Toto rozhodnutí nabylo právní moci
dne 13.3.2007 a stalo se vykonatelným dne 12.6.2007.
Č.j. R 98/2006/01-05326/2007/300 V Brně dne 12. března 2007
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 53/05-14253/06/610 ze dne 10. 8. 2006 ve věci porušení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství podal účastník řízení, společnost RWE Transgas, a.s., se sídlem Praha 10 – Strašnice, Limuzská 12/3135, IČ 26460815, zastoupený JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, jsem podle § 59 odst. 2 ve spojení s § 61 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, po návrhu komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona,
rozhodl
takto:
I. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 53/05-14253/06/610 ze dne 10. 8. 2006 ve výrokových částech I. až III. m ě n í m takto:
1. Účastník řízení, společnost RWE Transgas, a.s., se sídlem Praha 10 – Strašnice, Limuzská 12/3135, IČ 26460815, tím, že
v období od 5. 11. 2004 do 10. 8. 2006 neumožnil provozovatelům regionálních distribučních soustav nenáležejícím do holdingu skupiny RWE uzavřít Rámcové smlouvy o podmínkách koupě a prodeje zemního plynu a Smlouvy kupní o koupi a prodeji zemního plynu – Dílčí kupní smlouvy za takových podmínek upravujících strukturu ceny, revize a následné revize jednotkové ceny a zvláštní podmínky ohledně povinnosti projednat množství odběru zemního plynu při přechodném podstatném snížení odběru, které by ve svém souhrnu těmto provozovatelům regionálních distribučních soustav nenáležejícím do holdingu skupiny RWE umožnily účinně konkurovat provozovatelům regionálních distribučních soustav náležejícím do holdingu skupiny RWE,
zneužil svého dominantního postavení na velkoobchodním trhu dodávek zemního plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků, a to na újmu jiných soutěžitelů a spotřebitelů,
čímž porušil
a) zákaz uvedený v § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů,
a
b) zákaz uvedený v článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství, neboť ke zneužití dominantního postavení došlo na podstatné části společného trhu a zneužití dominantního postavení mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy.
2. Účastník řízení, společnost RWE Transgas, a.s., se sídlem Praha 10 – Strašnice, Limuzská 12/3135, IČ 26460815, tím, že
v období od 26. 1. 2005 do 10. 8. 2006 bez objektivně ospravedlnitelných důvodů odmítal provozovatelům regionálních distribučních soustav nenáležejícím do holdingu skupiny RWE dodávat na velkoobchodní úrovni zemní plyn určený pro kategorii oprávněných zákazníků do kterékoli bilanční zóny jednotlivých provozovatelů regionálních distribučních soustav, a vytvářel tak bariéry pro rozvoj konkurence,
zneužil svého dominantního postavení na velkoobchodním trhu dodávek zemního plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků, a to na újmu jiných soutěžitelů a spotřebitelů,
čímž porušil
a) zákaz uvedený v § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů,
a
b) zákaz uvedený v článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství, neboť ke zneužití dominantního postavení došlo na podstatné části společného trhu a zneužití dominantního postavení mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy.
3. Podle § 11 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb.,
o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně
hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 1 odst. 4 téhož zákona, Úřad
pro ochranu hospodářské soutěže jednání popsané ve výrokové části I. bod 1. a
I. bod 2. tohoto rozhodnutí účastníku řízení, společnosti RWE Transgas, a.s.,
se sídlem Praha 10 – Strašnice, Limuzská 12/3135, IČ 26460815, do budoucna zakazuje.
4. Za porušení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství, dle výrokové části I. bod 1. a I. bod 2. tohoto rozhodnutí, ukládá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže dle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 21a odst. 5 téhož zákona účastníku řízení, společnosti RWE Transgas, a.s., se sídlem Praha 10 – Strašnice, Limuzská 12/3135, IČ 26460815, pokutu ve výši
240.000.000,- Kč
(slovy: dvě stě čtyřicet milionů korun českých).
Pokuta je splatná do 90 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vedený u České národní banky, pobočka Brno, č. účtu 3754-24825-621/0710, konstantní symbol 1148, jako variabilní symbol se uvede identifikační číslo účastníka řízení.
5. Správní řízení vedené s účastníkem řízení, společností RWE Transgas, a.s., se sídlem Praha 10 – Strašnice, Limuzská 12/3135, IČ 26460815, ve věci možného porušení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství, které Úřad pro ochranu hospodářské soutěže spatřoval v tom, že účastník řízení v době od 1. 1. 2005 ve smlouvách upravujících podmínky koupě a prodeje zemního plynu uzavřených s provozovateli regionálních distribučních soustav náležejícími do holdingu skupiny RWE stanovil podmínky upravující dodávky zemního plynu pro kategorii oprávněných zákazníků pouze do bilanční zóny jednotlivých provozovatelů regionálních distribučních soustav, se dle § 30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, z a s t a v u j e .
6. Správní řízení vedené s účastníkem řízení, společností RWE Transgas, a.s., se sídlem Praha 10 – Strašnice, Limuzská 12/3135, IČ 26460815, ve věci možného porušení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství, které Úřad pro ochranu hospodářské soutěže spatřoval v tom, že účastník řízení pro období roku 2005 stanovil cenu za uskladnění plynu pro kategorii oprávněných zákazníků bez objektivně ospravedlnitelných důvodů ve stejné výši, jako byla stanovena cena za uskladnění plynu pro kategorii chráněných zákazníků, se dle § 30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, z a s t a v u j e .
II. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže č.j. S 53/05-14253/06/610 ze dne 10. 8. 2006 se ve výrokových částech IV. a V. r u š
í .
