Č. j.: 2R 38, 41/03 – Hr V Brně dne 13. října 2003

Ve správním řízení o rozkladu podaném dne 17.6.2003 statutárním městem Brnem, městskou částí Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, zast. starostou MČ PaedDr. Ladislavem Filipim, se sídlem Palackého nám. 11, 621 00 Brno, a rozkladu podaném dne 18.6.2003 společností .A.S.A. Služby Žabovřesky, s. r. o., se sídlem Korejská 4, 616 00 Brno, zast. jednatelem MVDr. Martinem Hovorkou, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19.5.2003 č. j. VZ/S 28/03-152/2076/03-jl, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – statutárního města Brna, městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, se sídlem Palackého nám. 11, 621 00 Brno, při zadání veřejné zakázky „komplexní údržba komunikací v MČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora“ formou obchodní veřejné soutěže podle části druhé zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb. a zákona č. 424/2002 Sb., uveřejněním dne 2.10.2002 v Obchodním věstníku pod zn. 158945-40/02,

m ě n í m

podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb. a zákona č. 226/2002 Sb., na základě návrhu zvláštní komise, ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona, výrokovou část napadeného rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. VZ/S 28/03-152/2076/03-jl ze dne 19.5.2003 takto:

Zadavatel – statutární město Brno, městská část Brno-Řečkovice a Mokrá Hora – porušil § 2a odst. 3 v návaznosti na § 2f zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb. a zákona č. 424/2002 Sb., neboť požadavky na prokázání dalších předpokladů pro plnění veřejné zakázky stanovil nejednoznačným způsobem , který vedl uchazeče o veřejnou zakázku k předložení rozdílných údajů, které nebylo možno objektivně hodnotit podle zveřejněného způsobu hodnocení.

Rozhodnutí zadavatele – statutárního města Brna, městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora – ze dne 15.1.2003 o výběru nejvhodnější nabídky se podle § 59 písm. a) zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb., zákona č. 424/2002 Sb a zákona č. 517/2002 Sb., ruší a podle téhož ustanovení cit. zákona se ruší i zadání veřejné zakázky.

O d ů v o d n ě n í

Statutární město Brno, městská část Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, zast. starostou MČ PaedDr. Ladislavem Filipim, se sídlem Palackého nám. 11, 621 00 Brno (dále jen „zadavatel“), zadal formou obchodní veřejné soutěže podle části druhé zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb. a zákona č. 424/2002 Sb., (dále jen „zákon“), dne 2.10.2002 uveřejněním v Obchodním věstníku č. 40/2002 pod zn. 158945-40/02 veřejnou zakázku „Komplexní údržba komunikací v MČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora“.

V podmínkách soutěže mimo jiné stanovil, že nabídky budou hodnoceny podle ekonomické vhodnosti na základě kritérií reference o plnění zakázek shodného charakteru, nabídková cena včetně DPH za 1 rok provádění požadovaných činností (zahrnuje zimní i letní údržbu komunikací), strojně technické vybavení uchazeče, které bude užito k plnění zakázky, počet trvalých zaměstnanců, vyčleněných k plnění zakázky a výhodnost navržené smlouvy o dílo.

Z protokolu o otevírání obálek ze dne 7.11.2003 vyplývá, že v soutěžní lhůtě obdržel zadavatel celkem 3 nabídky, z nichž žádná nebyla komisí pro otevírání obálek vyřazena z dalšího posuzování. Komise pro posouzení a hodnocení nabídek pak dne 18.12.2002 provedla posouzení a hodnocení nabídek, ve kterém se jako první v pořadí umístila nabídka uchazeče .A.S.A. Služby Žabovřesky, s. r. o., se sídlem Korejská 4, 616 00 Brno, zast. jednateli MVDr. Martinem Hovorkou a Ing. Otokarem Šlampou (dále jen „A.S.A.“), druhá v pořadí nabídka uchazeče DVOŘÁK comte, a. s., se sídlem Čápkova 5, 602 00 Brno, zast. předsedou představenstva Ivo Dvořákem (dále jen „DVOŘÁK“) a třetí v pořadí nabídka uchazeče RPS – EKOLOGIE s. r. o. – odštěpný závod, se sídlem Okružní 3, 638 00 Brno, zast. ředitelem odštěpného závodu a prokuristou společnosti Ing. Petrem Eibelem (dále jen „RPS“).

