Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 5. 2005 a stalo se vykonatelným dle jednotlivých znění výroků
R 10/2005 V Brně dne 15. května 2006
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 12/05-3865/05-ÚHS ze dne 6. 6. 2005 ve věci porušení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, podal účastník řízení: ČSAD Liberec, a.s., se sídlem Liberec 6, České mládeže 594/33, IČ 25045504, zastoupený prof. JUDr. Zdeňkem Češkou, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 39, jsem podle § 59 odst. 2 ve spojení s § 61 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona,
r o z h o d l
takto:
A. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 12/05-3865/05-ÚHS ze dne 6. 6. 2005 ve výrokových částech I., II. a III. m ě n í m takto:
I. Účastník řízení ČSAD Liberec, a.s., se sídlem Liberec 6, České mládeže 594/33, IČ 25045504, tím, že
v období od 24. 1. 2005 do 15. 5. 2005 bez objektivně ospravedlnitelného důvodu odmítl vyjednávat o využívání jím provozovaného autobusového nádraží v Liberci se společností STUDENT AGENCY, s.r.o., se sídlem Brno, Bašty 2, IČ 25317075, za účelem provozování vnitrostátní veřejné linkové osobní dopravy na lince Praha – Liberec a zpět a následně od 1. 2. 2005 do 6. 6. 2005 bez objektivně ospravedlnitelného důvodu neumožnil řádné využívání jím provozovaného autobusového nádraží v Liberci společnosti STUDENT AGENCY, s.r.o., se sídlem Brno, Bašty 2, IČ 25317075, za účelem provozování vnitrostátní veřejné linkové osobní autobusové dopravy na lince Praha – Liberec a zpět, ačkoli jiným soutěžitelům působícím na stejné lince toto využívání umožnil,
zneužil svého dominantního postavení na relevantním trhu služeb poskytovaných autobusovým nádražím subjektům provozujícím veřejnou osobní autobusovou dopravu, geograficky vymezeným městem Liberec, k újmě společnosti STUDENT AGENCY, s.r.o., se sídlem Brno, Bašty 2, IČ 25317075, kterou znevýhodnil v hospodářské soutěži na trhu služeb poskytovaných dopravci provozujícími vnitrostátní veřejnou linkovou osobní autobusovou dopravu na lince Praha – Liberec a zpět, a rovněž k újmě konečných spotřebitelů – cestujících, kteří v uvedeném období poptávali služby vnitrostátní veřejné linkové osobní autobusové dopravy na lince Praha – Liberec a zpět,
čímž porušil § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.
II. Dle § 11 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů a úplného znění tohoto zákona vyhlášeného pod č. 436/2005 Sb., se účastníku řízení ČSAD Liberec, a.s., se sídlem Liberec 6, České mládeže 594/33, IČ 25045504, jednání dle I. části výroku tohoto rozhodnutí do budoucna zakazuje.
III. Dle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení – ČSAD Liberec, a.s., se sídlem Liberec 6, České mládeže 594/33, IČ 25045504, za porušení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, dle I. části výroku tohoto rozhodnutí, ukládá pokuta ve výši 2 000 000,- Kč (slovy: dva miliony korun českých).
Pokuta je splatná do 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vedený u České národní banky, pobočka Brno, č. účtu 3754-24825-621/0710, konstantní symbol 1148, jako variabilní symbol se uvede identifikační číslo účastníka řízení
B. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 12/05-3865/05-ÚHS ze dne 6. 6. 2005 ve výrokové části IV. r u š í m.
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) vydal dne 6. 6. 2005 rozhodnutí č.j. S 12/05-3865/05-ÚHS (dále též „napadené rozhodnutí“), v jehož první výrokové části deklaroval, že účastník řízení, společnost ČSAD Liberec, a.s., se sídlem Liberec 6, České mládeže 594/33, IČ 25045504 (dále též „účastník řízení“ či „účastník“), zneužil svého dominantního postavení na trhu služeb poskytovaných autobusovým nádražím v Liberci (dále též „AN Liberec“) subjektům provozujícím veřejnou osobní autobusovou dopravu tím, že v době přinejmenším od 24. 1. 2005 bez objektivně ospravedlnitelného důvodu odmítl vyjednávat o využívání jím provozovaného AN Liberec se společností STUDENT AGENCY, s.r.o., se sídlem Brno, Bašty 2, IČ 25317075 (dále též „Student Agency“), za účelem provozování vnitrostátní veřejné linkové osobní dopravy na lince Praha – Liberec a zpět, a následně od 1. 2. 2005 až dosud (tj. do doby vydání napadeného rozhodnutí) neumožnil společnosti Student Agency řádné využívání jím provozovaného AN Liberec za účelem provozování vnitrostátní veřejné linkové osobní autobusové dopravy na lince Praha – Liberec a zpět. Uvedeným jednáním účastník řízení podle napadeného rozhodnutí porušil § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“), k újmě společnosti Student Agency, kterou znevýhodnil v hospodářské soutěži na trhu služeb poskytovaných dopravci provozujícími vnitrostátní veřejnou linkovou osobní autobusovou dopravu na trase Praha – Liberec, a rovněž k újmě konečných spotřebitelů – cestujících, kteří v inkriminovaném období poptávali služby vnitrostátní veřejné linkové osobní autobusové dopravy na trase Praha – Liberec.
2. Ve druhé výrokové části napadeného rozhodnutí správní orgán prvního stupně dle § 11 odst. 3 zákona (číslování odstavců § 11 zákona se ve výroku i odůvodnění tohoto rozhodnutí řídí číslováním obsaženým v úplném znění zákona uveřejněném pod č. 436/2005 Sb.) účastníku řízení shora uvedené jednání do budoucna zakázal. Ve třetí výrokové části napadeného rozhodnutí správní orgán prvního stupně uložil za porušení § 11 odst. 1 zákona účastníkovi řízení pokutu ve výši 2 500 000,- Kč. Ve čtvrté výrokové části napadeného rozhodnutí správní orgán prvního stupně uložil účastníku řízení opatření k nápravě ve smyslu § 23 odst. 1 zákona, spočívající v povinnosti stanovit transparentním způsobem pravidla využívání jím provozovaného AN Liberec tak, aby byly zajištěny objektivní a rovné podmínky jeho využívání i pro společnost Student Agency, a v povinnosti umožnit společnosti Student Agency řádně využívat AN Liberec provozované účastníkem řízení na základě těchto objektivních a rovných podmínek.
3. V rámci šetření podnětu vedeného pod sp. zn. P 87/05 a v rámci správního řízení, jež předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, správní orgán prvního stupně posuzoval jednání účastníka řízení spočívající v neumožnění společnosti Student Agency využívat AN Liberec, které účastník řízení provozoval, tak, aby společnost Student Agency mohla provozovat vnitrostátní veřejnou linkovou osobní dopravu na lince Praha – Liberec a zpět. Správní orgán prvního stupně v řízení vycházel zejména z podkladů týkajících se vzájemné komunikace mezi účastníkem řízení a společností Student Agency ve věci přístupu na AN Liberec a podkladů vztahujících se k licenčnímu řízení o vydání licence společnosti Student Agency pro provozování vnitrostátní veřejné linkové osobní dopravy na lince Liberec – Praha, resp. Liberec – Praha ve smyslu § 10 a násl. zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“). Správní orgán prvního stupně dále provedl ústní jednání s účastníkem řízení a místní ohledání, zejména na AN Liberec a na dalších místech v městě Liberec, která podle účastníka řízení přicházela v úvahu jako alternativní odjezdová/příjezdová místa pro autobusy společnosti Student Agency. Po zhodnocení všech podkladů prvoinstanční orgán v napadeném rozhodnutí konstatoval naplnění všech znaků skutkové podstaty zneužití dominantního postavení ve smyslu § 11 odst. 1 zákona. Účastník se totiž na relevantním trhu, který byl vymezen věcně jako trh služeb poskytovaných autobusovým nádražím subjektům provozujícím veřejnou osobní autobusovou dopravu a geograficky jako trh na území města Liberce, nacházel v dominantním postavení, kterého svým jednáním bez objektivně ospravedlnitelných důvodů zneužil jednak k újmě společnosti Student Agency, jednak k újmě konečných spotřebitelů.
4. Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení včas rozklad. Správní orgán prvního stupně podle jeho názoru v napadeném rozhodnutí vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, z takto zjištěného skutkového stavu vyvodil nesprávné závěry a tento stav nesprávně právně posoudil.
Námitka neúčasti na hospodářské soutěži,
nesprávného vymezení relevantního trhu a nesprávného posouzení postavení
účastníka řízení na relevantním trhu
5. Účastník řízení předně namítá, že správní orgán prvního stupně nesprávně vymezil relevantní trh, a to jak po stránce věcné, tak po stránce geografické. Úvodem popírá, že by se vůbec účastnil soutěže na trhu služeb poskytovaných autobusovým nádražím subjektům provozujícím veřejnou autobusovou dopravu, neboť AN Liberec provozuje především pro rozvoj vlastní podnikatelské činnosti (provozování autobusové dopravy a nákladní automobilové dopravy) a jeho využívání jiným subjektům umožňuje pouze doplňkově, v případě volné kapacity, a toliko za symbolické poplatky, které nepokrývají náklady na správu a údržbu autobusového nádraží. Existence živnostenského oprávnění pro výkon této činnosti pak nemůže podle jeho názoru sloužit jako důkaz, že předmětnou činnost skutečně vykonává jako soutěžitel, neboť toto oprávnění mu poskytuje pouze právo, nikoli povinnost poskytovat služby AN Liberec subjektům provozujícím veřejnou osobní autobusovou dopravu.
