|
Č.
j.: S 49/01-152/1645/01-Bs |
V Brně dne 25. dubna
2001 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení zahájeném dne 30. 3. 2001 z vlastního podnětu podle § 57 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb. v návaznosti na § 18 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb. a zákona č. 227/2000 Sb., ve věci přezkoumávání rozhodnutí a dalších úkonů zadavatele města Žďár nad Sázavou, nám. Republiky 2, 591 31 Žďár nad Sázavou, zastoupeného Mgr. Jaromírem Brychtou, starostou, učiněných při zadání veřejné zakázky „Přestavba hasičské zbrojnice na kanceláře a archiv MÚ“ výzvou ze dne 12. 5. 1999 podle § 49 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb. a zákona č. 93/1998 Sb., rozhodl takto:
Správní řízení se podle § 30 zákona č. 71/1967 Sb., o
správním řízení (správní řád), ve znění
zákona č. 29/2000 Sb. a zákona č. 227/2000 Sb., zastavuje.
Na základě plánu kontrolní činnosti pracovníci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „orgán dohledu“), který vykonává dohled nad dodržováním zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb. (dále jen „zákon po poslední novele“), provedli dne 22. 2. 2001 u zadavatele města Žďár nad Sázavou, nám. Republiky 2, 591 31 Žďár nad Sázavou, zastoupeného Mgr. Jaromírem Brychtou, starostou (dále jen „zadavatel“), kontrolu jeho postupu při zadávání veřejných zakázek. Na základě provedené kontroly si orgán dohledu vyžádal dokumentaci o zadání veřejné zakázky (dále jen „dokumentace“) „Přestavba hasičské zbrojnice na kanceláře a archiv MÚ“, zadané výzvou více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky ze dne 12. 5. 1999 (dále jen „výzva“) podle § 49 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb. a zákona č. 93/1998 Sb. (dále jen „zákon“).
Po přezkoumání dokumentace získal orgán dohledu pochybnosti o správnosti úkonů a rozhodnutí zadavatele, a proto dne 30. 3. 2001 zahájil správní řízení z vlastního podnětu, jehož účastníkem je podle § 58 zákona po poslední novele zadavatel. Dopisem č. j. S 49/01‑152/1209/01-Bs ze dne 27. 3. 2001 seznámil orgán dohledu zadavatele s výsledky šetření a současně ho informoval o možnosti vyjádřit se ke zjištěným skutečnostem, které budou podkladem pro rozhodnutí, jakož i ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout doplnění šetření ve lhůtě do 13. 4. 2001.
Zadavatel se ke zjištěným skutečnostem vyjádřil dopisem ze dne 11. 4. 2001, ve kterém mj. uvádí následující.
Při schvalování pořadí, které bylo provedeno „hodnotící komisí“ na jednání městské rady dne 12. 7. 1999, rozhodla městská rada podle § 38 zákona změnit pořadí na prvních dvou místech. Městská rada byla informována o závěrech hodnocení provedených „komisí“ a zároveň o způsobu hodnocení včetně kritérií hodnocení nabídek a jejich pořadí. Následné rozhodnutí městské rady vycházelo z hodnocení nabídek podle všech kritérií uvedených ve výzvě se zohledněním významu jednotlivých kritérií podle jejich pořadí ve výzvě tak, jak vyžaduje ustanovení § 6 odst. 3 zákona, na který odkazuje § 49 odst. 4 zákona. I přes skutečnost, že v usnesení městské rady je uvedeno, že svoje rozhodnutí učinila z důvodu nižší cenové nabídky a kratší doby výstavby nabízené uchazečem PKS INPOS a. s., Žďár nad Sázavou, ze zápisu z jednání rady vyplývá, že se členové rady zabývali všemi skutečnostmi, které zadavatel uvedl jako kritéria hodnocení nabídek a naopak konstatovali, že podle váhy těchto kritérií nepostupovala výběrová komise. Proto také její doporučení, týkající se prvního místa, nebylo radou akceptováno. Jednalo se o hodnocení nejen výše nabídkové ceny a délky výstavby, jako jednoho z kritérií, ale rovněž hodnocení záruk za jakost a záručních podmínek a úrovně technických a odborných předpokladů včetně referencí na jednotlivé firmy. Zadavatel doložil kopii zápisu z jednání rady, a to té části, která se týká projednání a rozhodnutí v předmětné věci.
Na základě výše uvedeného má zadavatel za to, že jeho rozhodnutí, i když to není v dokumentaci uvedeno, vycházelo z hodnocení nabídek podle kritérií uvedených ve výzvě se zohledněním významu jednotlivých kritérií.
Po přezkoumání a zhodnocení všech podkladů orgán dohledu uvádí k případu následující rozhodné skutečnosti.
Zadavatel zaslal výzvu podle doručenek pěti zájemcům, jako kritéria hodnocení nabídek ve výzvě uvedl:
- celková výhodnost nabídky,
- záruka za jakost a záruční podmínky,
- úroveň technických a odborných předpokladů.
Z
„Protokolu z otvírání obálek“ ze dne 24. 6. 1999 vyplývá, že
zadavatel obdržel do konce lhůty pro
podání nabídek celkem pět nabídek.