I. Napadené rozhodnutí Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) vydal dne 10. 8. 2006 rozhodnutí č.j. S 53/05-14253/06/610 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým deklaroval, že účastník řízení, společnost RWE Transgas, a.s., se sídlem Praha 10 – Strašnice, Limuzská 12/3135, IČ 26460815 (dále též „účastník“ nebo „účastník řízení“), tím, že 1) v době od 5. 11. 2004 předkládal provozovatelům regionálních distribučních soustav (dále též „PRDS“) nenáležejícím do holdingu skupiny RWE (dále též „nekonsolidovaní“) návrhy Rámcových smluv o podmínkách koupě a prodeje zemního plynu (dále též „Rámcové smlouvy“) a Smluv kupních o koupi a prodeji zemního plynu – Dílčí kupní smlouvy (dále též „Dílčí smlouvy“), obsahující cenové a další obchodní podmínky, které tyto nekonsolidované PRDS bez objektivně ospravedlnitelných důvodů znevýhodňují v hospodářské soutěži oproti PRDS do holdingu skupiny RWE náležejícím (dále též „konsolidovaní“), 2) v době od 1. 1. 2005 stanovil podmínky v Rámcových smlouvách a Dílčích smlouvách uzavřených s konsolidovanými PRDS a neprovedl změnu stávajících ustanovení ve smlouvách o prodeji a nákupu zemního plynu č. 3003/0150/98 a č. 003/0338/96 uzavřených s nekonsolidovanými PRDS upravujících dodávky zemního plynu pro kategorii oprávněných zákazníků pouze do bilanční zóny jednotlivých PRDS, čímž bez objektivně ospravedlnitelných důvodů vytvořil bariéry pro rozvoj konkurence, a 3) pro období roku 2005 stanovil cenu za uskladnění plynu pro kategorii oprávněných zákazníků bez objektivně ospravedlnitelných důvodů ve stejné výši, jako byla stanovena za uskladnění plynu pro kategorii chráněných zákazníků, zneužil ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“) a ve smyslu čl. 82 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále též „Smlouva ES“) své dominantní postavení na trhu dodávek zemního plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků, a to na újmu jiných soutěžitelů a spotřebitelů.
2. Ve druhé výrokové části napadeného rozhodnutí správní orgán prvního stupně shora uvedené jednání účastníka řízení do budoucna zakázal.
3. Třetí výrokovou částí napadeného rozhodnutí byla účastníkovi řízení za porušení § 11 odst. 1 zákona a čl. 82 Smlouvy ES uložena pokuta ve výši 370.000.000,- Kč.
4. Čtvrtou výrokovou částí napadeného rozhodnutí pak správní orgán prvního stupně uložil opatření k nápravě spočívající a) v povinnosti do 90 dnů ode dne nabytí právní moci napadeného rozhodnutí předložit nekonsolidovaným PRDS návrhy smluv upravujících podmínky koupě a prodeje zemního plynu s účinností od 1. 1. 2007 tak, aby tyto smlouvy obsahovaly neznevýhodňující podmínky srovnatelné s podmínkami stanovenými pro konsolidované PRDS, pokud jde o podmínky cenové, dále podmínky upravující revizi ceny plynu a možnost upravit množství dodávaného plynu, při současném respektování přípustného objemu dodávky plynu a délky trvání smluvního vztahu, b) v povinnosti stanovit délku smluvního vztahu smluv předložených v souladu se shora uvedeným maximálně na 5 let, c) v povinnosti stanovit podmínky dle návrhu smluv předložených v souladu se shora uvedeným tak, aby umožnily dodávku plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků v rámci České republiky do bilanční zóny kteréhokoliv PRDS, d) do 90 dnů ode dne nabytí právní moci napadeného rozhodnutí učinit taková opatření, aby jakémukoliv jejímu odběrateli bylo umožněno zvolit dodávku jen samotné komodity nebo sdruženou dodávku plynu, tj. dodávku samotné komodity včetně přepravy a uskladnění plynu, s tím, že dodávka plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků v rámci České republiky bude umožněna do bilanční zóny kteréhokoliv PRDS. Dle páté výrokové části napadeného rozhodnutí byl účastník řízení povinen písemně informovat Úřad o splnění nápravných opatření, a to ve lhůtě do 30 dnů po jejich realizaci, nejpozději do 120 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
5. Šestou výrokovou částí napadeného rozhodnutí správní orgán prvního stupně zastavil ve smyslu § 30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), správní řízení ve věci možného porušení § 11 odst. 1 zákona a čl. 82 Smlouvy ES, které spatřoval v tom, že účastník řízení v období leden, únor a březen 2005 v ceně za komoditu pro oprávněné zákazníky neuplatnil korekci vyplývající z efektu uskladnění levnějšího zemního plynu v podzemních zásobnících v roce 2004.
6. Správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí uvedl, že účastník řízení zaujímá na relevantním trhu dodávek zemního plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků výrazné dominantní postavení. Legislativa upravující oblast energetických odvětví, tedy i plynárenství, vytvořila předpoklady pro volbu dodavatele plynu pro nově vzniklou kategorii oprávněných zákazníků. Přijetím zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění (dále též „energetický zákon“), tak byl vyjádřen veřejný zájem na tom, aby se hospodářská soutěž i v odvětví plynárenství rozvíjela, čímž se předpokládalo rozšíření nabídky služeb i ze strany dodavatelů plynu a v konečném důsledku i rozšíření výběru pro konečné spotřebitele – oprávněné zákazníky. Aby však mohl pokračovat rozvoj funkčního soutěžního prostředí v oblasti plynárenství, a tedy v daném případě také na uvedeném relevantním trhu, je podle správního orgánu prvního stupně nezbytným předpokladem, aby se subjekt nacházející se v dominantním postavení, tj. v posuzovaném případě účastník řízení, choval v souladu se všemi závaznými právními předpisy.