6. Správní orgán prvního stupně díle podle účastníka řízení nepřesvědčivě zdůvodnil vymezení geografického relevantního trhu pouze městem Liberec a nikoli i městem Jablonec, ačkoli obě města tvoří konurbaci. Domnívá se, že prvoinstanční orgán nedostatečně zjišťoval preference cestujících na lince Praha – Liberec a zpět a že při řádném posouzení věci by musel dospět k závěru, že pokud se cestující budou rozhodovat mezi cílovou stanicí v Liberci a Jablonci, nebude jejich rozhodnutí záviset na názvu cílové stanice, ale na ceně jízdného, času odjezdu či příjezdu, navazující regionální dopravě nebo vzdálenosti stanice od jejich místa bydliště. Podstatné je přitom to, zda spotřebitelé považují výše uvedené destinace za vzájemně zastupitelné, nikoli zda lze na spotřebitelích „spravedlivě požadovat“, aby určité destinace považovali za vzájemně zastupitelné, jak je konstatováno v napadeném rozhodnutí. Vzhledem k nesprávnému vymezení relevantního trhu pak správní orgán prvního stupně dospěl též k chybnému závěru o postavení účastníka řízení na relevantním trhu.
7. Avšak i v případě, že by byl relevantní trh vymezen správně, měl správní orgán prvního stupně pochybit při posouzení postavení účastníka řízení na něm. Ten namítá, že AN Liberec plně nevyhovuje definici autobusového nádraží podané v napadeném rozhodnutí, neboť neposkytuje veškeré tam vyjmenované služby. Domnívá se dále, že funkci autobusového nádraží mohou splnit i alternativní plochy, kde by bylo možno umístit zastávku autobusových spojů, neboť doplňkové služby poskytované autobusovým nádražím nejsou pro vymezení relevantního trhu determinující. Značná část cestujících služby nabízené autobusovým nádražím vůbec nevyužívá a rozhodující je pro ně pouze čas odjezdu, délka trvání cesty a cena jízdného. Navíc v současné době mohou cestující na mnoha autobusových linkách získat popisované služby již během cesty (např. toalety, nápoje, tiskoviny poskytované dopravcem v autobusu). Tento závěr je potvrzen i faktickým stavem, kdy společnost Student Agency a její cestující nemohli využívat služeb AN Liberec, a přesto se poptávka spotřebitelů po službách autobusových dopravců na lince Praha – Liberec a zpět rozdělila mezi všechny konkurenční dopravce. Účastník řízení má tedy za to, že na relevantním trhu nezaujímá dominantní postavení, neboť existuje řada míst, která je možno využívat k odbavení autobusů na trase Liberec – Praha a zpět a která tvoří funkční ekvivalent k AN Liberec.
Námitka nesprávného posouzení jednání účastníka řízení
8. Účastník řízení se domnívá, že stanovení principů organizace provozu na autobusovém nádraží je věcí provozovatele autobusového nádraží. Je proto přesvědčen, že správní orgán prvního stupně měl při zjišťování kapacity AN Liberec respektovat, že spoje jednoho dopravce do jedné destinace odjíždějí vždy z jediného nástupiště. V takovém případě by bylo prokázáno, že autobusová stání vymezená pro linky spojující Liberec s Prahou byla kapacitně plně vytížena a že tedy existoval objektivně ospravedlnitelný důvod k odepření využívání autobusového nádraží společnosti Student Agency.
9. Účastník řízení dále namítá, že jeho jednání, jež je předmětem správního řízení, nezpůsobilo újmu ani spotřebitelům, ani ostatním soutěžitelům. Student Agency podle jeho názoru v důsledku jeho postupu neutrpěla žádnou újmu, neboť dosahovala na lince Liberec – Praha při obdobné ceně a kvalitě podobné obsazenosti jako ostatní dopravci. Újma nebyla způsobena ani koncovým spotřebitelům, neboť naopak došlo k výraznému nárůstu kvality poskytovaných služeb při snížení ceny jízdného (zde účastník odkázal na modernizaci svého vozového parku a snížení jízdného jím účtovaného po vstupu společnosti Student Agency na linku Praha – Liberec a zpět). Bez vzniku újmy spotřebitelům či soutěžitelům nemohlo dojít ke zneužití dominantního postavení ve smyslu § 11 odst. 1 zákona.
10. Prvostupňové rozhodnutí je pak podle rozkladu založeno na chybných skutkových zjištěních. Správní orgán prvního stupně opomíjí, že již přípisem ze dne 16. 5. 2005 nabídl účastník řízení společnosti Student Agency volné časy pro odjezd jejích autobusů, na který uvedená společnost odpověděla se značným časovým zpožděním. Ačkoli s ním společnost Student Agency svůj záměr umístit cílovou stanici na lince Praha – Liberec na AN Liberec před zahájením licenčního řízení nijak nekonzultovala a jednala nekorektně, účastník řízení jí nabídl možnost AN Liberec využívat v maximálním možném rozsahu. Účastník také podle svých slov učinil kroky k vytvoření nového systému smluvních vztahů týkajících se využívání AN Liberec ze strany autobusových dopravců, který zajistí transparentnost při jejich uzavírání. V doplnění rozkladu ze dne 20. 10. 2005 pak sdělil, že uzavřel nové smlouvy se všemi dopravci, kteří využívají AN Liberec, a umožnil tak i společnosti Student Agency využívat AN Liberec za stejných a rovných podmínek jako ostatním dopravcům. Účastník řízení tím dokládá, že již dobrovolně splnil opatření k nápravě uložená mu nepravomocným napadeným rozhodnutím.
11. K subjektivní stránce svého jednání účastník uvádí, že důvodem nevpuštění společnosti Student Agency na jím provozované AN Liberec byla skutečnost, že kapacita stání určená pro linky Liberec – Praha již byla naplněna. Pokud správní orgán prvního stupně dovozuje, že se účastník přezkoumávaného jednání dopustil ve snaze bránit konkurenci, zcela přehlédl skutečnost, že vstup na AN Liberec za účelem provozování linky Liberec – Praha byl umožněn dalším dvěma konkurentům. Kdyby byl účastník řízení veden snahou eliminovat na dané lince konkurenci, nedovolil by ani ostatním soutěžitelům jím provozované autobusové nádraží využívat. Jeho jednání tedy nebylo vedeno úmyslem nepřímým, neboť nesměřovalo k eliminaci konkurence.
Námitka
nesprávné aplikace ustanovení zákona
12. Prvostupňový orgán se dle účastníka řízení dopustil pochybení při aplikaci generální klauzule § 11 odst. 1 zákona ve vztahu k dílčím skutkovým podstatám zneužití dominantního postavení, když vyloučil, že by se účastník řízení dopustil zneužití dominantního postavení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) zákona (s odůvodněním, že autobusové nádraží není tzv. „nezbytným zařízením“ či „essential facility“) a následně na stejné jednání aplikoval generální klauzuli § 11 odst. 1 zákona. Z logiky věci však vyplývá, že pokud některá ze zvláštních skutkových podstat stanoví určité omezující podmínky, nelze na situaci, která se od této skutkové podstaty liší pouze nesplněním těchto omezujících podmínek, aplikovat generální klauzuli, neboť při takovém postupu by tyto omezující podmínky ztratily jakýkoli smysl. S odkazem na rozsudek Evropského soudního dvora C-7/97 ve věci Oscar Bronner, [1998] ECR I-7791 pak účastník dovozuje, že ke stejnému závěru dospívá i evropská rozhodovací praxe. Pokud tedy správní orgán prvního stupně aplikoval generální klauzuli § 11 odst. 1 zákona na jednání, které postihuje jedna ze zvláštních skutkových podstat, s odůvodněním, že daná skutková podstata nebyla naplněna, učinil tak v rozporu se smyslem zákona i národní a evropské judikatury.
Námitka
nezákonnosti uložené pokuty a nesprávného posouzení navržených opatření
13. Účastník řízení se také domnívá, že při hodnocení kritérií rozhodných pro stanovení výše pokuty se prvostupňový orgán nevyjádřil ani k dopadům tvrzeného protiprávního jednání na hospodářskou soutěž, ani k vlivu zavinění. Správní orgán prvního stupně nezohlednil, že společnosti Student Agency nevznikla újma, a nesprávně přihlížel k existenci dominantního postavení na trhu jako k přitěžující okolnosti, ačkoli se jedná o znak skutkové podstaty zneužití dominantního postavení.
14. Správní orgán prvního stupně měl dále chybně stanovit délku porušování zákona, když jako počátek tvrzeného protiprávního jednání označil 24. 1. 2005, ačkoli Student Agency zahájila veřejnou osobní linkovou dopravu na trase Praha – Liberec až 1. 2. 2005. Nesprávný je i závěr, že protiprávní jednání dosud trvá, neboť účastník řízení se obrátil na společnost Student Agency s nabídkou volných časů již dopisem ze dne 16. 5. 2005 a znovu dne 18. 6. 2005.
15. Nepřezkoumatelným je pak podle rozkladu závěr správního orgánu prvního stupně, že délku tvrzeného protiprávního jednání nelze označit za jednání krátkodobé s ohledem na charakter poskytovaných služeb, neboť není zřejmé, jak poskytovaná služba může ovlivnit charakteristiku jednání jako krátkodobého či dlouhodobého.
16. Účastník řízení dále v rozkladu poukazuje, že po zahájení správního řízení navrhl opatření ve smyslu § 11 odst. 4 zákona, kterým by bylo zavedení systému poskytování práva užívat AN Liberec za stanovených pravidel nejpozději do 13. 6. 2005. Správní orgán prvního stupně opatření navržené účastníkem řízení odmítl jako nedostatečné. Následně však obdobné opatření s odkazem na § 23 odst. 1 zákona uložil v napadeném rozhodnutí jako opatření k nápravě. Z toho je dovozováno, že správní orgán prvního stupně pochybil, pokud odmítl navržená opatření přijmout a zastavit řízení.
