo jak před 1. 4.
2000, tak po tomto datu. Jako důkaz přiložil k rozkladu přehled cenových
změn u 50 nejvýznamnějších zákazníků.
Účastník řízení THIMM Obaly, k. s. v úvodu
rozkladu navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a řízení zastaveno. Tento
návrh odůvodnil zejména takto: zástupce společnosti sice k článku
v Hospodářských novinách poskytl podklady, obsah článku však byl zkreslen,
neboť zmíněný podklad v žádném případě nehovořil o shodě všech výrobců
v otázce zvyšování cen. Ze strany autora článku jde o vlastní úvahu, která
nemůže být vykládána jako důkaz jednání ve vzájemné shodě. Dále účastník řízení
matematickými výpočty dokladoval, že 15 % zvýšení cen je při zvýšení cen papíru
o 30 – 40 %, který se na finálním výrobku podílí až 60 %, ekonomicky nezbytné a
odkázal v tomto směru také na články v odborném časopise EUWID
v letech 1999 a 2000. Dále uvedl, že z několika sdružení v oboru
výrobců vlnité lepenky je členem pouze ve Svazu výrobců a zpracovatelů vlnité
lepenky, avšak jeho jednání dne 22. 2. 2000 se neúčastnil a Úřad neprokázal, že
by se účastnil jakéhokoliv jiného jednání, na kterém by bylo jednáno o
zveřejnění informace o cenách, anebo o zvyšování cen papíru nebo vlnité
lepenky. Účastník řízení považuje za nesporné, že účastníci řízení zvyšovali
své ceny nezávisle na sobě, neboť jinak by nemohlo docházet k nárůstu
v rozmezí do 3 do 15 %, což samo o sobě dokládá individuální postup
každého z nich. Připomněl, že jeho společnost má s 95 % odběratelů uzavřené
dlouhodobé smlouvy, podle nichž jsou strany povinny zahájit jednání o úpravě
ceny vlnité lepenky v závislosti na ceně papíru uveřejňované
v odborném časopise EUWID.
V závěrečném shrnutí účastník řízení namítl, že Úřad
ve vztahu k jeho společnosti opřel užitou právní kvalifikaci v otázce
koordinovaného postupu o skutkový stav, který nemá oporu v souhrnu
provedených důkazů. Úřad neprokázal, že se účastník řízení účastnil jakéhokoliv
jednání, kde by byla probírána otázka medializace zvýšení ceny vlnité lepenky,
otázka ceny papíru jako suroviny pro výrobu vlnité lepenky nebo otázka ceny
vlnité lepenky samotné. Úřad se nevypořádal s otázkou, zda vlastní interní
postup účastníků řízení nebyl determinován hlavně růstem ceny papíru. Bylo-li
toto zvýšení v podnicích účastníků řízení interně diskutováno, nelze to
považovat za společný záměr zvýšit shodně ceny ve stejném rozmezí a ke stejnému
datu. Úřad ztotožnil tiskovou zprávu s článkem uveřejněným
v Hospodářských novinách a nesprávně ve své argumentaci vycházel
z tohoto článku namísto z tiskové zprávy. Úřad rovněž neprokázal, že
účastníkům řízení byl obsah tiskové zprávy před zveřejněním znám.
Úřad, jako správní orgán prvního stupně, neshledal důvody
pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu
s ustanovením § 57 odst. 2 správního řádu postoupil věc k rozhodnutí
orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Dne 1. 7. 2001 nabyl účinnosti zákon č. 143/2001 Sb., o
ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, který zrušil zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské
soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 27 odst. 2 zákona č.
143/2001 Sb.se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
dokončí podle dosavadních předpisů.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem
napadené rozhodnutí včetně příslušného správního spisu přezkoumal v celém
rozsahu a o námitkách účastníků řízení uvážil takto:
Skutkovou podstatu porušení zákona účastníky řízení Úřad
právně kvalifikoval jako jednání ve
vzájemné shodě zakázané soutěžitelům v ustanovení § 3 odst. 1 zákona. Obecně
soutěžní právo za zakázané jednání ve vzájemné shodě pokládá určitý společně
koordinovaný postup soutěžitelů, jemuž předcházely přímé nebo nepřímé vzájemné
kontakty a kdy jejich nezávislé podnikatelské chování, resp. rizika soutěže,
bylo nahrazeno praktickou kooperací. Cílem koordinace či kooperace je
odstranění nejistoty o budoucím chování konkurentů, popřípadě jiných
soutěžitelů na trhu. To, že Úřad v rámci správního řízení neshromáždí
přímé důkazy takovéto kooperace či koordinace, nevylučuje, aby byla prokázána
pomocí důkazů nepřímých. Nepřímým důkazem může být i takové chování
soutěžitelů, jehož příčinu nelze vysvětlit jiným způsobem, než předchozím
vzájemným ovlivněním. Pro přijetí tohoto nepřímého důkazu je však nezbytné
vyvrátit pochybnosti o tom, že ke společnému postupu soutěžitelů došlo následkem
jejich přímého nebo zprostředkovaného kontaktu a pochybnosti, zda jejich
jednání není jen náhodné nebo logickým důsledkem ekonomických podmínek na trhu
určitého zboží.