7. Správní orgán prvního stupně dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že účastník v době od 5. 11. 2004 předkládal nekonsolidovaným PRDS návrhy Rámcových a Dílčích smluv obsahující bez objektivně ospravedlnitelných důvodů výrazně nevýhodnější cenové a další obchodní podmínky, čímž nekonsolidovaným PRDS ztížil postavení v hospodářské soutěži na relevantním trhu. Tímto postupem zneužil účastník od 5. 11. 2004 do dne vydání napadeného rozhodnutí své dominantní postavení na újmu ostatních soutěžitelů, tedy společností Pražská plynárenská, a.s. (dále též „PP“) a Jihočeská plynárenská, a.s. (dále též „JČP“), kdy v důsledku předložení horších podmínek obsažených v Rámcových a Dílčích smlouvách z jeho strany došlo v případě společnosti PP k uzavření dodatku k původní smlouvě upravující podmínky koupě a prodeje plynu obsahujícího výrazně znevýhodňující cenové podmínky, a v případě společnosti JČP nedošlo k žádnému smluvnímu ujednání obsahujícímu stanovení výše ceny, a to opět z důvodu předkládání horších smluvních podmínek. Podle správního orgánu prvního stupně tak byli nekonsolidovaní PRDS, kteří jsou přímými konkurenty konsolidovaných PRDS, podstatně znevýhodněni na trhu dodávek plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků, neboť měli zřetelně nevýhodnější podmínky pro učinění nabídky dodávky plynu oprávněným zákazníkům. Současně se účastník řízení dopustil zneužití dominantního postavení i na újmu spotřebitelů, kdy oprávněným zákazníkům byla prostřednictvím nekonsolidovaných PRDS takto stanovená vyšší cena ze strany účastníka přenášena na tyto oprávněné zákazníky. Správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí uzavřel, že jednání účastníka řízení, které spočívalo ve vytváření podmínek vylučovacího charakteru, kdy takto popsaným chováním byly postiženy i zahraniční společnosti působící jako akcionáři u soutěžitelů – přímých konkurentů konsolidovaných PRDS, mělo nepříznivé dopady na strukturu soutěže na společném trhu, a obchod mezi členskými státy Evropského společenství tak mohl být ovlivněn. V důsledku jednání účastníka řízení byly rovněž vytvořeny nerovné podmínky pro odběratele plynu z kategorie oprávněných zákazníků, kteří rovněž působili na komunitární úrovni, či měli zahraniční vlastníky se sídlem tamtéž, a to podle toho, zda představovali zákazníky konsolidovaných PRDS či nekonsolidovaných PRDS. V rámci území jednoho členského státu ES tak byly bez objektivně ospravedlnitelných důvodů vytvářeny rozdílné podmínky pro odběr zemního plynu. V konečném důsledku pak byla dána reálná možnost pro úplné vyloučení nekonsolidovaných PRDS z trhu, což by mělo zcela zásadní negativní dopad na veškeré tuzemské odběratele plynu. Z tohoto důvodu tak považoval správní orgán prvního stupně jednání účastníka řízení rovněž za zneužití dominantního postavení ve smyslu čl. 82 Smlouvy ES.
8. Účastník řízení svým jednáním - stanovením podmínek v portfoliu smluv uzavřených s konsolidovanými PRDS a neprovedením změny stávajících ustanovení ve smlouvách uzavřených s nekonsolidovanými PRDS, upravujících v obou případech podmínky dodávky plynu určeného pro oprávněné zákazníky pouze do bilanční zóny daného PRDS, přičemž k tomuto postupu neměl objektivně ospravedlnitelné důvody – vytvořil podle názoru správního orgánu prvního stupně bariéry vstupu, resp. nerovné vstupní podmínky, které omezují rozvoj hospodářské soutěže. Důsledkem uvedeného jednání je vyloučení možnosti podání plně konkurenční nabídky pro PRDS, v jehož bilanční zóně se odběrné místo oprávněného zákazníka nenachází. Rovněž jsou do takto nevýhodné pozice postaveni i ostatní potenciální obchodníci s plynem, kdy uvedené bariéry vstupu do těchto bilančních zón vedly k omezení možnosti nabídek alternativních soutěžitelů, kteří měli zcela jiné podmínky pro dodávku plynu oprávněným zákazníkům než stávající provozovatel dané regionální distribuční soustavy. Správní orgán prvního stupně uvedl, že účastník řízení svým jednáním zneužil od 1. 1. 2005 do vydání napadeného rozhodnutí své dominantní postavení ve smyslu § 11 odst. 1 zákona na újmu ostatních soutěžitelů, pro které byla vyloučena možnost podat plně konkurenční nabídku dodávky plynu oprávněným zákazníkům. Současně, dle stejného ustanovení zákona, zneužil účastník řízení své dominantní postavení i na újmu spotřebitelů, kdy jednoznačně omezil možnost oprávněných zákazníků, stanovenou platnou právní úpravou, a to volbu dodavatele plynu. Jednání účastníka řízení spočívající v omezení hospodářské soutěže vytvořením bariéry vstupu do bilančních zón pro obchodníky s plynem nabízející dodávky plynu oprávněným zákazníkům mělo vylučovací charakter a ovlivnilo i zahraniční společnosti; jednání mělo tedy nepříznivé dopady na strukturu soutěže na společném trhu a obchod mezi členskými státy Evropského společenství tak mohl být ovlivněn. Účastník řízení takto výrazně ztížil postupnou liberalizaci na části trhu Evropských společenství zahrnující území České republiky. Správní orgán prvního stupně proto dospěl k závěru, že předmětné jednání účastníka je třeba kvalifikovat jako zneužití dominantního postavení ve smyslu čl. 82 Smlouvy ES.
9. Podle správního orgánu prvního stupně účastník řízení jako soutěžitel v dominantním postavení dále využil možnosti, která z takového postavení vyplývá, přičemž dosáhl prospěchu, který by byl za normálních podmínek nebyl v dostatečně účinné hospodářské soutěži realizovatelný, rovněž dále uvedeným jednáním. Prvostupňový správní orgán v napadeném rozhodnutí konstatoval, že účastník svým chováním nejméně od 1. 1. 2005 zneužil své dominantní postavení ve smyslu § 11 odst. 1 zákona na trhu dodávek plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků, když bez objektivně ospravedlnitelných důvodů stanovil cenu za uskladnění pro oprávněné zákazníky ve stejné výši, jako byla ze strany Energetického regulačního úřadu (dále též „ERÚ“) stanovena cena za uskladnění pro zákazníky chráněné. Tímto jednáním byla oprávněným zákazníkům způsobena újma, neboť tito zákazníci vyvolávali nižší náklady na uskladnění plynu, čemuž by, dle názoru správního orgánu prvního stupně, mělo odpovídat stanovení ceny za uskladnění v nižší relaci, než byla výše ceny stanovená chráněným zákazníkům. Ve správním řízení bylo dále podle napadeného rozhodnutí prokázáno, že dominantní soutěžitel využil svého nezávislého postavení na trhu a nevyvinul úsilí směřující ke spravedlivému stanovení ceny pro část odběratelů (oprávněné zákazníky). Postup účastníka řízení při stanovení ceny za uskladnění pro oprávněné zákazníky ve stejné výši jako pro zákazníky chráněné pouze s odůvodněním, že postup ERÚ při stanovení tarifu za uskladnění pro chráněné zákazníky je pro účastníka řízení diskriminující, označil správní orgán prvního stupně za jednostranné vykořisťovací jednání dominanta, který bez ohledu na možnost způsobit újmu části svých odběratelů řeší na jejich úkor nesprávně stanovenou výši regulované ceny. Vykořisťovací jednání bylo, prostřednictvím takto stanovené ceny za uskladnění pro oprávněné zákazníky ve smlouvách s PRDS, přeneseno až na konečného zákazníka, čímž mu byla přímo způsobena újma. V důsledku jednání dominantního soutěžitele byl části konečných odběratelů (oprávněným zákazníkům) odňat nárok na stanovení fair ceny zboží, a to v jiné – pro ně výhodnější cenové relaci. Uvedené jednání, které bylo součástí širších, vzájemně souvisejících zneužívajících praktik účastníka řízení, mělo podle správního orgánu prvního stupně nepříznivé dopady na strukturu soutěže na společném trhu a obchod mezi členskými státy Evropského společenství tak mohl být ovlivněn. Z tohoto důvodu bylo předmětné jednání účastníka zneužitím dominantního postavení i ve smyslu čl. 82 Smlouvy ES.