Petit rozkladu
17. Ze všech výše uvedených důvodů účastník řízení navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Pro případ, že by druhostupňový orgán neshledal dostatek důvodů pro zrušení napadeného rozhodnutí, navrhuje, aby bylo upuštěno od uložení pokuty, popřípadě aby došlo k jejímu snížení.
Vyjádření
účastníka řízení po seznámení s podklady pro rozhodnutí
18. Dne 28. 3. 2006 bylo účastníkovi řízení v souladu s § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) umožněno seznámit se s doplněnými podklady pro druhostupňové rozhodnutí a způsobem jejich zjištění. Po seznámení s podklady pro rozhodnutí zaslal účastník řízení Úřadu své vyjádření, kde uvádí níže uvedené skutečnosti.
19. Účastník ve vyjádření předně konstatuje, že společnosti Student Agency umožnil plně využívat AN Liberec již od 12. 8. 2005, a to za shodných podmínek jako ostatním autobusovým dopravcům, což doložil kopií smlouvy uzavřené mezi ním a Student Agency dne 14. 9. 2005.
20. Dále bylo ve vyjádření poukázáno na rozhodnutí Úřadu č.j. S 279/03-6320/05-SOHS I ze dne 25. 11. 2005 ve věci ČAS – SERVICE, které bylo vedeno ve věci ze skutkového a právního hlediska obdobné. V daném rozhodnutí byl relevantní trh vymezen z hlediska věcného jako trh služeb poskytovaných subjektům provozujícím veřejnou autobusovou dopravu, tj. užívání autobusových stání pro účely nástupu, výstupu a přestupu cestujících, zajišťování informačních služeb o odjezdech a příjezdech autobusů, zveřejňování mimořádných informací, úklid, údržba. Úřad v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že neexistují významné rozdíly mezi jednotlivými zastávkami autobusové dopravy umístěnými v dopravním uzlu/terminálu ve Znojmě, neboť všechna autobusová stanoviště byla umístěna v jednom prostoru (na jedné ulici), bylo z nich možno přestupovat na další autobusové linky, dráhu či městskou dopravu, a že cestující mohli využívat doplňkové služby poskytované buď v budově Českých drah, nebo v provozovnách umístěných u autobusové stanice. Úřad by proto měl podle účastníka v souladu se svou předchozí rozhodovací praxí stejným způsobem vymezit relevantní trh i v tomto správním řízení, neboť v Liberci se nacházejí potenciální stanoviště autobusové dopravy (např. v ulici Žitavská a Nákladní), která jsou v docházkové vzdálenosti do 250 m od AN Liberec, na nějž navazuje nádraží Českých drah a zastávky městské hromadné dopravy. Přitom je rozhodující, zda je možné doplňkové služby využívat v místě dopravního uzlu, nikoli přímo na jednotlivém stanovišti autobusové dopravy. Rozhodnutí ve věci ČAS – SERVICE navíc podle účastníka dokládá, že doplňkové služby nemusejí být nutně poskytovány pouze autobusovým nádražím.
21. Podle další námitky společnost Student Agency užívá k odbavování jí provozovaných spojů autobusová stání, která nemohou cestujícím poskytnout doplňkové služby (např. v Brně na ulici Benešova), a přesto jsou takové prostory plně zastupitelné s prostory autobusového nádraží, což dokládá významný podíl Student Agency na trhu autobusové silniční dopravy na linkách, jež z/do těchto stanovišť provozuje.
22. Dále účastník poukazuje na to, že Úřad v rozhodnutí ve věci ČAS – SERVICE konstatoval, že dopravci byli v důsledku jednání ČAS – SERVICE a.s. nuceni zřídit zastávky pro své linky ve Znojmě na jiných místech (na ulici Dr. Milady Horákové, na zastávkách městské autobusové dopravy a před nádražím Českých drah) a že si museli zajistit jiné prostory i pro odstavení autobusů. I přesto dospěl Úřad v uvedeném rozhodnutí k závěru, že dopravcům újma nevznikla. To je podle účastníka ve zřejmém kontrastu k posouzení újmy vzniklé společnosti Student Agency v napadeném rozhodnutí. Účastník rovněž poukazuje, že v rozhodnutí ve věci ČAS – SERVICE nebyl zjištěn vznik újmy konečným spotřebitelům. V napadeném rozhodnutí se naopak správní orgán prvního stupně omezil pouze na konstatování nemateriální újmy vzniklé cestujícím, aniž by ji jakkoli blíže specifikoval.
23. Účastník řízení má zato, že by druhostupňový orgán měl správní řízení s ním vedené zastavit, neboť je třeba dospět k totožným závěrům, jež byly přijaty v rozhodnutí ČAS – SERVICE, tzn. že soutěžitelům ani spotřebitelům nevznikla jednáním dominanta újma.
III. Řízení o rozkladu
24. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 57 odst. 1 správního řádu, a proto v souladu s odstavcem 2 téhož ustanovení postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
25. Dne 1. 1. 2006 nabyl účinnosti zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., který zrušil zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zároveň však ve svém § 179 odst. 1 stanovil, že řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. V rámci řízení o rozkladu podaném účastníkem řízení jsem tedy postupoval v souladu s předchozí právní úpravou správního řízení.
26. Podle § 59 odst. 1 správního řádu jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu, a to i nad rámec námitek účastníka řízení obsažených v rozkladu a v jeho vyjádření k podkladům pro rozhodnutí, přičemž jsem dospěl k závěrům, jež jsou uvedeny v následujících částech odůvodnění.
IV. Přezkoumání napadeného rozhodnutí
Věcné vymezení relevantního trhu
27. Východiskem posouzení existence dominantního
postavení je v každém jednotlivém případě řádné vymezení relevantního trhu
ve smyslu § 2 odst. 2 zákona. S ohledem na tuto premisu a na námitky
v rozkladu i ve vyjádření k podkladům pro rozhodnutí jsem nejprve
přistoupil k přezkoumání způsobu vymezení relevantního trhu
v napadeném rozhodnutí. Relevantním trhem se přitom podle uvedeného
ustanovení rozumí trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky,
ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a
to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně
odlišitelné od sousedících území.
28. Co se týče vymezení relevantního trhu
z hlediska věcného, vyšel prvostupňový orgán ze specifických funkcí a
služeb poskytovaných ze strany provozovatele autobusového nádraží cestujícím a
dopravním společnostem. V této souvislosti konstatoval, že AN Liberec je
významným dopravním uzlem města Liberec, který umožňuje cestujícím přestup mezi
linkami veřejné linkové osobní autobusové dopravy a přestup na další druhy
dopravy (železniční a městskou hromadnou dopravu). Navíc autobusové nádraží
nabízí cestujícím celou řadu doplňkových služeb, jako jsou informační panely a
přepážky, čekárna, úschovna zavazadel, sociální zařízení, předprodej jízdenek a
místenek, krytá nástupiště, občerstvení apod. Za klíčovou službu poskytovanou
dopravním společnostem pak správní orgán prvního stupně označil možnost využití
odjezdových a příjezdových stání s garancí minimální doby stání pro účely
nástupu, výstupu a přestupu cestujících, příp. možnost parkování
v prostorách autobusového nádraží. Za významné pro vymezení trhu označil
prvostupňový orgán rovněž poskytování služeb zveřejňování informací dopravce,
existenci dispečerské služby, odpočinkové místnosti a sociálního zázemí pro
řidiče, servisní služby apod. Správní orgán prvního stupně proto dospěl
k závěru, že z pohledu cestujících i dopravních společností nejsou
autobusová nádraží plně zastupitelná s jinými plochami, které tyto služby
neposkytují .
29. Po přezkoumání uvedených úvah konstatuji, že
správní orgán prvního stupně za účelem věcného vymezení relevantního trhu
správně provedl analýzu zastupitelnosti různého zboží s tzv. výchozím
zbožím, kterým jsou v daném případě služby poskytované autobusovým
nádražím provozovaným účastníkem řízení. Při zkoumání, které další zboží, resp.
služby jsou zastupitelné a mohou tedy být zařazeny do jednoho relevantního
trhu, správní orgán prvního stupně správně posuzoval charakter služeb
poskytovaných autobusovým nádražím, zda obdobné služby neposkytuje jiný subjekt
a zda jsou tyto služby pro cestující (jako konečné spotřebitele) a dopravní
společnosti natolik specifické a
významné, že to způsobuje nezastupitelnost autobusového nádraží
s ostatními plochami, jež by bylo možno potenciálně využít jako
příjezdových a odjezdových stání pro autobusy, resp. nezastupitelnost služeb
s nimi spojených.
30. V rámci správního řízení si správní
orgán prvního stupně vyžádal od účastníka řízení veškeré jízdní řády
vnitrostátních a mezinárodních veřejných linkových osobních dopravců se zastávkou
na AN Liberec (spis str. 277 a násl.). Z tohoto přehledu jsem ověřil,
že na linku Praha – Liberec navazují nejen spoje se zastávkami situovanými
v okolí Liberce (např. Mníšek, Chrastava, Frýdlant, Český Dub, Varnsdorf,
Železný Brod), ale rovněž mezinárodní linky spojující Liberec s městy na
území Německa (Berlín, Drážďany, Žitava). Vzhledem k počtu, frekvenci,
příp. též návaznosti spojů začínajících, končících nebo zastavujících na
AN Liberec lze konstatovat, že AN Liberec je významný přestupní uzel
v rámci veřejné osobní linkové autobusové přepravy. Zároveň je nepochybné,
že možnost přestupu na navazující linky je na území města Liberec úzce spojena
pouze s AN Liberec, neboť žádná alternativní odjezdová či příjezdová
místa takovou možnost neposkytují. Pokud tedy cestující využije Liberec pouze
jako přestupní stanici (ať již ze směru Praha či v opačném směru), bude
přednostně volit nabídku dopravce na lince se zastávkou na AN Liberec, neboť
přesun ze zastávky v jiné části Liberce na AN Liberec či naopak způsobuje
nadbytečné komplikace a z povahy věci v některých případech
znemožňuje pokračování v cestě použitím časově navazujícího spoje.