Účastníci
řízení podle bodu 1. výroku rozhodnutí porušili zákon tím, že vůči svým
odběratelům jednali ve vzájemné shodě při projednávání zvýšení cen obalů
z vlnité lepenky, když jim shodně od data 1. 4. 2000 navrhovali zvýšení
cen s cílem dosáhnout průměrného zvýšení až o 15 %, čímž realizovali svůj
záměr, vyplývající z tiskové zprávy společnosti THIMM Obaly, k. s., který
byl podkladem pro článek v Hospodářských novinách dne 16. 3. 2000
s názvem “Lepenkové obaly budou od dubna dražší”. Ze smyslu výroku
a odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k právní kvalifikaci chování
účastníků řízení je zřejmé, že slova “svůj záměr” Úřad vykládal jako “společný
záměr”, nikoliv jako individuální záměr každého z účastníků řízení. Výrok
se tak vnitřně člení na dvě vzájemně podmíněné tvrzené skutečnosti a) společný záměr účastníků řízení
vyplývající ze zmíněné tiskové zprávy - v dubnu 2000 zvýšit ceny obalů
z vlnité lepenky, b) realizace společného záměru účastníky řízení, když
svým zákazníkům shodně od 1. 4. 2000 navrhovali zvýšení cen za tyto výrobky
v průměru o 15 %.
Zmíněný
článek pojednával o důsledcích zdražení ceny papíru, co by vstupní suroviny pro
výrobu obalů z vlnité lepenky a mj. obsahoval větu: “Na zdražení své
produkce se shodli všichni tuzemští výrobci – firmy THIMM Obaly, Kappa Karton
Morava, Obalex, Assidomän, Bupak a Model Opava.” (ve spise l. č. 1). Takto
formulovaná mediální informace byla nesporně legitimním podnětem pro šetření
Úřadu. Vzhledem k tomu, že na straně jedné se o tento článek opírá výrok
napadeného rozhodnutí, na straně druhé byla v průběhu prvostupňového
řízení a v rozkladech všemi účastníky řízení popírána společná účast na
přípravě a zveřejnění tohoto článku, přezkoumal jsem okolnosti jeho zveřejnění
podle shromážděných spisových materiálů.
Z obsahu
spisu, zejména z protokolů o výslechu jednotlivých osob na straně účastníků
řízení a osob, které se podílely na zveřejnění tiskové zprávy (ve spise např.
l. č. 449-452, 453-456, 962-967), vyplynulo, že tzv. tisková zpráva, která byla
podkladem pro novinový článek, byla vypracována z iniciativy společnosti
THIMM Obaly, k. s., jmenovitě jejího jednatele pana Jense Handkammera, který
požádal o jazykovou korekturu v češtině generálního ředitele společnosti
Bupak Obaly, a. s., pana ing. Jiřího Jandu. Z výslechů nebylo úplně
objasněno, zda se pan Handkammer obrátil na pana ing. Jandu jako na předsedu
Svazu výrobců a zpracovatelů vlnité lepenky, anebo jako na generálního ředitele
společnosti Bupak Obaly, a. s.; pro posouzení věci to však není významné.
Tisková zpráva (ve spise např. l. č. 457) popisuje v té době reálnou situaci
na trhu vyvolanou opakovaným zdražováním papíru - rozhodujícího materiálu pro
výrobu obalů z vlnité lepenky s tím, že výše zdražení papíru odpovídá
průměrnému zvýšení cen obalů o 12 – 15 %, které budou muset čeští výrobci
vlnité lepenky požadovat od dubna 2000. Tisková zpráva však prokazatelně
neobsahuje klíčové slovo “shodli”, tento termín se objevil až v novinovém
článku. Z výpovědí účastníků řízení a svědeckých výpovědí sice vyplývá, že
někteří z účastníků řízení byli před zveřejněním zmíněného článku
kontaktováni pracovnicí agentury EKLEKTIC Communications, s. r. o. ing.
Veronikou Boříkovou, a to na základě požadavku médií, zejména požadavku
redaktorky Hospodářských novin paní Dany Rybákové, se žádostí o sdělení názoru
na vzniklou situaci na trhu, ale jejich účast na vypracování tiskové zprávy,
popřípadě samotná dohoda o jejím zveřejnění, v řízení prokázána nebyla.