Zadavatel se s doporučením komise ztotožnil a dne 15.1.2003 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky. Proti tomuto rozhodnutí podal uchazeč DVOŘÁK dne 7.2.2003 námitky, kterým zadavatel po jejich přezkoumání dne 10.2.2003 nevyhověl a současně poučil uchazeče DVOŘÁK o možnosti podat proti uvedenému rozhodnutí návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele (dále jen „návrh“) k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“). Uchazeč DVOŘÁK obdržel rozhodnutí o námitkách dne 19.2.2003, svého práva využil a návrh k Úřadu dne 26.2.2003 podal. Tímto dnem bylo zahájeno správní řízení, ve kterém Úřad jako účastníky správního řízení označil zadavatele, uchazeče DVOŘÁK, uchazeče A.S.A. a uchazeče RPS.

Uchazeč DVOŘÁK ve svém návrhu včetně doplnění ze dne 24.3.2003 uvádí, že počet odborně způsobilých osob v komisi pro posouzení a hodnocení nabídek nečinil nejméně 60 % z celkového počtu členů komise, jak stanoví ustanovení § 31 odst. 1 zákona. Členem komise byl i starosta městské části, přičemž podle názoru uchazeče DVOŘÁK by starosta, který je členem rady a podle § 56 zákona rozhoduje o námitkách, neměl být členem komise pro posouzení a hodnocení nabídek, a to z důvodu zachování objektivity rozhodování a naplnění základních zásad a cílů zákona. Podle názoru uchazeče DVOŘÁK dále došlo k porušení ustanovení § 32 odst. 1 zákona, neboť členka komise RNDr. Zálešáková má úzký vztah k uchazeči A.S.A. z titulu svého pracovního zařazení na úřadu MČ Brno-střed, spočívající v zadávání, schvalování a kontrolování plnění zakázek prováděných jmenovaným uchazečem. Dále bylo podle názoru uchazeče DVOŘÁK porušeno ustanovení § 35 odst. 1 zákona, neboť zadavatel hodnotil nabídky v kritériu „reference o plnění zakázek shodného charakteru“ pouze podle počtu předložených referenčních listů, aniž by vzal v úvahu jejich obsahovou stránku a rovněž tak při hodnocení nabídkových cen jednotlivých nabídek nebyly dostatečně zohledněny rozdíly v nabídkových cenách. Další porušení ustanovení § 35 odst. 1 zákona spatřuje uchazeč DVOŘÁK v hodnocení nabídek podle kritérií „strojně technické vybavení uchazeče, které bude užito k plnění veřejné zakázky“ a „počet trvalých zaměstnanců, vyčleněných k plnění veřejné zakázky“ když uvádí, že s ohledem na stanovené podmínky mělo být hodnoceno pouze strojní vybavení, které bude užito k plnění veřejné zakázky, resp. počet trvalých zaměstnanců vyčleněných k plnění veřejné zakázky, a nikoliv veškerá technika či počet všech zaměstnanců uchazečů. Podmínky soutěže považuje uchazeč DVOŘÁK za jednoznačné v tom smyslu, že uchazeči měli nabídnout údaje vztahující se výhradně k plnění předmětné veřejné zakázky. Naposled uchazeč DVOŘÁK namítá porušení ustanovení § 56 odst. 5 zákona, když zadavatel učinil úkon směřující k dokončení zadání veřejné zakázky tím, že v místním zpravodaji zveřejnil rozhodnutí rady MČ o výběru nejvhodnější nabídky.