31. Za podstatnou skutečnost považuji také rozsah
a povahu služeb poskytovaných AN Liberec, které přispívají k orientaci
cestujících ve vztahu k časům odjezdů a příjezdů autobusů dopravních
společností na jednotlivých linkách. Jedná se především o poskytování informací
v rámci informačního systému autobusového nádraží (informace poskytované
v budově AN Liberec na přepážce a na informační tabuli) a o informace
z jízdních řádů autobusových dopravců, jejichž vylepení provozovatel AN
Liberec zajišťuje. Předpokladem poskytování informačních služeb, včetně
vylepení jízdních řádů na AN Liberec, je přitom existence smlouvy mezi
provozovatelem autobusového nádraží a příslušným dopravcem.
32. Nezahrnutí informací o spojích dopravce do
informačního systému, nemožnost vylepení jízdních řádu v prostorách
autobusového nádraží, popř. omezená možnost informovat o spojích v rámci
autobusového nádraží jiným adekvátním způsobem významným způsobem omezuje
možnost cestujících seznámit se s kompletní nabídkou spojů na konkrétní
lince; tato skutečnost pak z povahy věci může vést k poklesu poptávky
po dopravních službách dopravce nezahrnutého do informačního systému
autobusového nádraží, neboť cestující mají pouze omezenou možnost získat nejen
údaje o časech odjezdů a příjezdů takového dopravce, nýbrž též samotnou
informaci, že takový dopravce na dané lince operuje.
33. Ze správního spisu jsem přitom v této
souvislosti ověřil, že na lince Praha – Liberec a zpět měly s účastníkem
řízení v posuzovaném období uzavřenou smlouvu zaručující mj. přístup do
informačního systému společnosti HOTLINER, s.r.o. a Hofmann GmbH, organizační
složka (viz str. 121-128 správního spisu). Z dalších podkladů založených
ve spise (fotodokumentace informační tabule AN Liberec a jízdní řády
jednotlivých dopravců poskytnutých účastníkem řízení – spis str. 198-199, 277 a
násl.) je možno ověřit, že jízdní řády uvedených dopravců byly do informačního
řádu skutečně zahrnuty.
34. Možnost přestupu cestujících v rámci
navazujících autobusových linek na AN Liberec a možnost získat relevantní
informace o spojích na konkrétních linkách provozovaných autobusovými dopravci
je pak doplněna širokým spektrem dalších služeb, které mohou cestující na
autobusovém nádraží využít. Z dopravně-provozního řádu účastníka řízení
(ve správním spise založeného na str. 227-234) vyplývá, že cestující mají
k dispozici odbavovací prostor pro cestující, prodej jízdenek, čekárnu a
sociální zázemí umístěné ve výpravní budově apod. Tyto služby zajišťují
cestujícím určitý komfort, který je možno při cestování veřejnou osobní
linkovou dopravou využít (např. ochrana před nepříznivými vlivy počasí). I tyto
služby, byť sekundárního významu, hrají při rozhodování cestujících o výběru
mezi dopravci na dané lince podstatnou roli, což se promítá do zvýšeného zájmu
autobusových dopravců využívat služeb autobusových nádraží, neboť alternativní
plochy, jež lze využít jako příjezdových a odjezdových stání, takové služby
zpravidla neposkytují.
35. Zastupitelnost prostoru autobusového nádraží
a s ním spojených služeb s ostatními prostory, které lze využít jako
autobusové zastávky, případně s nimi spojených služeb, z pohledu
autobusových dopravců se primárně odvíjí od poptávky a preferencí cestujících.
Za nejvýznamnější služby nabízené autobusovým nádražím dopravcům je proto třeba
považovat službu využití odjezdových a příjezdových stání nejen pro účely
nástupu a výstupu, nýbrž též přestupu cestujících veřejnou vnitrostátní či
mezinárodní linkovou nebo příležitostnou osobní dopravou, a službu zveřejňování
informací dopravce, která dopravci umožňuje jednak efektivně nabízet své
služby, jednak účastnit se za srovnatelných podmínek soutěže s konkurenty.
Ostatní služby poskytované autobusovým nádražím dopravcům (např. dispečerská
služba, parkovací služby, odpočinková místnost pro řidiče, sociální zázemí pro
řidiče apod.) pak obdobně jako ostatní služby poskytované cestujícím mají sekundární
význam, avšak i tyto služby charakterizují autobusové nádraží a jejich
poskytování, resp. nedostupnost svědčí pro nezastupitelnost autobusového
nádraží s jinými plochami, které by z technického hlediska bylo možno
k odjezdu nebo příjezdu autobusů využít.
36. Uvedené závěry byly v rámci tohoto
správního řízení potvrzeny mj. výsledky provedeného místního šetření. Na území
města Liberce se totiž nenacházejí žádné plochy, které by poskytovaly všechny
nebo alespoň většinu doprovodných služeb, které jsou poskytovány AN Liberec.
V rámci správního řízení bylo prokázáno, že některá místa v Liberci
by bylo možno technicky využít jako odjezdová a příjezdová stanoviště autobusů
veřejné osobní linkové dopravy (např. v ulici Nákladní, Čížkově ulici,
ulici Žitavská apod.), nicméně žádná z těchto ploch není spojena
s poskytováním obdobných služeb, které jsou poskytovány AN Liberec.
Zatímco zastávky s přístřeškem se na těchto plochách výjimečně nalézají, na
všech uvedených místech zcela chybí čekárny, sociální zařízení, odpočinkové
místnosti pro řidiče, možnost parkování (odstavení autobusu) apod. Služby
srovnatelné se službami poskytovanými autobusovým nádražím by bylo možno využít
pouze na terminálu městské dopravy ve Fügnerově ulici, které však slouží
výhradně městské hromadné dopravě v rámci Liberce. Místo v ulici
Nákladní by bylo možno potenciálně využít jako stanoviště pro odjezd a příjezd
autobusů, nicméně by k tomu bylo třeba schvalovacího řízení odborem
dopravy Magistrátu města Liberec a Dopravním inspektorátem Policie ČR, a rovněž
na tomto místě nejsou k dispozici služby porovnatelného rozsahu s AN
Liberec (byť je na protější straně komunikace umístěno vlakové nádraží). Ve
všech případech pak zcela absentuje možnost zapojení do informačního systému a
časová a místní návaznost jednotlivých spojů. Je proto třeba dospět
k závěru, že žádné z míst, jež byly účastníkem řízení označeny a jež
byly prvostupňovým orgánem místně prošetřeny, nelze považovat za zastupitelné
s autobusovým nádražím, a to ani z pohledu cestujících, ani z pohledu
dopravních společností, neboť spolu s nimi není možno poptávat služby
spojené s provozem autobusového nádraží.
37. Nepřisvědčuji tudíž námitce účastníka řízení,
že doplňkové služby poskytované autobusovými nádražími nejsou pro cestující při
jejich spotřebitelském rozhodování determinující, popř. že někteří cestující
tyto služby nevyužívají. Zatímco lze uznat, že některé ze sekundárních služeb,
např. zprostředkování možnosti občerstvení pasažérů, mohou být poskytnuty i
přímo v autobuse dopravce, neexistuje plnohodnotný substituční systém
zajištění primárních funkcí autobusových nádraží, zejména zajištění
informovanosti prostřednictvím informačního systému, a účastník řízení takový
systém ani neoznačil. Přehlížet rovněž nelze ani skutečnost, že celá řada
zákazníků – cestujících jedná při hledání možnosti autobusové dopravy
impulzivně, bez jakéhokoli či podrobného předchozího zkoumání situace na trhu,
a v takových případech tito spotřebitelé přirozeně volí návštěvu
autobusového nádraží (v městech, kde takové autobusové nádraží funguje), kde
očekávají, částečně též z historických důvodů, nejširší nabídku služeb
autobusových přepravců koncentrovanou v jenom místě.
38. Za
irelevantní považuji námitku účastníka, že autobusy Student Agency
v některých městech využívají jako autobusových stanovišť prostory, které
neposkytují doplňkové služby poskytované autobusovými nádražími, a přesto
nejsou nijak znevýhodněny v soutěži na příslušné lince. Předmětem šetření
v tomto správním řízení bylo jednání účastníka řízení související
s jím provozovaným autobusovým nádražím v městě Liberci a správní
orgán prvního stupně při vymezování relevantního trhu správně hodnotil
zastupitelnost konkrétních jiných ploch ve vztahu k tomuto konkrétnímu
nádraží a nikoli obecně; naproti tomu situace v jiných městech nebyla
předmětem zkoumání. Proto pouze s maximální mírou zobecnění lze uvést, že
stejně jako v případě města Znojma (srov. rozhodnutí ČAS – SERVICE)
mohou
i v jiných případech specifické geografické, historické či
sociologické okolnosti vést k odlišnému vymezení věcného relevantního trhu, než bylo provedeno
v tomto správním řízení. Pouze takovou obecnou úvahou však nemůže být
zpochybněno vymezení relevantního trhu, jenž bylo provedeno se znalostí místní
situace a jejích specifik, které je podle mých zjištění navíc pevně založeno
na podkladech shromážděných ve správním
spise a jež je provedeno logicky a přesvědčivě.