II. Rozklad
10. Proti
tomuto rozhodnutí, konkrétně výrokovým částem I. až V. napadeného rozhodnutí,
podal účastník řízení včas rozklad, který ve dnech 20. 10. 2006, 27.12.2006 a
12. 2. 2007 doplnil.
Námitky týkající se vymezení relevantního trhu a
stanovení podílu na něm
11. Předně účastník řízení namítá nezákonnost vymezení relevantních trhů a určení jeho dominantního postavení na nich. Účastník nepovažuje správním orgánem prvního stupně provedené vymezení relevantních trhů v napadeném rozhodnutí za správné a dostatečně odůvodněné. Prvostupňový správní orgán především podle názoru účastníka neprokázal oprávněnost svých závěrů, neodůvodnil zejména geografické vymezení relevantních trhů, což pak způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
12. Na podporu svých námitek odkazuje účastník řízení na Oznámení Evropské komise o definici relevantního trhu (Commission Notice on the Definition of the Relevant Market for the purposes of Community Competition Law, OJ 97/C 372/03).
Trh dodávek zemního
plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků
13. Pokud jde o trh dodávek zemního plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků, namítá účastník řízení, že ve správním řízení nebylo provedeno srovnání soutěžních podmínek v České republice a v okolních zemích. Dle jeho názoru tak nebylo prokázáno, že podmínky na trhu v České republiky jsou zřetelně odlišné od okolních území, zejména Slovenska, Německa a Rakouska. Současně účastník řízení poukazuje na skutečnost, že právní úprava dodávek zemního plynu oprávněným zákazníkům v České republice a v okolních státech Evropské unie byla harmonizována Směrnicí Evropské komise č. 2003/55/EC.
14. Skutečnost, že trh dodávek zemního plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků měl být z hlediska geografického vymezen nikoli toliko územím České republiky, dovozuje účastník řízení z toho, že minimálně v jednom případě je zemní plyn dodáván oprávněnému zákazníku, a to konkrétně společnosti VETROPACK MORAVIA GLASS, zahraničním dodavatelem zemního plynu, německo-ruskou společností Wingas GmbH.
15. Podle názoru účastníka řízení nelze jeho tržní podíl na relevantním trhu dodávek zemního plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků považovat za stabilní, když na tomto trhu působí několik konkurentů se srovnatelným finančním zázemím a vyšším stupněm vertikální integrace producenta plynu s jeho dodavatelem.
Trh uskladnění
zemního plynu
16. Jedná-li se o trh uskladnění zemního plynu, namítá účastník řízení zejména nesprávné geografické vymezení. Podle jeho názoru nelze bez dalšího dovozovat abstraktní existenci překážek využití zásobníků zemního plynu v zahraničí v podobě legislativních překážek či dalších nákladů souvisejících s vyjednáváním hraničních technických dohod, aniž by Úřad zohlednil faktický stav na trhu. Nesprávnost geografického vymezení relevantního trhu uskladnění zemního plynu územím České republiky dovozuje účastník řízení z toho, že zásobníky nacházející se na území České republiky jsou využívány i zahraničními subjekty. Jelikož skladovací kapacity na českém území nejsou dostatečné, je třeba při uspokojování potřeb českých zákazníků využívat též skladovací kapacity zásobníků v zahraničí, např. v Německu. Účastník řízení se tak domnívá, že územní rozsah existující interakce nabídky a poptávky přesahuje území České republiky.
17. Za účelem úplného a přesného zjištění skutkového stavu věci, pokud jde o geografické vymezení relevantního trhu uskladnění zemního plynu, odkazuje účastník řízení na analýzu vypracovanou nezávislou poradenskou společností, případně navrhuje doplnění dokazování nezávislou studií nebo znaleckým posudkem.
18. Nesprávné je však dle účastníka řízení rovněž věcné vymezení relevantního trhu uskladnění zemního plynu, neboť do tohoto relevantního trhu byly zahrnuty toliko podzemní zásobníky zemního plynu. Účastník řízení se domnívá, že existují i jiné možnosti pokrytí sezónních výkyvů, a to konkrétně vhodně strukturované nákupní a prodejní smlouvy umožňující identifikovat přebytečné kapacity či možné virtuální swapy nahrazující uchovávání v zásobnících. Relevantní trh tak měl být vymezen jako trh zdrojů flexibility umožňující pokrytí zvýšené poptávky plynu.
Trh přepravy zemního plynu
19. Podle účastníka řízení je třeba rozlišovat mezi přepravou plynu pro potřeby České republiky (vnitrostátní přeprava) a tranzitní přepravou plynu pro účely dopravy plynu z jednoho sousedního státu do jiného přes Českou republiku (tranzit), neboť účel, cena, právní rámec a další podmínky jsou zcela odlišného charakteru.
20. Účastník řízení namítá, že tvrzení správního orgánu prvního stupně, že jeho postavení jako provozovatele přepravní soustavy jej odlišuje od ostatních dodavatelů zemního plynu, je nesprávné. Účastník řízení není provozovatelem přepravní soustavy, nýbrž obchodníkem s plynem.
Dominantní postavení
21. Nesprávné vymezení relevantních trhů způsobuje dle účastníka řízení logicky nesprávné posouzení existence jeho dominantního postavení v napadeném rozhodnutí.
Doplnění rozkladu ze dne 20. 12. 2006 a 12. 2. 2007
22. Účastník řízení v doplnění rozkladu ze dne 20. 12. 2006 s odkazem na odbornou ekonomickou analýzu provedenou poradenskou firmou CRA International ze dne 20. 12. 2006 vyjadřuje své přesvědčení, že z hlediska věcného je třeba v rámci správního řízení vymezit pouze jeden relevantní trh, a to trh dodávky flexibilního plynu oprávněným zákazníkům.