K podanému návrhu se dne 28.2.2003 a dne 14.4.2003 vyjádřil zadavatel a uvádí, že počet odborně způsobilých členů komise pro posouzení a hodnocení nabídek předepisuje zákon pouze u zakázek, kdy výše budoucího peněžitého závazku přesáhne částku 20 mil. Kč, avšak u šetřené veřejné zakázky lze předpokládat peněžitý závazek ve výši 10 mil. Kč. Ke skutečnosti, že starosta MČ byl členem předmětné komise zadavatel uvádí, že toto zákon nevylučuje. Zadavatel dále prohlašuje, že nezná žádné okolnosti, jež by svědčily o podjatosti RNDr. Zálešákové, připomíná, že tato v souladu s ustanovením § 32 odst. 1 zákona podepsala prohlášení o své nepodjatosti a podotýká, že i další členové hodnotící komise plnili pro zadavatele tytéž úkony jako RNDr. Zálešáková, avšak jejich podjatost uchazeč DVOŘÁK nenamítá, a naopak se dovolává jeho podpory. K hodnocení nabídek podle kritéria „reference o plnění zakázek shodného charakteru“ zadavatel uvádí, že byla zohledněna i obsahová stránka předložených referenčních listů, stejně jako dosavadní zkušenosti zadavatele s uchazečem a rovněž u hodnocení nabídek podle nabídkové ceny zadavatel vyslovuje názor, že procentní vyjádření rozdílu mezi těmito cenami odpovídá skutečnosti. K hodnocení nabídek podle kritérií „strojně technické vybavení uchazeče, které bude užito k plnění veřejné zakázky“ a „počet trvalých zaměstnanců, vyčleněných k plnění veřejné zakázky“ zadavatel uvádí, že v podmínkách soutěže není uvedeno, že se má jednat pouze o strojní vybavení, které bude užito k plnění veřejné zakázky, resp. počet trvalých zaměstnanců vyčleněných k plnění veřejné zakázky, a nikoliv o veškerou techniku a všechny zaměstnance uchazečů. Podle vyjádření zadavatele je v praxi totiž obvyklé, že strojní zařízení a zaměstnanci subjektů zabývajících se údržbou komunikací jsou nasazováni na práce pro více smluvních partnerů těchto subjektů. Zužování těchto kritérií pouze na předmětnou zakázku by dle názoru zadavatele bylo zužováním jejího obsahu, neboť uchazeč silnější po stránce strojně technického vybavení a počtu zaměstnanců je ku prospěchu z hlediska plnění veřejné zakázky. K namítanému porušení § 56 odst. 5 zákona zadavatel uvádí, že zveřejnění rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky není úkonem směřujícím k dokončení zadání veřejné zakázky.

Na výzvu Úřadu, aby předložil zbývající doklady, které byly pořízeny při hodnocení nabídek včetně hodnotících tabulek jednotlivých členů komise pro posouzení a hodnocení nabídek, zadavatel dne 17.3.2003 sdělil, že vzhledem ke skutečnosti, že zmíněné dokumenty nestanoví zákon jako povinnou součást dokumentace, nebyly tyto uchovány a předložil Úřadu pouze pomocný materiál starosty MČ, v němž je zachyceno hodnocení jednotlivých členů komise, ke kterému dodává, že „tento podklad má jistou hodnotu informativní, avšak (jak vyplývá z jeho povahy) nikoliv náležitou právní váhu“.

V návaznosti na doplnění návrhu uchazečem DVOŘÁK Úřad vyzval ostatní účastníky správního řízení, aby sdělili, jakým způsobem přistoupili k uvedení údajů o strojně technickém vybavení, celkovému počtu zaměstnanců odborných profesí a celkovému počtu zaměstnanců.