39. Z hlediska věcného proto přisvědčuji
vymezení relevantního trhu jako trhu služeb poskytovaných autobusovým nádražím
subjektům provozujícím veřejnou osobní autobusovou dopravu. Vymezení
relevantního trhu z hlediska věcného bylo zároveň provedeno plně
v souladu s předchozí rozhodovací praxí Úřadu v obdobných věcech
(srov. zejména rozhodnutí Úřadu č.j. S 134/96-143/97-210 ze dne 3. 2. 1997
ve spojení s rozhodnutím předsedy Úřadu č.j. R 25/97 ze dne 10. 10. 1997
ve věci ČSAD autobusy Plzeň).
40. Oproti tomu rozhodnutí Úřadu ve věci ČAS
– SERVICE, jehož se účastník
řízení dovolává, vychází z odlišných skutkových okolností, a
skutkové a právní závěry v tomto rozhodnutí přijaté nejsou pro
projednávaný případ přiléhavé. V daném případě měla společnost ČAS –
SERVICE a.s. pronajaty dva pozemky, které tvořily účelovou komunikaci
označovanou jako Znojmo, aut. st. a na nichž byla umístěna odjezdová stání
autobusů. Tato část komunikace byla zastřešena lehkou stříškou a na chodníku
vedle autobusových stání se nacházely provozovny obchodu a služeb (např. WC,
bufet, pekařství, taxi apod.), které však byly umístěny mimo část prostoru pronajatého
společnosti ČAS – SERVICE a.s. Další autobusová stanoviště byla situována na
ulici Dr. Horákové naproti autobusové stanici a na opačné straně této ulice,
v blízkosti železničního nádraží. Všechny výše uvedené autobusové zastávky
se nacházely v jednom prostoru a v docházkové vzdálenosti max. do 360
metrů se nacházela stanoviště městské hromadné dopravy a železničního nádraží.
Podle zjištění Úřadu v uvedeném správním řízení cestující a dopravci
nemohli v daném případě využívat doplňkových služeb, jako jsou např.
služby výpravní budovy, čekárny, informačních tabulí, informační kanceláře,
předprodeje jízdenek, zázemí pro řidiče apod. Zázemí pro cestující poskytovala
pouze blízká budova železniční stanice. Z těchto důvodů dospěl Úřad
v rozhodnutí ČAS – SERVICE k závěru, že neexistovaly významné
rozdíly mezi jednotlivými zastávkami autobusové dopravy umístěnými
v dopravním uzlu/terminálu ve Znojmě, tj. mezi stanovišti na pozemcích
pronajatých společnosti ČAS – SERVICE a.s. a dalšími stanovišti na ul. Dr. Horákové.
Ze všech stanovišť bylo možno za srovnatelných podmínek přestupovat na další
autobusové linky, na dráhu či městskou dopravu. Cestující mohli využívat
doplňkové služby poskytované buď v budově ČD, či v provozovnách
umístěných u autobusové stanice. Jedinou odlišností zastávek na autobusové
stanici byla střecha poskytující cestujícím ochranu před nepříznivým počasím.
ČAS – SERVICE a.s. zajišťoval pro dopravce odjíždějící z autobusové
stanice výlep jízdních řádů, poskytování informací cestujícím, úklid a údržbu
stání, přičemž stejné služby byly cestujícím poskytovány i na ostatních
zastávkách v tomto dopravním uzlu. V daném případě Úřad rovněž
konstatoval, že přestupní uzel/terminál ve Znojmě je specifický svým
charakterem, neboť je odlišný od autobusových nádraží. Z toho lze
dovodit, že jedním z východisek cit. rozhodnutí je zjištění, že terminál ve
Znojmě nelze považovat za autobusové nádraží v tom smyslu, v jakém
bylo vymezeno napadeným rozhodnutím.
41. Porovnáním
skutkových zjištění, jež Úřad učinil v rozhodnutí ČAS – SERVICE a
v napadeném rozhodnutí, jsem dospěl k závěru, že se jedná o skutkově
odlišné případy, jak co se týče charakteru posuzovaných ploch a rozsahu
doplňkových služeb, tak zejména z hlediska možnosti přístupu cestujících a
dopravců využívajících stanoviště na přestupním terminálu ve Znojmě
k těmto službám. Odlišné vymezení relevantního trhu v napadeném
rozhodnutí a v rozhodnutí ČAS – SERVICE tak podle mých zjištění nebylo výsledkem nekonzistentnosti přístupu
správního orgánu prvního stupně, nýbrž odrazem odlišných skutkových okolností
v obou případech. Tento rozdíl pak činí závěry v posléze uvedeném
rozhodnutí přijaté nepoužitelnými pro řešení projednávaného případu.
Geografické vymezení relevantního trhu
42. K námitce účastníka řízení vztahující se
ke geografickému vymezení relevantního trhu jsem přezkoumal napadené rozhodnutí
rovněž v té části, v níž byla odmítnuta možná zastupitelnost AN
Liberec s autobusovým nádražím v Jablonci nad Nisou. Vyšel jsem
z východiska, účastníkem řízení žádným způsobem nezpochybněného, že obě
města jsou spojena městskou hromadnou dopravou, přičemž doba spojení trvá cca
30 minut (viz str. 8 napadeného rozhodnutí). Argumentace správního orgánu
prvního stupně, podle níž AN Liberec slouží jako významný přestupní uzel jak ve
vztahu k další regionální dopravě, tak ve vztahu k dopravě městské, a
že k rozlišování Liberce a Jablonce nad Nisou dochází též ze strany
autobusových dopravců, je z pohledu vymezování geografické stránky
relevantního trhu případná. Na podporu závěrů učiněných prvoinstančním orgánem
svědčí navíc i mé zjištění, učiněné z jízdních řádů poskytnutých
účastníkem řízení, že doba cesty autobusem z Prahy do Liberce trvá
přibližně jednu hodinu. Pak ovšem nelze přehlížet, že pokud by cestující
z Prahy do Liberce zvolil autobusovou linku do Jablonce nad Nisou a poté
by se přepravoval do Liberce městskou hromadnou dopravou, došlo by
k prodloužení cesty zhruba o polovinu (to samé pak logicky platí i
naopak). Toto faktické prodloužení doby nutné k přepravě z určitého
místa do Liberce, resp. Jablonce nad Nisou, lze považovat za významný aspekt
determinující rozhodování spotřebitele při výběru dopravních služeb konkrétního
autobusového dopravce. Z výše uvedených důvodů nepředstavují služby
poskytované autobusovými nádražími
v Liberci, na straně jedné, a Jablonci nad Nisou, na straně druhé,
z pohledu spotřebitelů, a tedy ani autobusových dopravců, ve většině
případů reálné alternativy, a nelze je tedy považovat za vzájemně zastupitelné.
Proto se ztotožňuji s vymezením relevantního trhu z hlediska
geografického tak, jak bylo provedeno v napadeném rozhodnutí, tedy jako
území města Liberec.
Účast v soutěži na
relevantním trhu
43. Ze shora uvedených úvah týkajících se
přezkoumání vymezení relevantního trhu lze pak dovodit i stanovisko
k námitce účastníka řízení, že se neúčastnil soutěže na trhu služeb
poskytovaných autobusovým nádražím subjektům provozujícím veřejnou autobusovou
dopravu.
44. Pro
posouzení účasti účastníka řízení v hospodářské soutěži není rozhodné, zda
účtovaná cena za služby plně kryje náklady, které mu s provozem AN Liberec
vznikaly. To je ostatně přirozené, když to byly autobusové linky účastníka
řízení, které vytěžovaly jím provozované autobusové nádraží v největším
rozsahu. Nerozhodná pro posouzení účasti v soutěži je i otázka, zda
poskytování konkrétní služby třetím subjektům je pro účastníka ztrátové, nebo
zda poskytování této služby je jeho hlavní či pouze doplňkovou podnikatelskou
činností účastníka. Motivy subjektu k provozování určité aktivity,
úspěšnost této aktivity či vnitřní hodnocení relativního významu této aktivity
ve vztahu k jiným jeho činnostem, to vše jsou podružné otázky, nemající
rozhodný význam pro posouzení, zda určitý subjekt se zúčastní soutěže na
konkrétním relevantním trhu, resp. zda jej lze považovat ve vztahu
k tomuto relevantnímu trhu za soutěžitele.
45. Ve
správním řízení bylo podle mých zjištění spolehlivě prokázáno, že účastník
řízení předmětné služby nabízel a poskytoval autobusovým dopravcům v rámci
své podnikatelské činnosti a autobusoví dopravci tyto služby poptávali. Jinými
slovy, na trhu existující poptávku autobusových dopravců po službách
poskytovaných autobusovým nádražím uspokojoval účastník řízení svou
odpovídající nabídkou.
46. Účastník
řízení se tedy účastnil soutěže na uvedeném relevantním trhu a již toto
konstatování je dostatečné pro jeho kvalifikaci jako soutěžitele ve smyslu § 2
odst. 1 zákona. Poukazuji však zejména na skutečnost, že účastník svou činností mohl ovlivňovat a
nepochybně ovlivňoval, jak bude poukázáno dále, soutěž na navazujících trzích,
zejména na trhu služeb poskytovaných autobusovými dopravci. Jakkoli tedy souhlasím s námitkou, že
účast na soutěži nelze automaticky spojovat s existencí administrativního
oprávnění k určitému předmětu podnikání, odmítám, že by celková ztrátovost
poskytování konkrétní služby, resp. poskytování této služby za ceny, které
nekryjí náklady, popř. relativně nižší význam této služby z pohledu
celkového podnikání konkrétního subjektu vedly automaticky k opačnému
závěru, totiž že poskytovatel takové služby se hospodářské soutěže neúčastní,
je-li prokázáno, že jiným soutěžitelům, kteří jsou navíc často jeho přímými
konkurenty na navazujícím trhu, tyto služby fakticky poskytuje. Námitku neúčasti na hospodářské soutěži proto
považuji za nedůvodnou.