23. Účastník řízení se v tomto přípise dále zabývá poptávkou a nabídkou flexibility pro dodávku plynu. Poptávka oprávněných zákazníků (velkých společností) po flexibilních dodávkách zemního plynu je podle účastníka daleko nižší než průměrná poptávka všech zákazníků. V souvislosti s nabídkou flexibility účastník uvádí, že mimo podzemních zásobníků plynu existují i jiné zdroje flexibility, a to volná kapacita na vstupních a výstupních bodech do České republiky a z České republiky (dovoz/vývoz), klouzavé produkce (angl. swing production) a akumulace v přepravní soustavě (angl. linepack), které mohou sloužit k uspokojování poptávky oprávněných zákazníků po flexibilitě.
24. Pokud jde o přístup potenciálních konkurentů k dodatečným zdrojům flexibility dodávek plynu, dovozuje účastník řízení, že neexistují žádné fyzické překážky, které by bránily dovozu flexibility do České republiky. Dodává, že existuje možnost pokrytí krátkodobých výkyvů v poptávce využitím volné akumulace v přepravní soustavě.
25. Na podporu shora uvedených závěrů zaslal účastník řízení další doplnění rozkladu ze dne 12. 2. 2007. Účastník řízení odkázal v tomto doplnění na ekonomickou analýzu vybraných aspektů sektoru plynárenství v České republice zpracovanou poradenskými společnostmi McKinsey&Company, Inc. a EIPP, a.s. ze dne 31. 3. 2006.
Námitky týkající
se uplatňování rozdílných podmínek
Nedostatek
pravomoci rozhodovat
26. Účastník řízení se domnívá, že se Úřad problematikou neuzavření nabízeného portfolia smluv mezi ním a nekonsolidovanými PRDS neměl vůbec zabývat, neboť pravomoc rozhodovat předmětné spory má ve smyslu § 17 odst. 8 písm. a) energetického zákona ERÚ.
Neprokázání
definičních znaků zneužití dominantního postavení
27. Účastník řízení dále namítá, že ke zneužití dominantního postavení nemůže, resp. nemohlo dojít pouhým předložením návrhu smluv. Podle jeho názoru pouhé předložení návrhu smluv nenaplňuje definiční znaky zneužití dominantního postavení, neboť z něj nelze dovodit vznik újmy jiným soutěžitelům či spotřebitelům. Zneužití dominantního postavení není deliktem ohrožovacím; újma musí být skutečně způsobena a ve správním řízení nepochybně prokázána. Na podporu svých tvrzení odkazuje účastník řízení na předchozí rozhodovací praxi Úřadu (srov. rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. R 38/2004 ze dne 25. 2. 2005 ve věci VPO či rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. R 34/2002 ze dne 7. 2. 2003 ve věci LOM Praha).
Nesprávná aplikace tzv. intra-enterprise doktríny
28. Účastník řízení rovněž namítá nesprávnou, resp. neúplnou aplikaci tzv. intra-enterprise doktríny. Účastníka řízení a konsolidované PRDS je třeba považovat za jednu hospodářskou jednotku, tj. jediného soutěžitele. Smlouvy uzavírané v rámci holdingu skupiny RWE pak nejsou výsledkem soutěžního vztahu.
29. Podle účastníka řízení správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí neprokázal, že by podmínky obsažené v návrzích Rámcových smluv a Dílčích smluv předložené nekonsolidovaným PRDS byly znevýhodňujícího charakteru. Prvostupňový správní orgán totiž porovnával podmínky předložené nekonsolidovaným PRDS s podmínkami Rámcových smluv a Dílčích smluv uzavřených s konsolidovanými PRDS. Podmínky uzavřené ve smlouvách s konsolidovanými PRDS však nejsou výsledkem soutěžního vztahu, a proto nemohou být použity jako měřítko neznevýhodňujících podmínek na trhu.
30. Účastník řízení je přesvědčen, že předložením návrhů Rámcových smluv a Dílčích smluv nekonsolidovaným PRDS nebyla a ani nemohla být těmto společnostem způsobena jakákoli újma. Podle účastníka řízení současně správní orgán prvního stupně pominul skutečnost, že společnost JČP (tj. jeden z nekonsolidovaných PRDS) nehradila smluvně upravenou cenu.
Námitky týkající
se dodávek plynu do bilančních zón jednotlivých PRDS
Nedostatek
pravomoci rozhodovat
31. Účastník řízení se domnívá, že ani tato problematika nepřísluší ke kontrole Úřadu; hodnocení této problematiky je zcela mimo kompetence Úřadu. Dle účastníka řízení je to ERÚ, který rozhoduje o možných podmínkách dodávek do jiných bilančních zón, než je bilanční zóna příslušného PRDS. Samotný ERÚ má pak ze zákona zakotvenu povinnost podporovat hospodářskou soutěž (§ 17 odst. 3 energetického zákona).
Absence spáchání
deliktu
32. Podle účastníka řízení je nesprávné tvrzení správního orgánu prvního stupně, že v rámci správního řízení byla prokázána aktivní poptávka po dodávce zemního plynu do jiné než vlastní bilanční zóny konkrétního PRDS. Prvostupňový správní orgán neprokázal, že by nekonsolidovaní PRDS poptávali či požadovali dodávky plynu do bilanční zóny jiného PRDS, když ze strany JČP byla poptávána proclená komodita na hranicích České republiky. Takový produkt je však dle účastníka řízení odlišný od dodávky do bilanční zóny jiného PRDS. Podle účastníka řízení tak napadené rozhodnutí zaměňuje dva zcela odlišné produkty.
33. Účastník řízení se dále domnívá, že mu nemůže být kladeno za vinu, resp. přičítáno k jeho tíži, že konsolidovaní PRDS nenabízeli dodávku zemního plynu oprávněným zákazníkům v bilanční zóně jiného PRDS. Sami konsolidovaní PRDS si vyhodnotili tento postup jako neefektivní.
34. Účastník řízení uvádí, že měl objektivní důvody pro odmítnutí dodávky zemního plynu na hranice České republiky, jak požadovala společnost JČP. Tato společnost totiž nesplňovala objektivní podmínky nezbytné pro přepravu na území České republiky. Za této situaci podle účastníka hrozilo, že by plyn dodaný na hranice České republiky byl použit mimo naše území, čímž by mohlo dojít k porušení jeho závazků plynoucích ze smlouvy o dodávce zemního plynu uzavřené před privatizací účastníka řízení.