Uchazeč A.S.A. dne 17.4.2003 sdělil, že předmětné informace byly předloženy přesně v duchu požadavků zadavatele a uvedené strojně technické vybavení a zaměstnanci budou k dispozici pro plnění veřejné zakázky. Současně však dodal, že strojně technické vybavení ani zaměstnanci se nebudou na plnění veřejné zakázky podílet nepřetržitě 24 hodin denně a najednou, ale v rámci po sobě následujících a předem plánovaných nárazových akcí. Dále podle vyjádření uchazeče A.S.A. v rámci operativního plánování akcí zcela logicky jednu a tutéž činnost nezajišťuje po celý rok pouze jeden a ten stejný konkrétní kus techniky či konkrétní zaměstnanec, ale mohou se střídat. Uchazeč vyjadřuje přesvědčení, že čím rozsáhlejším a rozmanitějším technickým i personálním potenciálem uchazeč disponuje, tím větší je pravděpodobnost zdárného splnění veřejné zakázky. K namítané podjatosti RNDr. Zálešákové uchazeč A.S.A. uvádí, že vzhledem ke svému pracovnímu zařazení je tato k uchazeči DVOŘÁK ve zcela totožném vztahu jako k uchazeči A.S.A.

Uchazeč RPS zaslal Úřadu dne 16.4.2003 údaje o strojně technickém vybavení a počtu svých zaměstnanců a dále sdělil, že v nabídce uvedl pouze strojní vybavení, které má k dispozici v Brně a dále mechanizmy, které se měly přímo podílet na předmětné veřejné zakázce. V nabídce nebyla uvedena technika, kterou vlastní v jiných městech. K počtu zaměstnanců uchazeč RPS sdělil celkový počet zaměstnanců, jejich počet v Brně a to, že předpokládal rozšířit počet kmenových pracovníků nutných pro vykonání předmětné veřejné zakázky. V nabídce však uváděl „dle zadání po profesích pouze počet pracovníků nutných pro výkon práce na předmětné zakázce“.

Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 19.5.2003 rozhodnutí č. j. VZ/S 28/03-152/2076/03-jl, kterým v postupu zadavatele konstatoval závažné porušení ustanovení §2a odst. 3 zákona v návaznosti na ustanovení § 2f zákona, neboť požadavky na prokázání dalších předpokladů pro plnění veřejné zakázky stanovil nejednoznačným způsobem, který vedl uchazeče o veřejnou zakázku k předložení rozdílných údajů, které nebylo možno objektivně hodnotit podle zveřejněného způsobu hodnocení. Úřad také konstatoval porušení ustanovení § 37 odst. 1 písm. h) zákona, kterého se zadavatel dopustil tím, že prokazatelným způsobem nedoložil výsledek hodnocení jednotlivých nabídek, na jehož základě komise pro posouzení a hodnocení nabídek sestavila pořadí nabídek a dále porušení ustanovení § 64b zákona, když zadavatel nearchivoval hodnotící tabulky jednotlivých členů komise pro posouzení a hodnocení nabídek, které jsou součástí dokumentace o zadání veřejné zakázky, jako podklady pro hodnocení jednotlivých nabídek, na základě kterých komise pro posouzení a hodnocení nabídek sestaví pořadí nabídek.

V odůvodnění svého rozhodnutí Úřad uvádí, že hodnocení nabídek podle jednotlivých kritérií bylo netransparentní a nepřezkoumatelné, neboť zpráva o posouzení a hodnocení nabídek obsahuje pouze celkový počet bodů, které uchazeči obdrželi při hodnocení jejich nabídek ve všech kritériích, avšak není zde uvedeno, jak byly nabídky konkrétně hodnoceny jednotlivými členy komise. V této souvislosti Úřad poznamenává, že nemohl jako relevantní důkaz o hodnocení nabídek jednotlivými členy komise uznat pomocný materiál starosty MČ, neboť se nejedná o materiál zpracovaný samostatně jednotlivými členy komise. K vymezení „požadavků na prokázání dalších kvalifikačních předpokladů“, vymezených slovy „údaje o strojně-technickém vybavení, které bude užito k plnění veřejné zakázky“, „údaje o celkovém počtu zaměstnanců odborných profesí, vyčleněných k plnění veřejné zakázky“ a „údaje o celkovém počtu zaměstnanců, vyčleněných k plnění veřejné zakázky“, stejně tak jako k vymezení kritérií hodnocení „c) strojně-technické vybavení uchazeče, které bude užito k plnění zakázky“ a „d) počet trvalých zaměstnanců, vyčleněných k plnění zakázky“, Úřad uvádí, že v daném případě termíny „užito“ a „vyčleněných“ lze označit z hlediska požadavků na transparentní a jednoznačné formulovaní podmínek soutěže za neurčité, přičemž odkazuje rovněž na skutečnost, že uchazeči si tyto termíny objektivně vyložili odlišně, důsledkem čehož uváděli ve svých nabídkách údaje, které mezi sebou nelze vzájemně objektivně porovnat. Zadání soutěžních podmínek tedy nebylo jednoznačné a srozumitelné.