Dominantní postavení
47. Podle § 10 odst. 1 zákona má dominantní
postavení na trhu soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (společná
dominance), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře
nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. Tržní síla ve smyslu §
10 odst. 2 zákona je pak multikriteriální veličinou, která se posuzuje
podle výše tržního podílu dotčeného soutěžitele, ale i hospodářské a finanční
síly soutěžitelů, právních a jiných překážek vstupu na trh pro další
soutěžitele, stupně vertikální integrace soutěžitelů, struktury trhu a
velikosti podílů nejbližších konkurentů. Jakkoli je tržní podíl pouze jedním
z kritérií určení tržní síly, je kritériem nejvýznamnějším. Vysoký tržní
podíl, zvláště, pokud se blíží k 100 %, je významnou indicií tržní síly,
která umožňuje soutěžiteli chovat se na trhu ve značné míře nezávisle ve smyslu
§ 10 odst. 1 zákona, a tedy existence dominantního postavení.
48. Na relevantním trhu, správním orgánem prvního
stupně správně věcně a geograficky vymezeném, v posuzovaném období
nepůsobil žádný konkurent účastníka řízení, neboť služby poskytované
autobusovým nádražím subjektům provozujícím osobní autobusovou dopravu kromě
něj žádný soutěžitel v Liberci neposkytuje (viz výše). Účastník řízení tak na
relevantním trhu dosahoval 100 % tržní podíl a nebyl vystaven žádné skutečné
konkurenci. Vzhledem k existenci právních a ekonomických bariér pro vstup
na trh, mezi které patří zejména vysoká finanční náročnost výstavby nového autobusového
nádraží, nutnost získání stavebního povolení apod., nelze očekávat, že by na
trh mohl vstoupit snadno jakýkoli potenciální konkurent, tj. soutěžitel, jenž
na relevantním trhu doposud nepůsobí. Na vymezeném relevantním trhu tedy působí
pouze účastník řízení, který není vystaven žádné skutečné či potenciální
konkurenci. Jakkoli z recentní rozhodovací praxe Úřadu vyplývá, že i
v případě vysokých tržních podílů je třeba při zjišťování dominantního
postavení třeba zkoumat ostatní kritéria tržní síly ve smyslu § 10 odst. 2 zákona (srov. např.
bod 37 odůvodnění rozhodnutí Úřadu R 59/04 ze dne 3. 2. 2006 ve věci ŠKODA AUTO), v případě 100% tržního
podílu, resp. absolutního tržního podílu, je tento podíl sám o sobě
dostatečným důkazem dominantního postavení ve smyslu § 10 odst. 1 zákona (srov. např. bod 33 rozhodnutí Úřadu R 60/04
ze dne 17. 3. 2006 ve věci ČESKÝ TELECOM).
Stejný závěr pak zastává i judikatura správních soudů, podle níž je-li prokázán
tržní podíl ve výši 100 %, jímž soutěžitel disponuje po delší časové období,
pak posouzení ostatních kritérií uvedených v § 10 odst. 2 zákona, stejně jako
případných kritérií dalších, do uvedeného demonstrativního výčtu nezahrnutých,
nemůže vést k opačnému závěru, tj. závěru o neexistenci tržní síly podle §
10 odst. 1 zákona; za této situace pak podle soudu není třeba trvat na
formálním posouzení těchto dalších kritérií a existenci dominantního postavení
lze mít za prokázanou (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca
142/2005-58 ze dne 11. 4. 2006 ve věci Teplárenská
společnost Hlinsko).
49. I v
tomto případě jsem přitom přesvědčen, že analýza ostatních kritérií tržní síly
uvedených v § 10 odst. 2 zákona nepochybně nemůže vést k odlišnému závěru.
Posouzení výše uvedených překážek vstupu na trh a z toho plynoucí absence
potenciální konkurence, ale i vertikální integrace účastníka řízení, který
působí na různých relevantních trzích, vertikálně na sebe navazujících, totiž
závěr o existenci dominantního postavení účastníka řízení, prima facie učiněný na základě analýzy jeho tržního podílu, dále
potvrzují. Uzavírám tedy, že závěr správního orgánu prvního stupně o tom, že
účastník řízení disponuje na vymezeném relevantním trhu dominantním postavením
ve smyslu § 10 odst. 1 zákona, neboť jeho vysoká tržní síla mu z povahy
věci umožňuje chovat se do značné míry nezávisle na jiných soutěžitelích či
spotřebitelích, je přesvědčivý, logický
a zcela v souladu s konstantní rozhodovací praxí Úřadu, a proto jsem
neshledal, že by na něm bylo třeba cokoli měnit.
50. Oproti výše uvedenému relevantnímu trhu, na
němž účastník řízení dosahoval dominantní postavení, nebylo třeba specificky
zkoumat postavení účastníka řízení na navazujících relevantních trzích, zejména
na relevantním trhu služeb poskytovaných dopravci provozujícími vnitrostátní
veřejnou linkovou osobní autobusovou dopravu na lince Praha – Liberec a zpět, a
to i když zneužití dominantního postavení se negativně projevilo právě na tomto
navazujícím trhu. Porušení § 11 odst. 1 zákona je totiž možno deklarovat i za
předpokladu, že účastník řízení dominantním postavením na sekundárním trhu, tj.
trhu, na němž se projevily nepříznivé důsledky protisoutěžního jednání
realizovaného na trhu primárním, nedisponuje. Skutečnost, zda účastník řízení
disponuje dominantním postavením na tomto sekundárním trhu, tak není
v projednávaném případě z hlediska potřeby prokázat splnění podmínek
aplikace § 11 odst. 1 zákona relevantní, resp. závěr o neexistenci takového
dominantního postavení by nemohl změnit právní kvalifikaci jednání účastníka
řízení, které se uskutečnilo na trhu, na němž prokazatelně dominantní je.
V této souvislosti lze odkázat na zcela shodnou judikaturu evropských
soudů (srov. např. rozsudky Soudu prvního stupně T-83/91 ve věci Tetra Pak, [1994] ECR II-755, nebo
T-65/89 ve věci British Plaster Board,
[1993] ECR II-389).
Zneužití dominantního postavení
51. Pokud soutěžitel na relevantním trhu zaujímá dominantní postavení, nesmí tohoto postavení zneužívat na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů (§ 11 odst. 1 zákona). Podstata právní úpravy zákazu zneužití dominantního postavení vychází ze společensky aprobované potřeby potlačit jednání soutěžitele, které může být za normálních podmínek dovolené, které však vzhledem ke zvláštnímu postavení dominantního soutěžitele a jeho zvláštní odpovědnosti vyplývající z potenciální újmy, kterou může takové chování způsobit soutěži obecně, dodavatelům, zákazníkům a spotřebitelům, je v případě, dopouští-li se jej dominant, nepřípustné.
52. Ve správním řízení bylo zjištěno, že účastník
řízení poskytoval kromě služeb poskytovaných AN Liberec soutěžitelům
provozujícím veřejnou osobní autobusovou dopravu rovněž služby dopravce
provozujícího vnitrostátní veřejnou linkovou osobní autobusovou dopravu, mj. i
na lince Praha – Liberec a zpět. Účastník řízení tedy působil jednak jako
horizontální konkurent dalších autobusových dopravců (včetně společnosti
Student Agency), jednak svým konkurentům poskytoval služby, které jsou pro
jejich účast na soutěži podstatné a které jsou předpokladem jejich účasti v soutěži.
53. Správní orgán prvního stupně rovněž zjistil,
že společnost Student Agency poté, co jí byla udělena licence
k provozování vnitrostátní veřejné linkové osobní dopravy na lince Praha –
Liberec s termínem zahájení dopravy dne 1. 2. 2005, opakovaně žádala
účastníka řízení o přidělení zastávky na AN Liberec a o umožnění vylepení
jízdních řádů. Účastník řízení její žádost zamítl s odkazem na
nedostatečnou kapacitu jím provozovaného AN Liberec, a ze stejného důvodu se
společností Student Agency o možnosti využívat AN Liberec nadále jakkoli
nejednal. Negativní stanovisko vůči úmyslu společnosti Student Agency využívat jím provozované autobusové nádraží
projevil účastník řízení i ve svých vyjádřeních podaných již v rámci
samotných licenčních řízení o udělení licence k provozování vnitrostátní
veřejné linkové osobní dopravy na lince Liberec – Praha a na lince Praha –
Liberec, které bylo vedeno u Krajského úřadu Libereckého kraje a u Magistrátu
hlavního města Prahy.
54. Prvoinstanční orgán pak rovněž konstatoval, že
od 1. 2. 2005, tj. ode dne zahájení přepravy na lince Praha – Liberec a zpět na
základě platné licence, účastník řízení neumožnil společnosti Student Agency
řádně využívat AN Liberec za srovnatelných podmínek jako ostatním dopravcům,
přičemž v období od 24. 2. 2005 do 5. 3. 2005 byl v souladu
s usnesením Krajského soudu Ústí nad Labem o předběžném opatření umožněn
vjezd, odbavení a výjezd autobusů Student Agency provozovaných na lince Praha –
Liberec na AN Liberec, aniž by však mohla společnost Student Agency využít
ostatních služeb AN Liberec – např. zapojení do informačního systému. Správní
orgán prvního stupně v řízení konstatoval, že tento stav trval až do
vydání napadeného rozhodnutí, tj. do dne 6. 6. 2005. Prvostupňový orgán rovněž
posuzoval existenci objektivně ospravedlnitelných důvodů pro jednání účastníka
řízení ve vztahu ke společnosti Student Agency a za tím účelem provedl analýzu
kapacitní vytíženosti odjezdových a příjezdových stání na AN Liberec, přičemž
dospěl k závěru, že účastník řízení disponoval volnou kapacitou na AN
Liberec, která by umožnila společnosti Student Agency využívat tohoto
autobusového nádraží k provozu autobusové linky Praha – Liberec a zpět.