Podle „Zápisu z jednání komise pro posouzení hodnocení nabídek“ ze dne 1. 7. 1999 provedla dne 30. 6. 1999 skupina pěti hodnotitelů, označená zadavatelem jako komise, posouzení a hodnocení nabídek. Jako nejvhodnější byla vyhodnocena nabídka uchazeče Žďárská stavební společnost s. r. o., Žďár nad Sázavou (nabídková cena 6 550 999,-- Kč, délka výstavby devět měsíců), jako druhá v pořadí nabídka uchazeče PKS INPOS a. s., Žďár nad Sázavou (nabídková cena 6 159 200,50 Kč, délka výstavby šest měsíců), a jako třetí v pořadí nabídka uchazeče VHS s. r. o., Žďár nad Sázavou (nabídková cena 6 977 475,-- Kč, délka výstavby šest měsíců).
Ustanovení § 38 zákona, podle kterého musí zadavatelé postupovat při zadávání veřejných zakázek formou obchodní veřejné soutěže podle části druhé zákona, se při zadávání veřejné zakázky způsobem podle § 49 zákona, který upravuje jeden z možných způsobů zadávání veřejných zakázek, nepoužije, jak se mylně zadavatel domnívá. Zadavatelé mají povinnost postupovat podle ustanovení druhé části zákona jen v případě, že na ně § 49 zákona odkazuje (např. §§ 6, 11 a 36 zákona), pokud si samozřejmě v textu výzvy výslovně předem nestanoví, že podle určitého (konkrétního) ustanovení části druhé zákona postupovat bude.
Podle § 49 odst. 4 zákona provádí hodnocení nabídek zadavatel a nikoliv komise pro posouzení a hodnocení nabídek, která je obligatorní při zadávání veřejné zakázky formou obchodní veřejné soutěže podle části druhé zákona; i když si zadavatel poradní orgán nazvaný např. „komise“ ustanoví, odpovědnost za rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky nese zadavatel. Pokud má zadavatel odlišný názor od „komise“, zákon mu neukládá povinnost jej zdůvodňovat, ovšem za předpokladu, že průběh celého hodnocení je transparentní a přezkoumatelný kontrolními orgány.
V šetřeném případě je ze „Zápisu z jednání komise pro posouzení hodnocení nabídek“ ze dne 1. 7. 1999 ve spojení se zápisem z jednání městské rady ze dne 12. 7. 1999 celý průběh výběru nejvhodnější nabídky zřejmý a přezkoumatelný. Zadavatel hodnotil nabídky podle kritérií uvedených v podmínkách výzvy sestupně podle stupně jejich významu (§ 49 odst. 4 zákona v návaznosti na § 6 odst. 3 zákona), přičemž změnil pořadí uchazečů umístěných na prvních dvou místech určené „komisí“.
Orgán dohledu zadavateli doporučuje, aby v budoucnu podobný případ řešil novým celkovým hodnocením a ne pouze opravou či doplněním hodnocení „komise“, které neakceptoval. Zápis z jednání městské rady ze dne 12. 7. 1999, popřípadě jeho kopie, by měl být součástí dokumentace o zadání předmětné veřejné zakázky (§ 2 písm. j) zákona).
„Délka výstavby“ nebyla samostatným kritériem, z tohoto pohledu hodnotil zadavatel nabídky v rámci kritéria „celková výhodnost nabídky“. Ke kritériu hodnocení „celková výhodnost nabídky“, které zadavatel použil ve výzvě, orgán dohledu uvádí, že jde o nevhodně formulované kritérium. Použité sousloví spíše vyjadřuje, jak je nabídka pro zadavatele vhodná z pohledu všech kritérií. Zadavatel by měl v podmínkách zadání veřejné zakázky uvést, co pod tímto kritériem bude hodnotit (např. formou podkritérií), aby uchazeči podle toho mohli zpracovat své nabídky.
V rozhodnutí orgán dohledu zohlednil nabytí účinnosti jednotlivých novel zákona o zadávání veřejných zakázek. V této souvislosti pak poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 A 5/99 ze dne 4. 11. 1999, z něhož vyplývá, že závazný postup zadavatelů musí být vždy posuzován podle zákona o zadávání veřejných zakázek účinného v době jejich zadání, avšak řízení před orgánem dohledu musí být posuzováno vždy podle předpisů platných v době rozhodování, neboť hlava III a IV části čtvrté zákona má charakter zvláštního procesního předpisu, kterým se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže řídí, a na nějž přechodná ustanovení novelizací nedopadají.
Vzhledem k výše
uvedenému a s přihlédnutím ke smyslu zákona, kterým je zabezpečení
účelného vynakládání finančních prostředků, dospěl orgán dohledu k závěru,
že v šetřeném případě nejsou dány důvody k tomu, aby výše popsaný
postup zadavatele byl kvalifikován jako závažné porušení zákona, při jehož zjištění by bylo nezbytné přistoupit
k uložení pokuty ve smyslu § 62 odst. 1 zákona po poslední novele.
Orgán dohledu posoudil případ ve všech vzájemných souvislostech a na základě zjištěných skutečností rozhodl o zastavení správního řízení, jak je uvedeno ve výroku.
|
Poučení: |
|
|
JUDr. Petr Hanák ředitel odboru dohledu nad zadáváním
veřejných zakázek v Brně |
Obdrží:
Město Žďár nad Sázavou, nám. Republiky 2, 591 31 Žďár nad Sázavou, zast. Mgr. Jaromírem Brychtou