Proti uvedenému rozhodnutí Úřadu podal zadavatel dne 17.6.2003 rozklad, který je Úřadem veden pod č. j. 2R 38/03. Zadavatel v něm v souvislosti s Úřadem vytýkanou nejednoznačností zadání veřejné zakázky odkazuje na ustanovení § 2a odst. 3 zákona, podle kterého požadavky na prokázání dalších kvalifikačních předpokladů vymezí zadavatel v zadání nebo v kvalifikační dokumentaci včetně požadovaného způsobu jejich splnění a uchazeči mohou ve stanovených lhůtách požadovat na zadavateli upřesňující informace. Zadavatel konstatuje, že požadavky na prokázání dalších kvalifikačních předpokladů uvedl v části IV. podmínek soutěže a naplnil tak citované ustanovení zákona, přičemž po obsahové i formulační stránce se záměrně poměrně věrně držel dikce ustanovení § 2f odst. 1 zákona. K dále vytýkané absenci hodnotících tabulek jednotlivých členů komise pro posouzení a hodnocení nabídek jako součásti dokumentace o zadání veřejné zakázky zadavatel uvádí, že dle ustanovení § 2 písm. k) tvoří dokumentaci o zadání veřejné zakázky soubor dokladů, jejichž pořízení vyžaduje zákon, a vzhledem k tomu, že zákon vytvoření hodnotících tabulek výslovně neukládá, netvoří dle názoru zadavatele součást uvedené dokumentace. Proto ani nemohla být porušena povinnost zadavatele archivovat tyto písemnosti vzhledem k tomu, že povinnost archivace se vztahuje toliko na dokumentaci o zadání a na podané nabídky. V závěru svého rozkladu zadavatel konstatuje, že výtky Úřadu se opírají o právní názor odborníků, profesionálně se zabývajících problematikou zadávání veřejných zakázek, nikoliv však o přímou dikci zákona.

Proti výše uvedenému rozhodnutí Úřadu ze dne 19.5.2003 podal dne 18.6.2003 rozklad, vedený Úřadem pod č. j. 2R 41/03, i uchazeč A.S.A. Uvádí v něm, že se Úřad v rámci předmětného správního řízen dopustil porušení ustanovení § 49 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb. a zákona č. 226/2002 Sb. (dále jen „správní řád“), tím, že účastníka správního řízení nevyrozuměl o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí. Uchazeč A.S.A. dovozuje, že správní řízení bylo zahájeno dne 26.2.2003 a rozhodnutí bylo vydáno dne 19.5.2003, tedy po 82 dnech, čímž nebyla dodržena lhůta 60 dní podle posledně citovaného ustanovení správního řádu, ve které správní orgán rozhoduje ve zvláště složitých případech.

K podaným rozkladům se vyjádřil dne 27.6.2003 uchazeč DVOŘÁK a uvádí, že zadavatel stanovil požadavky na prokázání dalších předpokladů pro plnění veřejné zakázky tak, že při logickém výkladu je považoval za jednoznačně dané a teprve z odůvodnění rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky zjistil, že tyto požadavky byly stanoveny výkladově jinak. Dále uchazeč DVOŘÁK dovozuje, že pokud zadavatel vyhotovil pro hodnocení nabídek tabulky a další pomocný materiál a při hodnocení nabídek vycházel z toho materiálu, stal se tento materiál nedílnou součástí dokumentace o zadávání a zadavatel měl povinnost jej archivovat. K uchazečem A.S.A. namítanému překročení správní lhůty pro vydání rozhodnutí uchazeč DVOŘÁK uvádí, že tato není lhůtou prekluzívní či promlčecí ani jinou lhůtou, jež by měla dopady na meritorní rozhodnutí.