35. Ze shora uvedeného pak podle účastníka řízení plyne, že Úřad v rámci správního řízení neprokázal vyloučení možnosti dodat zemní plyn do jiné bilanční zóny. Úřad se totiž v napadeném rozhodnutí nezabýval tím, proč nabídka jednotlivých PRDS v jiných bilančních zónách nebyla pro tyto oprávněné zákazníky atraktivní, konkurenceschopná a ekonomicky výhodná. Současně se účastník domnívá, že Úřad neprokázal, že k vyloučení konkurenčních dodávek došlo v důsledku znění navrhovaných Rámcových a Dílčích smluv a jakým způsobem měly tyto návrhy smluv vést k vyloučení možnosti konkurenční nabídku podat.
Námitky týkající
se výše ceny plynu za uskladnění
Nedostatek
pravomoci rozhodovat
36.
Účastník řízení je toho názoru, že Úřad nemá kompetence
regulovat a rozhodovat o cenách v oblasti plynárenství. Touto
kompetencí je nadán ERÚ, popř. Státní energetická inspekce. Odkazuje na § 17
odst.
37.
Ust. § 2 odst. 3 zákona o cenách stanoví podle
účastníka řízení skutkovou podstatu správního deliktu tzv. zneužití
hospodářského postavení speciální, k obecné skutkové podstatě zneužití
dominantního postavení dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona (zde se rozklad
odvolává na rozsudek Nejvyššího správního soud č.j.
38.
Dále účastník řízení nesouhlasí s tvrzením Úřadu,
že předmětem správního řízení nebylo posouzení konkrétní výše ceny za
uskladnění zemního plynu pro kategorii oprávněných zákazníků, ale postup
účastníka při stanovení této ceny. Šetřil-li Úřad postup při stanovení ceny za
uskladnění zemního plynu pro kategorii oprávněných zákazníků, má účastník
řízení zato, že šetřil samotnou výši této ceny.
Nepřezkoumatelnost
závěrů Úřadu
39. Účastník řízení považuje za nesprávný a vycházející z nedostatečně zjištěného stavu věci závěr správního orgánu prvního stupně, že zneužil svého dominantního postavení tím, že v roce 2005 stanovil cenu za uskladnění plynu pro kategorii oprávněných zákazníků bez objektivně ospravedlnitelných důvodů ve stejné výši jako byla stanovena cena za uskladnění plynu pro kategorii chráněných zákazníků. Dle jeho názoru nebylo totiž prokázáno, že by cena za uskladnění plynu stanovená v roce 2005 pro kategorii oprávněných zákazníků byla nepřiměřená. Současně se správní orgán prvního stupně nezabýval tím, zda cena stanovená účastníkem odpovídá vynaloženým nákladům a přiměřenému zisku, resp. věcně se nezabýval tím, jaká měla být „správná“ cena za uskladnění plynu pro kategorii oprávněných zákazníků a zda cena stanovená účastníkem byla skutečně nepřiměřená.
40. Účastník řízení namítá, že v napadeném rozhodnutí, jakož i ve správním řízení jemu předcházejícím nebylo prokázáno, že účastníkem stanovenou cenou za uskladnění vznikla oprávněným zákazníkům újma.
41. Zásadní pochybení správního orgánu prvního stupně shledává účastník řízení ve skutečnosti, že tento vzal za prokázané závěry od jiného správního orgánu, tj. ERÚ. Tyto závěry ERÚ týkající se přiměřenosti ceny však nejsou závaznými; ERÚ stanovená cena za uskladnění plynu pro kategorii chráněných zákazníků neodpovídá tržním cenovým podmínkám na konkurenčním evropském trhu se skladovacími kapacitami. Účastník řízení nepovažuje proto cenu za uskladnění pro kategorii chráněných zákazníků stanovenou ERÚ za správnou.
42. Nad rámec již shora uvedeného namítá účastník řízení, že došlo k porušení zásady ne bis in idem, když byla vedena ohledně stanovení ceny zemního plynu, včetně uskladnění dvě správní řízení, a to správní řízení vedené Úřadem a ERÚ.
Neprokázání
naplnění pojmových znaků skutkové podstaty dle čl. 82 Smlouvy ES
43. Účastník řízení se domnívá, že správní orgán prvního stupně neprokázal naplnění skutkové podstaty zneužití dominantního postavení dle čl. 82 Smlouvy ES; v napadeném rozhodnutí tak nemohlo být deklarováno jeho porušení. Podle účastníka řízení správní orgán prvního stupně nepředložil žádné relevantní důkazy podporující jeho tvrzení o zneužití dominantního postavení způsobilém mít dopad na obchod mezi členskými státy.
44. Přestože pro prokázání porušení čl. 82 Smlouvy ES postačí existence potenciálního dopadu na obchod mezi členskými státy, rovněž toto ohrožení musí být konkrétně pojmenováno a řádně a dostatečně v rozhodnutí prokázáno. Účastník řízení zpochybňuje rovněž závěr, že jednání, kterého se měl dopustit, mělo vylučovací charakter. V případě vykořisťovacích praktik je podle účastníka řízení kladena vyšší náročnost na dokazování ohledně prokázání dopadu na obchod mezi členskými státy Evropské unie.
Námitky týkající
se stanovení a výše uložené pokuty
45. Účastník namítá, že výše uložené pokuty 370.000.000,- Kč je nepřiměřená, a tudíž nezákonná. Odůvodnění pokuty považuje účastník řízení za nedostatečné a nepřezkoumatelné, když napadené rozhodnutí nekonkretizuje skutečnosti a důvody, ze kterých se vycházelo.
46. Nepřiměřenost výše uložené pokuty dovozuje účastník řízení ze skutečnosti, že s ním dosud nebylo vedeno žádné správní řízení pro možné porušení soutěžních pravidel. Uložená pokuta je současně v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí Úřadu, diskriminační, porušující ústavní právo na rovné zacházení v obdobných věcech (srov. rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. R 60/2004 ze dne 17. 3. 2006 ve věci Telefónica O2 Czech Republic; rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. R 6/2003 ze dne 27. 2. 2004 ve věci ČEZ).
47. Účastník řízení nesouhlasí s odůvodněním napadeného rozhodnutí, pokud jde o závažnost Úřadem deklarovaných protisoutěžních deliktů. Pokud jde o posouzení jednání účastníka řízení dle výrokové části I. bod 2) napadeného rozhodnutí, považuje odůvodnění závažnosti za nedostatečné, u zbývajících dvou deliktů podle účastníka řízení jakékoli odůvodnění zcela chybí.