55. Na základě informací, jež jsou založeny ve
správním spise, považuji za prokázané, že účastník řízení jednal rozdílně se
společností Student Agency a ostatními autobusovými dopravci, kteří provozovali
v předmětné době linku Praha – Liberec a zpět. Ve správním spise je
dostatek podkladů pro závěr, který není účastníkem řízení žádným způsobem
zpochybňován, totiž že na lince Praha – Liberec a zpět v posuzovaném
období působili kromě účastníka řízení
též společnosti HOTLINER s.r.o. a Hofmann GmbH, organizační složka, přičemž
dvěma posléze uvedeným dopravcům účastník umožnil využívat AN Liberec a služby
s tím spojené v plném rozsahu. Na straně druhé neochotu účastníka
řízení umožnit společnosti Student Agency využívání AN Liberec pro stejnou
linku, resp. o tomto využívání byť vyjednávat, lze dovodit především
z korespondence mezi účastníkem řízení a společností Student Agency (viz
např. spis str. 62 – 63 spisu) či z usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem
č.j. Nc 102/2005-28 ze dne 21. 2. 2005 o předběžném opatření, kterým bylo
účastníku řízení nařízeno umožnit vjezd, odbavení a výjezd autobusů Student
Agency provozovaných na lince Praha – Liberec na AN Liberec. Faktické bránění
společnosti Student Agency ve využívání AN Liberec pak bylo podle mých zjištění
dostatečně prokázáno nejen z uvedených písemných podkladů založených ve
spise, ale rovněž na základě poznatků získaných v rámci místního šetření
na AN Liberec, které provedl správní orgán prvního stupně, v jehož průběhu
bylo ověřeno, že cestující využívající
služeb Student Agency na lince Praha – Liberec a zpět vystupovali a nastupovali
mimo výstupní a nástupní prostory AN Liberec (srov. zejména fotodokumentace
založená na str. 209 a 218 správního spisu).
56. Ani po soutěžiteli, který je na relevantním
trhu určitých služeb dominantní, nelze ve všech případech spravedlivě
požadovat, aby tyto služby poskytl všem zájemcům, a to ani tehdy, je-li jejich
získání zásadní podmínkou účinné konkurence na navazujícím trhu. Odmítnutí
poskytovat takové „zásadní“ služby však může být ospravedlnitelné pouze
v případě prokázání potřeby ochrany relevantních ekonomických zájmů
dominanta, a to toliko tehdy, pokud se tak děje způsobem, který je
k ochraně těchto objektivně existujících důvodů přiměřený a který nevede
k selektivnímu znevýhodnění jiného soutěžitele nebo spotřebitelů. Jestliže
tyto důvody neexistují, může jednání takového soutěžitele spočívající
v odmítnutí přístupu k jím poskytovaným službám představovat zneužití
dominantního postavení, obzvláště v případě, kdy dominant využije své
tržní síly ve vztahu k soutěžiteli, s nímž se střetává na navazujícím
trhu a který uvedené služby potřebuje k plnohodnotnému působení na trhu,
za účelem jeho znevýhodnění v soutěži. Takové jednání totiž v plném
rozsahu splňuje znaky obecné generální klauzule zakazující zneužití
dominantního postavení tak, jak je obsažena v návětí § 11 odst. 1 zákona
(viz dále).
57. Pokud jsou výše uvedená východiska aplikována
na projednávaný případ, lze dospět k následujícím závěrům. Účastník řízení poskytoval služby
autobusového nádraží, jejichž získání bylo pro společnost Student Agency potřebné
k poskytování služeb veřejné osobní autobusové dopravy na lince Praha –
Liberec a zpět ve srovnatelné kvalitě se službami poskytovanými účastníkem
řízení a dalšími konkurenty na trhu. Jestliže jsem tedy v souladu se
správním orgánem prvního stupně zjistil, že účastník řízení společnosti Student
Agency neumožnil využívat jím poskytované služby a odmítal vyjednávat
s touto společností o možnosti využití AN Liberec, čímž jednal rozdílně
s touto společností a ostatními konkurenty na navazujícím relevantním
trhu, bylo nezbytné posoudit, zda měl k takovému jednání, resp. rozdílnému
přístupu, objektivně ospravedlnitelný důvod.
58. Účastník řízení odmítal se společností
Student Agency vyjednávat o využití AN Liberec, resp. toto využívání neumožnil
s odkazem na kapacitní vytíženost tohoto autobusového nádraží. Tímto
ostatně argumentuje účastník řízení i v rozkladu proti napadenému
rozhodnutí. Pokud jde o celkovou vytíženost, přezkoumal jsem závěry učiněné
v napadeném rozhodnutí, jež jsou založeny na vyhodnocení analýzy kapacitní
vytíženosti AN Liberec zpracované správním orgánem prvního stupně. Zjistil
jsem, že uvedená analýza vychází z objektivních informací, když je
založena na údajích obsažených v jízdních řádech dopravců využívajících
toto nádraží poskytnutých účastníkem řízení, je zpracována korektním a logickým
způsobem. Závěr správního orgánu prvního stupně, že AN Liberec
v posuzovaném období disponovalo volnou kapacitou v jednotlivých
časech, což technicky umožňovalo jeho využívání dalšími společnostmi, včetně
Student Agency, jenž z výsledku této analýzy vychází, je tedy správný a
relevantní, a proto neshledávám důvod na něm cokoli měnit.
59. Rovněž námitku účastníka řízení, že dopravce
na lince do jedné destinace odjíždí vždy ze stejného odjezdového stání a tato
skutečnost měla být při analýze kapacitní vytíženosti vzata správním orgánem
prvního stupně v úvahu, považuji za nedůvodnou. Stanovení principů
organizace provozu na autobusovém nádraží je sice plně v gesci jeho
provozovatele, nicméně tyto principy musí být přiměřené a nesmí sloužit jako
prostředek znevýhodňování soutěžitelů na navazujícím trhu, tj. na trhu
poskytování služeb veřejné osobní linkové autobusové dopravy. Uznávám sice, že
princip odjezdu jednoho dopravce na jednu destinaci pouze z jednoho odjezdového
stání může přispívat k lepší orientaci cestujících, ale absence takové
možnosti nemůže být dostatečným důvodem k odmítnutí vstupu nového dopravce
operujícího na určité destinaci na autobusové nádraží, pokud existuje volná
kapacita autobusového nádraží na jiných odjezdových stáních. V této
souvislosti poukazuji na skutečnost, že v rámci správního řízení někteří
oslovení provozovatelé autobusových nádraží potvrdili, že v praxi lze
zajistit, aby určitá dopravní společnost odjížděla z autobusového nádraží
pro stejný směr na jedné lince z více než jednoho stanoviště. Orientaci
cestujících lze přitom zajistit prostřednictvím informačního systému
autobusového nádraží, v němž bude zaneseno, ze kterých odjezdových
stání dopravce na lince odjíždí (včetně informačních tabulí a vyvěšených
jízdních řádů). Na odlišných principech založený systém organizace provozu na
autobusovém nádraží, byť účastníkem řízení jinak dosud aplikovaný, nelze
považovat za objektivně ospravedlnitelný důvod pro neumožnění dopravci využívat
autobusového nádraží pro provoz určité linky. Z tohoto důvodu pak nelze
přisvědčit námitce účastníka, že existoval objektivně ospravedlnitelný důvod
k odepření využívání AN Liberec společnosti Student Agency, a to plná
kapacitní vytíženost autobusových stání vymezených pro linky spojující Liberec
s Prahou.
60. Pokud jde o motivaci účastníka řízení
k jednání, jenž je předmětem tohoto správního řízení, lze na základě
podkladů obsažených ve správním spise dovodit, že účastník řízení chtěl zamezit
vstupu nového konkurenta na linku Praha – Liberec a zpět z důvodu možného
poklesu svých tržeb plynoucích z provozování této linky. K takovému
závěru lze po ověření nedůvodnosti tvrzení o nedostatečné kapacitě AN Liberec
dospět zejména na základě vyhodnocení vyjádření účastníka řízení v rámci
licenčního řízení u Krajského úřadu Libereckého kraje a u Magistrátu hlavního
města Prahy (str. 390 a 392 spisu). V těchto vyjádřeních účastník řízení
mimo jiné uvedl:
„ … Vám sdělujeme, že podstatná část
navržené trasy je v souběhu s linkami zahrnutými v systému
základní dopravní obslužnosti Libereckého kraje. V převážné většině časů koliduje
i navržený jízdní řád přímo s odjezdy autobusů na lince 540001 – tedy
lince kompletně zahrnuté v dotačním systému kraje. Domníváme se tedy, že se
zavedením výše požadované linky bude vždy docházet k odčerpávání tržeb,
které by zvyšovalo úhradu prokazatelné ztráty na lince 540001 a z toho
důvodu nedoporučujeme udělit licenci pro navrženou trasu.“
Rovněž poukazuji na dopis účastníka řízení
adresovaný společnosti Student Agency ze dne 24. 1. 2005 (str. 62 – 63 spisu),
kde účastník řízení sděluje společnosti Student Agency, že:
„…čtvrtý dopravce na lince Liberec –
Praha by již nic nového v nabídce přepravních služeb nepřinesl a že
odjezdy ve stejném čase a z jednoho stanoviště na AN Liberec přinesou
jen zmatek a chaos mezi cestujícími a nevraživost mezi dopravci.“
Účastník řízení v tomto dopise odmítl o
možnosti využívat AN Liberec se společností Student Agency jakkoli vyjednávat,
aniž by uváděl cokoli o kapacitní vytíženosti AN Liberec, která by byla důvodem
neuspokojení poptávky Student Agency po službách poskytovaných autobusovým
nádražím. Z podkladů založených ve správním spise, jejichž nedostatečnost
účastník řízení v rozkladu nenapadá, jsem ostatně nezjistil, že by
účastník řízení kapacitní vytížeností AN Liberec v licenčním řízení vůbec
argumentoval. Z těchto důvodů mám za to, že kapacitní vytíženost AN
Liberec sloužila účastníku řízení pouze jako zástupný důvod k odmítnutí
požadavků Student Agency, který měl zastřít důvod skutečný, kterým byla snaha o
zabránění vstupu nového konkurenta na navazující trh autobusové dopravy. Byť
zájem na vyloučení poklesu vlastních tržeb v důsledku vstupu konkurence na
navazující relevantní trh lze považovat za zájem ekonomický, nejedná se
z povahy věci o zájem, jenž by mohl ospravedlňovat odmítnutí poskytování
služby na relevantním trhu, na němž je účastník řízení v dominantním
postavení.