K podaným rozkladům se vyjádřil i uchazeč RPS a pouze uvádí, že doba rozhodování Úřadu nemá vliv na výsledek jeho šetření, přičemž s rozhodnutím Úřadu se ztotožňuje.

Po projednání rozkladů a veškerého spisového materiálu zvláštní komisí a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu a s přihlédnutím k doporučení této komise dospěl k následujícímu závěru:

Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. VZ/S 28/03-152/2076/03-jl ze dne 19.5.2003 zrušil rozhodnutí zadavatele ze dne 15.1.2003 o výběru nejvhodnější nabídky a současně zrušil zadání předmětné veřejné zakázky, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Úřad však nerozhodl v souladu se zákonem při posuzování skutečnosti, zda zadavatel prokazatelným způsobem doložil průběh a výsledek hodnocení jednotlivých nabídek.

K argumentaci rozkladů uvádím následující:

Na základě výzvy Úřadu ze dne 10.3.2003, aby „předložil veškeré zbývající doklady, které byly zpracovány při hodnocení nabídek, včetně hodnotících tabulek jednotlivých členů komise pro posouzení a hodnocení nabídek“ zadavatel doručil Úřadu dne 18.03.2003 materiál, ve kterém bylo zachyceno hodnocení jednotlivých členů komise pro posouzení a hodnocení nabídek. Starosta MČ tento dokument označil pouze jako svůj pomocný materiál a konstatoval, že „tento podklad má jistou hodnotu informativní, avšak (jak vyplývá z jeho povahy) zřejmě nikoliv náležitou právní váhu.“

Úřad v napadeném rozhodnutí tento materiál neuznal jako relevantní důkaz o hodnocení nabídek dle kritérií jednotlivými členy komise s odůvodněním, že se nejedná o materiál samostatně zpracovaný jednotlivými členy komise a současně odkázal na charakteristiku tohoto materiálu učiněnou starostou MČ, který ji označil za „zřejmě“ bez „náležité právní váhy“.

S právním názorem Úřadu v tomto bodě nelze souhlasit.

Povinnost zadavatele vyhotovit při posuzování a hodnocení nabídek jako součást zprávy o posouzení a hodnocení nabídek i tabulky, ze kterých bude zřejmé, jak jednotliví členové komise pro posouzení a hodnocení nabídek ve všech kritériích nabídky hodnotili, není v zákoně výslovně stanovena, ale vyplývá z výkladu ustanovení § 37 odst. 1 písm. h) zákona, podle kterého zpráva o posouzení a hodnocení nabídek musí mimo jiné obsahovat „výsledek hodnocení jednotlivých nabídek a zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky“. Úřad zde použitím systematického výkladu právní normy správně dovozuje, že jediným relevantním dokladem o transparentně a přezkoumatelně provedeném hodnocení nabídek je takový doklad, ze kterého bude zřejmé jaké bodové hodnoty přiřadili jednotliví členové komise nabídkám v jednotlivých kritériích, jestli takto přidělené body byly správně sečteny, resp. vynásobeny příslušnými koeficienty a zda jako nejvhodnější pak byla zadavateli doporučena nabídka s nejvyšším počtem získaných bodů. Potud je možno s výkladem ustanovení § 34 odst. 1 písm. h) zákona tak, jak jej provádí Úřad, souhlasit. Pokud však Úřad rozšiřuje výklad citovaného ustanovení zákona do té míry, že dovozuje i přesnou formu, kterou by tyto doklady měly mít, tedy že by se mělo jednat o „materiál zpracovaný samostatně jednotlivými členy komise“, pak se dostává již mimo rámec zákona. Lze si totiž dost dobře představit situaci, kdy hodnocení nabídek probíhá transparentně a přezkoumatelně, ale tak, že zápis o počtu přidělených bodů a dalších skutečnostech pořizuje nikoliv každý člen hodnotící komise samostatně, ale např. jeden zapisovatel a členové komise zapsané skutečnosti ověří a potvrdí svým podpisem až ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, jak tomu shodou okolností bylo v šetřeném případě.