Individuální vyjádření k situaci na trhu na základě telefonického dotazu
redakce nelze samo o sobě považovat za výsledek dohody jednotlivých osob.
V souvislosti se zveřejněním informace v médiích někteří
z účastníků řízení také vypověděli, že po otištění článku se proti jeho
zkreslenému obsahu ohrazovali; to, že z různých důvodů nepožádali o
tiskovou opravu, není důkazem svědčícím ve prospěch závěru o společném záměru
všech účastníků řízení v určitém okamžiku shodně postupovat při zvyšování
cen svých výrobků. Uzavírám, že tato část výroku v bodě 1. neodpovídá
provedenému dokazování. Správní řízení spolehlivě neprokázalo, že příprava a
zveřejnění zmíněného článku představuje dohodnutý společný záměr všech
účastníků řízení k určitému datu se na trhu chovat určitým způsobem tak,
jak se uvádí ve výroku v bodě 1.
Jak
je shora uvedeno, úvod této výrokové části deklaruje, že účastníci řízení
jednali ve vzájemné shodě při projednávání zvýšení cen obalů z vlnité
lepenky se svými odběrateli, neboť jim shodně od data 1. 4. 2000 navrhovali
zvýšení ceny s cílem dosáhnout průměrného zvýšení až o 15 %. Aby takto
formulovaný výrok mohl obstát, musí být zejména získány důkazy o tom, že
všichni účastníci řízení s konkrétními odběrateli (v rozsahu alespoň
reprezentativního vzorku) taková jednání vedli či jinak jim sdělili, že
konkrétně k 1. 4. 2000 navrhují zvýšení stávající ceny až o 15 %. Výrok
sice hovoří o “průměrném zvýšení až o 15 %”, ale použitý termín “průměrné
zvýšení” je stěží přezkoumatelný, neboť při změně stávajících smluv
s jednotlivými odběrateli nemohlo být jednáno o průměrném zvýšení, ale o
konkrétním zvýšení dosud kontrahované ceny ať již v procentuálním nebo
korunovém hodnotovém vyjádření. Listiny dokumentující alespoň některá
kontraktační jednání účastníků řízení však spis neobsahuje. V tomto směru
nebyl také vyslechnut ani jeden z odběratelů účastníků řízení. Ani
z protokolů o výslechu účastníků řízení a svědeckých výpovědí nevyplynula
žádná skutečnost na podporu 1. výrokové části.
Správní řízení pouze prokázalo určité kontakty účastníků řízení v profesních sdruženích, i když ne všichni se zúčastnili jednání, na která je odkazováno v odůvodnění rozhodnutí. Dále bylo prokázáno, že na těchto jednáních se hovořilo o zvýšených cenách papíru co by vstupní suroviny pro výrobu obalů z vlnité lepenky. Všichni účastníci řízení a další vyslechnuté osoby však v řízení popřeli, že by při těchto jednáních byly projednávány ceny finálních výrobků – obalů. Důkaz o tom nevyplývá ani z jiných dokumentů (např. ze zápisů z těchto jednání, interních zápisů o projednávání cenové problematiky uvnitř podniků účastníků řízení, z jejich korespondence apod). Tím byla důkazní pozice prvostupňového správního orgánu o cenové shodě sice ztížena, ale prokázané kontakty účastníků řízení jsou jen částí souboru důkazních prostředků, ze kterých lze za určitých okolností dovodit, že jednání ve vzájemné shodě bylo determinováno těmito kontakty. Pro konstataci porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, ať již uzavřením zakázané dohody, přijetím zakázaného rozhodnutí sdružení podnikatelů, anebo zakázaného jednání ve vzájemné shodě, je vždy nezbytné získat důkazy jednak o protisoutěžním chování soutěžitelů a dále důkazy o skutečném nebo možném protisoutěžním následku tohoto chování z hlediska zákona o ochraně hospodářské soutěže. Konkrétní důkazy v daném případě znamenají zjistit, jakou cenu účastníci řízení po svých odběratelích skutečně požadovali a zda odpovídala údajně dohodnutému průměrnému procentu zvýšení, zda ji požadovali k datu 1. 4. 2000, jak říká výrok v bodě 1., a poté, zda toto chování bylo výsledkem vzájemné koordinace či kooperace účastníků řízení. Pakliže toto ve správním řízení spolehlivě zjištěno nebylo, výrok pod bodem 1. ve světle provedeného dokazování neobstojí. Naopak ze spisových materiálů a z námitek v rozkladu vyplývá, že všichni účastníci řízení sice považovali zvýšení cen obalů v důsledku zvýšených cen papíru za nezbytné, avšak proces zvyšování cen nebyl všemi účastníky řízení shodně nastartován k 1. 4. 2000, probíhal v různém čase před i po dubnu 2000, přičemž skutečně dosažené cenové navýšení vykazuje takové rozdíly mezi jednotlivými účastníky řízení, které spíše nasvědčují jejich individuálnímu postupu vůči zákazníkům.