48. Dále se účastník řízení neztotožňuje s posouzením délky trvání jednotlivých deliktů. Úřad v napadeném rozhodnutí deklaroval, že k porušení zákona došlo od 1. 1. 2005. Plynárenský rok však není totožný s rokem kalendářním, plynárenský rok začíná až od 1. října. Účastník řízení tak nemohl změnu legislativy reflektovat dříve než od data 1. 10. 2005. Při stanovení výše pokuty opomněl prvostupňový správní orgán zohlednit, že k přijetí novely energetického zákona a vyhlášky ERÚ, kterou byla stanovena pravidla fungování trhu s plynem, došlo až v prosinci roku 2004. Účastník řízení měl proto velmi krátkou dobu na implementaci zcela nových pravidel do smluvních vztahů s PRDS. Podle účastníka řízení prvostupňový správní orgán dále pochybil, když nezohlednil jako polehčující okolnost, že nový model fungování trhu s plynem přinesl oproti dosavadním zvyklostem a pravidlům, kdy soutěž nebyla možná, zcela zásadní změnu fungování celé oblasti plynárenství.
49. Účastník řízení je dále přesvědčen, že jeho jednáním nebyla a ani nemohla být způsobena žádná újma, příp. byla tato újma jen menšího charakteru.
50. Pokud jde o subjektivní stránku jednání účastníka řízení, uvádí, že v případě právnických osob nelze posuzovat subjektivní stránku jejich jednání, tj. zda se dopustily jednání úmyslně nebo z nedbalosti. V souladu s platnou právní úpravou a s právní teorií lze subjektivní stránku jednání posuzovat pouze v případě fyzických osob.
51. Účastník řízení odmítá přitěžující okolnosti tvrzené v bodě 317 napadeného rozhodnutí. Účastník řízení se opakovaně snažil navrhovat závazky, které by zmírnily či zcela vyloučily obavy správního orgánu prvního stupně z narušení hospodářské soutěže. O vhodnosti a dostatečnosti závazků navrhovaných účastníkem svědčí fakt, že byly v téměř nezměněné podobě přijaty do výroku napadeného rozhodnutí. Podle účastníka řízení není pravdivé tvrzení uvedené v bodě 318 napadeného rozhodnutí, že i přes žádosti některých odběratelů o změnu podmínek dodávek plynu a skladování, změny odmítal a trval na stanovených podmínkách. Účastník řízení je toho názoru, že žádosti odběratelů se jednání, které Úřad v rámci předmětného správního řízení zkoumal, vůbec netýkaly.
52. Účastník řízení je dále přesvědčen, že není pravdivé tvrzení Úřadu, že by v rámci správního řízení vystupoval pasivně. Naopak účastník byl v průběhu správního řízení aktivní, resp. celou dobu aktivně spolupracoval, opakovaně inicioval jednání za účelem odstranění obav Úřadu a ERÚ a opakovaně se snažil navrhovat závazky, které by zmírnily či zcela vyloučily obavy z narušení hospodářské soutěže.
53. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se účastník domnívá, že uložená pokuta by měla být zrušena. Chybí totiž jakýkoli poklad pro její uložení.
Námitky týkající
se opatření k nápravě
54. Účastník řízení namítá nezákonnost napadeným rozhodnutím uložených opatření k nápravě. Účastník řízení je přesvědčen, že se tvrzeného protisoutěžního jednání nedopustil a tudíž, že uložená opatření k nápravě jsou neopodstatněná.
55. Účastník řízení se domnívá, že i kdyby se tvrzeného protisoutěžního jednání dopustil, není Úřad oprávněn taková konkrétní opatření k nápravě nařídit, neboť se týkají oblasti, která nespadá do jeho působnosti; trh s plynem a dodávky zemního plynu spadají do působnosti ERÚ.
56. Pokud jde o opatření k nápravě týkající se dodávek do jiných bilančních zón, uvádí účastník řízení, že tato opatření jsou v rozporu s pracovním návrhem nového modelu trhu připravovaného ERÚ; namísto dosavadních bilančních zón se předpokládá existence tzv. virtuálního dodacího bodu. Uložená opatření k nápravě současně nezohledňují skutečnost, že v souladu s platnou právní úpravou proběhne k 1. 1. 2007 rozdělení regionálních distribučních společností, tj. oddělení provozovatele regionálních distribučních soustav od regionálních distribučních společností.
57. S ohledem na složitost problematiky regulace trhu s plynem je účastník řízení přesvědčen, že časové lhůty pro splnění opatření k nápravě jsou nepřiměřené.
Vady správního
řízení
58. Účastník řízení se domnívá, že napadené rozhodnutí je nezákonné v důsledku nesprávnosti zásadních zjištění Úřadu. Zásadní procesní pochybení shledává účastník řízení v tom, že zahájení předmětného správního řízení bránila překážka litispendence, tj. správní řízení vedené ERÚ. Podle účastníka řízení jsou hodnoty, které chrání zákon a zákon o cenách, v konečném důsledku totožné.
59. Dále účastník řízení namítá, že předmět správního řízení nebyl dostatečně a přesně vymezen. Konkrétně uvádí, že v oznámení o zahájení, resp. rozšíření a upřesnění předmětu správního řízení nebyly specifikováni jeho smluvní partneři, a současně nebyla uvedena konkrétní ustanovení přesně specifikovaných smluv, kterými se měl dopustit protisoutěžního jednání.
60. Účastník řízení se neztotožňuje s postupem správního orgánu prvního stupně při sdělení výhrad ve smyslu § 11 odst. 5 zákona. Domnívá se, že výhrady nebyly formulovány dostatečně přesně a jasně, tj. nebylo jednoznačně identifikováno, v jakém jednání účastníka spatřuje prvostupňový správní orgán možné porušení zákona a Smlouvy ES. Z tohoto důvodu nebyl účastník řízení schopen formulovat návrhy opatření, které by Úřad posoudil jako dostatečné pro ochranu hospodářské soutěže.
Petit rozkladu
61. Ze všech uvedených důvodů je předsedovi Úřadu navrhováno, aby rozkladem napadené rozhodnutí bylo ve výrokových částech I. až V. zrušeno, a správní řízení sp. zn. S 53/05 bylo zastaveno.
III. Řízení o
rozkladu
62. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) a v souladu s odst. 2 téhož ustanovení postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
63. Dne 1. 1. 2006 nabyl účinnosti zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., kterým zrušil zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zároveň však ve svém § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. stanovil, že řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. Z tohoto důvodu je v tomto správním řízení třeba po 1. 1. 2006 i nadále postupovat podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.
64. Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu, a to i nad rámec námitek účastníka obsažených v rozkladu, přičemž jsem dospěl k závěrům, jež jsou uvedeny v následujících částech odůvodnění.