Vzhledem k tomu, že nelze po zadavateli požadovat konkrétní formu právního úkonu, pokud tuto formu nepředepisuje zákon, posoudil jsem zadavatelem dodatečně předložené materiály, ze kterých je dostatečně zřejmý postup jednotlivých členů komise při posouzení a hodnocení nabídek, jako relevantní důkaz transparentního a přezkoumatelného způsobu hodnocení nabídek. V této souvislosti jsem rovněž přihlédl ke skutečnosti, že předmětné tabulky svým obsahem a výsledky jsou v souladu se zprávou o posouzení a hodnocení nabídek, jejíž autenticitu Úřad žádným způsobem nezpochybnil. Proto jsem napadené rozhodnutí změnil v tom smyslu, že se vypouští konstatace porušení ustanovení § 37 odst. 1 písm. h) zákona a současně konstatace porušení ustanovení § 64b zákona.

K tvrzení zadavatele v rozkladu, že se při formulování požadavku na prokázání dalších kvalifikačních předpokladů „po obsahové i formulační stránce záměrně poměrně věrně držel“ dikce ustanovení § 2f odst. 1 zákona uvádím, že odlišnosti, které zadavatelem formulované podmínky vykazovaly od dikce zákona, byly právě tou částí vyhlášení veřejné zakázky, které jsou důvodem její nejednoznačnosti. Zadavatel oproti dikci ustanovení § 2f odst. 1 písm. a) a b) zákona „technické a materiální vybavení k plnění veřejné zakázky“ a „počet zaměstnanců odborných profesí rozhodných pro plnění veřejné zakázky“ použil formulace „údaje o strojně-technickém vybavení, které bude užito k plnění veřejné zakázky“ a „údaje o celkovém počtu zaměstnanců odborných profesí, vyčleněných k plnění veřejné zakázky“. Zadavatelem zvolené obraty „bude užito“ a „vyčleněných“ pak některé z uchazečů o veřejnou zakázku uvedly v omyl, takže tito podávali vzájemně nesrovnatelné nabídky, jak je podrobně doloženo v odůvodnění napadeného rozhodnutí, se kterým je možno v tomto bodě souhlasit. Zadavatel tak jednoznačně porušil ustanovení § 2a odst. 3 zákona v návaznosti na ustanovení § 2f téhož zákona, a proto jeho argumentaci v tomto bodě považuji za nerozhodnou.

K tvrzení uchazeče A.S.A., že napadené rozhodnutí bylo vydáno ve lhůtě delší než 60 dnů, aniž by byl jako účastník správního řízení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí informován v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 správního řádu uvádím, že toto tvrzení není v souladu se skutečností.

Předmětné správní řízení bylo zahájeno dne 26.2.2003 doručením návrhu. Dne 10.3.2003 byl rozhodnutím č. j. VZ/S 28/03-152/1079/03-jl vyměřen uchazeči DVOŘÁK, který návrh podal, správní poplatek, přičemž úhrada předmětného poplatku byl prokázána dne 1.4.2003. V tomto rozmezí 23 dnů lhůta pro vydání správního poplatku neběžela, a to v souladu s ustanovením § 6 odst. 4 zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Napadené rozhodnutí tedy bylo vydáno v zákonné lhůtě 60 dnů, když bylo vydáno dne 19.5.2003.

Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí změnit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

Ing. Josef Bednář

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1. Statutární město Brno, městská část Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, se sídlem Palackého nám. 11, 621 00 Brno, zast. PaedDr. Ladislavem Filipim,

2. DVOŘÁK comte, a. s., se sídlem Čápkova 5, 602 00 Brno, zast. Ivo Dvořákem,

3. .A.S.A. Služby Žabovřesky, s. r. o., se sídlem Korejská 4, 616 00 Brno, zast. MVDr. Martinem Hovorkou,

4. RPS – EKOLOGIE s. r. o. – odštěpný závod, se sídlem Okružní 3, 638 00 Brno, zast. Ing. Petrem Eiblem,

5. spis.