Po
celkovém posouzení věci na základě vyhodnocení shromážděných důkazů jak
jednotlivě, tak ve všech souvislostech, jsem dospěl k těmto závěrům:
Správní
řízení prokázalo pouze to, že všichni účastníci řízení po opakovaném zvýšení
cen papíru počátkem roku 2000 považovali zvýšení ceny obalů o cca 12 – 15 % za
ekonomickou nutnost, neboť papír je surovinou, která ve výrobě obalů tvoří cca
60 % materiálu a jeho cena byla zvýšena o cca 30 %. Jednalo se o všeobecně
známé skutečnosti, které byly veřejně diskutovány a publikovány v odborném
časopise EUWID. V důsledku zvýšení cen papíru přikročili účastníci řízení
k jednáním se svými odběrateli o zvýšení cen obalů. Jaké zvýšení ceny
účastníci řízení při individuálních jednáních odběratelům navrhovali, zjištěno
nebylo, skutečné zvýšení cen však zdaleka nedosáhlo u všech účastníků řízení
v průměru zmíněných 15 %. Cenové změny neproběhly u všech účastníků řízení
shodně k 1. 4. 2000, ale v širším časovém období přibližně
v březnu až červenci 2000. Nebylo prokázáno, že u odběratelů účastníků
řízení došlo k omezení výběru dodavatele na základě cenové nabídky; jak je
shora uvedeno, žádný z odběratelů účastníků řízení jednak nebyl v řízení vyslechnut
a účastníci řízení naopak předložili přehledy o zisku i ztrátě určitého počtu
zákazníků v inkriminovaném období právě v souvislosti s cenovými
změnami. Důvodně lze mít za to, že ekonomické chování účastníků řízení bylo
podnikatelskou reakcí na změnu tržních podmínek v souvislosti
s výrazným zdražením papíru. Nejednalo se o situaci, kdy ve stejném
časovém okamžiku dojde k jednotnému zvýšení cen konkurentů, aniž se
významně změnily tržní podmínky. Správní řízení neprokázalo, že postup
účastníků řízení byl založen na společně dohodnutém záměru, vzájemné koordinaci
či kooperaci, jež by odstranila nejistotu ohledně budoucího chování účastníků
řízení – konkurentů na trhu obalů z vlnité lepenky. Úřad ve správním
řízení neshromáždil takový soubor přímých nebo nepřímých důkazů, které by spolu
vzájemně korespondovaly a vytvořily ucelený kruh, z něhož by bylo možné
bezpečně dovodit, že účastníci řízení při jednáních s odběrateli o zvýšení
cen svých výrobků v první polovině roku 2000 jednali ve vzájemné shodě ve
smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona, a to tak, jak deklaruje 1. výroková část
rozhodnutí.
Ze
všech těchto důvodů jsem v souladu s ustanoveními § 59 odst. 2 a § 30
správního řádu rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního
řízení. Vzhledem k tomu
nepovažuji za nezbytné jednotlivě se vyjadřovat ke všem vzneseným
námitkám v rozkladech.
.
Proti tomuto
rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o
správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing.
Josef Bednář
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Rozhodnutí obdrží:
právní zástupce společnosti
Bupak Obaly a. s.:
Mgr. Martin Voborník, advokát
advokátní kancelář Brzobohatý
Brož & Honsa
Senovážné náměstí 3, 110 00
Praha 1
právní zástupce společnosti
MODEL OBALY a. s.:
JUDr. Petr Grobelný, advokát
Sokolská tř 21, 728 86
Ostrava 1
právní zástupkyně společnosti
AssiDomän Packaging ČR s. r. o.:
Mgr. Vladimíra Horáková,
advokátka
Kokořínská 1831/52, 276 01
Mělník
právní zástupce společnosti
Kappa Karton Morava, s. r. o.:
Mgr. Martin Hofman, advokát
Solná 27, 746 01 Opava
právní zástupce společnosti
OBALEX s. r. o.:
JUDr. Marek Nosek, advokát
Platnéřská 4, 110 00 Praha 1
právní zástupce společnosti
THIMM Obaly, k. s.:
JUDr. Petr Novotný, advokát
advokátní kancelář Rödl &
Partner, v. o. s.
Platnéřská 2, 110 00 Praha 1
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 10. 2001.