IV. Přezkum
napadeného rozhodnutí
Působnost Úřadu,
překážka litispendence a poskytování služeb obecného hospodářského významu
Pravomoc a
působnost
65. Předně jsem se zabýval námitkou nedostatku kompetence Úřadu ve věci rozhodovat a s tím související námitkou, že vedení správního řízení sp. zn. S 53/05 ohledně stanovování cen za uskladnění zemního plynu [srov. výrok I. bod 3) napadeného rozhodnutí] bránila překážka litispendence, resp. posléze zásada ne bis in idem. Tyto námitky shledávám zcela zásadními, neboť jejich vyřešení je určující pro další možný přezkum napadeného rozhodnutí z hlediska věcného. Pokud by Úřad skutečně nebyl nadán kompetencí ve věci rozhodovat, resp. řízení vedené ERÚ by představovalo překážku bránící vedení řízení a rozhodnutí ze strany Úřadu, nezbývalo by mi nic jiného, než napadené rozhodnutí zčásti či zcela zrušit a správní řízení v témže rozsahu zastavit.
66.
Při posuzování důvodnosti uvedených námitek považuji za
nezbytné vycházet z rozdílů mezi postavením, posláním, působností a
pravomocí nezávislého regulačního orgánu pro oblast energetiky, tj. ERÚ, a
Úřadu, jehož kompetence jsou vymezeny zejména zákonem č. 273/1996 Sb., o
působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů.
Úřad je podle tohoto zákona ústředním orgánem státní správy pro podporu a
ochranu hospodářské soutěže proti jejímu nedovolenému omezování. Zákon pak
konkretizuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu
vyloučení, omezení, jinému narušení nebo jejímu ohrožení dohodami soutěžitelů
(§ 3 odst. 1), zneužitím dominantního postavení (§ 11 odst. 1), nebo
spojením soutěžitelů (§
67. Objektem soutěžněprávní regulace je ochrana hospodářské soutěže jako ekonomického a společenského systému a posláním Úřadu pak je chránit tento systém před jeho narušením; smyslem zákona není pouze ochrana existence faktické soutěže na trhu, ale i ochrana principu fair soutěže v podmínkách nekonkurenčního prostředí, je-li trh ovládán soutěžitelem s dominantním postavením na trhu. Ochrana hospodářské soutěže se tu provádí zejména ve formě aktivního vyhledávání, vyšetřování a trestání protisoutěžního jednání ve dvou základních formách, kterými jsou zakázané dohody v širším slova smyslu (§ 3 zákona) a zneužití dominantního postavení (§ 11 zákona). Úřad tedy může zasáhnout do trhu zásadně až ex post, teprve tehdy, jestliže k určitému, z pohledu soutěžního práva, závadnému jednání dojde. Za tím účelem je Úřad vybaven efektivními nástroji, zejména rozsáhlými vyšetřovacími oprávněními (srov. zejm. § 21 zákona; těmto oprávněním přitom odpovídají příslušné povinnosti soutěžitelů), možností ukládat sankce ve zcela zásadní výši (§ 22 zákona) a opatření k nápravě (§ 23 zákona). Ochrana hospodářské soutěže prováděná uvedenými nástroji přispívá i k ochraně jednotlivých soutěžitelů a spotřebitelů, o čemž svědčí i skutečnost, že pojmovým znakem zneužití dominantního postavení je újma na straně jiných soutěžitelů či spotřebitelů (§ 11 odst. 1 zákona).
68. ERÚ však hospodářskou soutěž chránit nemůže, tím méně prostředky, které jsou typické a nezbytné v oblasti soutěžního práva. Právní předpisy, které vymezují jeho kompetence, zcela postrádají úpravu pro posouzení, zda určité jednání je zneužitím dominantního postavení narušujícího hospodářskou soutěže, když takové kritérium je obsaženo toliko v § 11 odst. 1 zákona. Z žádného ustanovení obsaženého v energetickém zákoně nevyplývá, že by byla pravomoc Úřadu týkající se ochrany hospodářské soutěže v energetické oblasti na ERÚ přenesena. Podpora hospodářské soutěže v oblasti energetiky, která je skutečně ERÚ svěřena, je prováděna ex ante, a to v rámci jiných správních činností svěřených ERÚ. ERÚ není oprávněn rozhodovat o tom, zda předchozím jednáním došlo k porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, které naplňuje znaky správního deliktu. Obecně kompetence ERÚ při podpoře hospodářské soutěže v oblasti energetiky působí proto vůči kompetencím Úřadu toliko doplňkově.
69. Předmět regulační činnosti a ochrany hospodářské soutěže je tedy zcela odlišný a regulační předpisy nemohou být považovány za zvláštní úpravu vůči úpravě soutěžní. Rozdíl mezi těmito dvěma činnostmi je zejména patrný právě na konceptu zneužití dominantního postavení. Toliko soutěžní úřad je oprávněn posoudit, zda došlo ke zneužití dominantního postavení na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Vyhodnocení újmy je přitom pojmově možné pouze při ex post dozoru nad dodržováním soutěžních pravidel, nikoliv při ex ante regulaci. Jsem tedy toho názoru, že soutěžní právo je obecně aplikovatelné, a tedy i soutěžitelé, na něž se vztahují regulační předpisy daného odvětví, jsou povinni tato soutěžní pravidla dodržovat.
70. Shora uvedené nepřímo vyplývá též z konstantní judikatury Evropského soudního dvora. Podle ní podmínkou aplikace soutěžního práva v regulovaných odvětvích, je v každém případě zachování možnosti autonomního soutěžního jednání příslušných soutěžitelů při poskytování konkrétní služby. Pokud možnost samostatného tržního jednání soutěžitele i přes sektorově specifickou regulaci vyloučena není, soutěžní právo se uplatní (viz rozsudek Evropského soudního dvora C–359/95 P a C–379/95 P ve spojených věcech Komise a Francie v Ladbroke Racing, [1997] ECR I-6265). Skutečnost, že určitá odvětví podléhají specifické regulaci, tedy nevylučuje aplikaci komunitárního soutěžního práva v těchto odvětvích (srov. rozsudek Soudu prvního stupně T–228/97 ve věci Irish Sugar v Komise, [1999] ECR II-2969). Zde připomínám, že na jednání účastníka řízení je v probíhajícím správním řízení aplikováno komunitární soutěžní právo; platí přitom, že žádný národní zákon nemůže plné aplikaci komunitárního práva bránit.
71. Výše uvedené přitom odpovídá dosavadní rozhod