61. Nad rámec hodnocení provedeného prvostupňovým
orgánem považuji z hlediska posouzení souladu jednání účastníka řízení,
jenž je předmětem správního řízení, se zákonem za klíčovou tu skutečnost, že
účastník řízení přistupoval při poskytování služeb AN Liberec rozdílně ve
vztahu ke svým konkurentům poskytujícím dopravní služby na lince Praha –
Liberec a zpět. Účastník řízení uzavřel smlouvy o využívání AN Liberec se dvěmi
společnostmi provozujícími uvedenou linku, a to se společnostmi HOTLINER s.r.o.
a Hofmann GmbH, organizační složka, a těmto dopravcům rovněž služby spojené
s provozem autobusového nádraží poskytoval. V důsledku jednání
účastníka řízení tedy ze čtyř konkurentů působících na lince Praha – Liberec a
zpět mohli služby poskytované jim provozovaným AN Liberec využívat pouze tři
(kromě uvedených dvou soutěžitelů i sám účastník), zatímco čtvrtému
soutěžiteli, nově na trh vstupujícímu, toto využívání bylo odepřeno, aniž by
důvody takového odepření, a to jak deklarované, tak skutečné, byly objektivně
ospravedlnitelné. Rozdílné zacházení s odběrateli služeb z důvodu ochrany
svého postavení na navazujícím trhu, kde odběratelé dominanta působí jako jeho
přímí konkurenti, má výrazně protisoutěžní charakter, neboť vede
k nerovným příležitostem mezi konkurenty a k omezení nabídky pro
koncové spotřebitele.
62. Na základě shora uvedených skutečností jsem
v souladu s prvostupňovým rozhodnutím dospěl k závěru, že
účastník řízení bez objektivně ospravedlnitelného důvodu odmítl
vyjednávat o využívání jím provozovaného AN Liberec se společností Student
Agency a neumožnil řádné využívání tohoto autobusového nádraží společnosti
Student Agency za účelem provozování vnitrostátní veřejné linkové osobní
autobusové dopravy na lince Praha – Liberec a zpět. Tím rovněž jednal rozdílně
s různými odběrateli jím poskytovaných služeb, neboť jiným dopravcům
působícím na lince Praha – Liberec a zpět přístup k AN Liberec a tímto
autobusovým nádražím poskytovaným službám umožnil. Ve shodě se správním orgánem prvního stupně
v tomto jednání shledávám zneužití dominantního postavení na trhu služeb
poskytovaných autobusovým nádražím subjektům provozujícím veřejnou osobní
autobusovou dopravu, jenž je geograficky vymezen městem Liberec. Protisoutěžní
charakter jednání účastníka řízení ve smyslu § 11 odst. 1 zákona spočívá
v tom, že tento využil své tržní síly na jednom trhu, na němž disponoval
fakticky monopolním postavením, ke znevýhodnění svého konkurenta na navazujícím
trhu, na němž tak silné tržní postavení neměl, a to v situaci, kdy vstup
nového soutěžitele na navazující trh pro něj představoval nebezpečí zostření
konkurenčního prostředí.
Časové vymezení skutku
63. K námitce účastníka řízení jsem se dále zabýval časovým vymezením jednání, které je předmětem tohoto řízení a jenž bylo výrokem napadeného rozhodnutí prohlášeno za zneužití dominantního postavení ve smyslu § 11 odst. 1 zákona. Účastník řízení v rozkladu argumentuje tím, že již přípisem ze dne 16. 5. 2005 nabídl společnosti Student Agency volné časy pro odjezd jejích autobusů na lince Praha – Liberec a zpět na AN Liberec.
64. Vzhledem k tomu, že účastník řízení o předmětné korespondenci informoval Úřad až po vydání napadeného rozhodnutí, správní orgán prvního stupně nemohl již tuto skutečnost ve správním řízení zohlednit. V rámci řízení o rozkladu jsem ověřil, že účastník řízení skutečně zaslal dne 16. 5. 2005 společnosti Student Agency dopis s nabídkou časů, v nichž by mohla využívat AN Liberec pro odjezdy a příjezdy na lince Praha – Liberec a zpět. Přestože volné časy v tomto dopise uvedené v plném rozsahu nepokrývaly požadavky Student Agency a přestože tato společnost nabídku účastníka řízení svým dopisem ze dne 10. 6. 2005 z tohoto důvodu neakceptovala, považuji za prokázané, a to i vzhledem k následnému jednání účastníka řízení (viz dále), včetně jeho dopisu ze dne 21. 6. 2005, v němž projevil ochotu ohledně případných návrhů druhé strany vyjednávat, že dne 16. 5. 2005 účastník řízení ukončil jednání spočívající v odmítání vyjednávat o využívání AN Liberec se společností Student Agency na lince Praha – Liberec a zpět.
65. Co se týče jednání účastníka řízení spočívajícího v neumožnění řádného využívání jím provozovaného autobusového nádraží společnosti Student Agency, dospěl jsem k závěru, že toto jednání bylo ukončeno až po vydání napadeného rozhodnutí. V tomto směru jsem provedl doplnění dokazování, kdy jsem si vyžádal informace od účastníka řízení a od společnosti Student Agency za účelem ověření skutečností uváděných účastníkem řízení v doplnění rozkladu. Vyžádané informace se týkaly uzavření nových smluv o užívání AN Liberec s dopravci, kteří využívají tohoto autobusového nádraží, a ohledně zajištění objektivních a rovných podmínek při využívání AN Liberec pro všechny autobusové dopravce. Na základě obdržených podkladů jsem zjistil, že za účelem provozování AN Liberec byla založena společnost Autobusové nádraží Liberec, s.r.o. (do obchodního rejstříku byla zapsána dne 23. 8. 2005), která je personálně propojena s účastníkem řízení. S účinností od 11. 12. 2005 do 9. 12. 2006 (tj. na období účinnosti nových jízdních řádů) byly uzavřeny smlouvy o nájmu AN Liberec mezi společností Autobusové nádraží Liberec, s.r.o. a autobusovými dopravci (se společností Student Agency dne 5. 1. 2006), které ve spojení s dopravně-provozním řádem AN Liberec umožňují všem dopravcům využívat služeb AN Liberec za objektivních a rovných podmínek. Z dopisu účastníka řízení ze dne 12. 9. 2005 dále vyplývá, že společnosti Student Agency bylo umožněno užívat AN Liberec v omezené míře od 12. 8. 2005, kdy byla zrušena ostraha AN Liberec, s předpokladem umožnění plného využívání služeb AN Liberec až od 1. 10. 2005. Účastník řízení přitom doložil nájemní smlouvu uzavřenou mezi ním a společností Student Agency o užívání AN Liberec dne 14. 9. 2005, která umožňovala Student Agency po dobu její účinnosti (tj. do 10. 12. 2005) využívat AN Liberec za shodných podmínek jako ostatním dopravcům. Z provedeného dokazování lze uzavřít, že účastník řízení odstranil stav spočívající v bránění společnosti Student Agency využívat služeb AN Liberec sice před vydáním tohoto druhostupňového rozhodnutí, avšak až po vydání napadeného rozhodnutí, což jsem zohlednil při stanovení výše pokuty a posouzení uložených nápravných opatření (viz níže), nikoli však při úvahách o délce trvání protisoutěžního jednání samotného.
Újma
66. Předpokladem zjištění, že došlo k protisoutěžnímu deliktu ve smyslu § 11 odst. 1 zákona, je vedle prokázání existence dominantního postavení a jednání, jež by povahově mohlo být zneužitím tržní síly, rovněž prokázání újmy způsobené jiným soutěžitelům či spotřebitelům, resp. prokázání, že jednání dominantního soutěžitele mělo nepříznivé účinky pro bezprostředně dotčené soutěžitele a/nebo spotřebitele, a tím za následek narušení soutěžního prostředí. Újma je širším pojmem než pojem škoda. Újma může být jak materiální, tak nemateriální. Újma jiným soutěžitelům vzniká např. tehdy, jestliže tito soutěžitelé v důsledku jednání dominantního soutěžitele nemohou na trhu působit za rovných soutěžních podmínek. Újmu spotřebitelů pak lze spatřovat např. ve snížení výběru zboží, zhoršení jeho kvality, jakož i ve zvýšení jeho cen. K naplnění dikce § 11 odst. 1 zákona však postačí prokázání vzniku újmy na straně jednoho okruhu subjektů, tj. buď újmy ostatních soutěžitelů, nebo újmy spotřebitelů. Platí rovněž, že předpokladem pro aplikaci § 11 odst. 1 ze strany soutěžního úřadu není prokázání konkrétní výše vzniklé újmy (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca 44/2003-53 ze dne 31. 1. 2006 ve věci UPC).
67. Ve správním řízení bylo podle mých zjištění nepochybně prokázáno, že úč