USNESENÍ

 

 

 

Č.j. R098/2006-13805/2008/310-Rá                                                      V Brně dne 9. července 2008

 

 

Ve správním řízení sp.zn. R 98/2006 o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 53/05-14253/06/610 ze dne 10. 8. 2006 ve věci porušení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství podal účastník řízení – společnost RWE Transgas, a.s., se sídlem Praha 10, Limuzská  12/3135, PSČ 100 98, IČ 26460815, právně zastoupená JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, PSČ 110 00, vydávám podle ustanovení § 80 odst. 4 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu, toto

 

usnesení o prodloužení lhůty:

 

Dle § 80 odst. 4 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu, ve spojení s § 25a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, s podpůrným použitím § 6 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu, se lhůta pro vydání rozhodnutí o rozkladu účastníka řízení - společnosti společnost RWE Transgas, a.s., se sídlem Praha 10, Limuzská  12/3135, PSČ 100 98, IČ 26460815, právně zastoupená JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, PSČ 110 00, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 53/05-14253/06/610 ze dne 10. 8. 2006 ve věci porušení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství, prodlužuje

A) v případě, že Nejvyšší správní soud zamítne kasační stížnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vedenou pod sp.zn. 5 Afs 9/2008, o 6 měsíců od právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu

B) v případě, že Nejvyšší správní soud zruší rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 8/2007-171 ze dne 22. 10. 2007 a vrátí věc Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení, o 6 měsíců od právní moci nového rozsudku Krajského soudu v Brně.

 

 

 

 

 

 

Odůvodnění:

 

 

I. Průběh správního řízení

1.      Rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“ nebo „správní orgán prvního stupně“) č.j. S 53/05-14253/06/610 ze dne 10. 8. 2006 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) bylo ve výroku I. deklarováno, že účastník řízení tím, že v době od 5.11.2004 předkládal provozovatelům regionálních distribučních soustav nenáležejícím do holdingu skupiny RWE návrhy Rámcových smluv o podmínkách koupě a prodeje zemního plynu a Smluv kupních o koupi a prodeji zemního plynu - Dílčích kupních smluv, obsahující cenové a další obchodní podmínky, které tyto provozovatele regionálních distribučních soustav nenáležející do holdingu skupiny RWE bez objektivně ospravedlnitelných důvodů znevýhodňují v hospodářské soutěži oproti provozovatelům regionálních distribučních soustav do holdingu skupiny RWE náležejícím, dále tím, že v době od 1.1.2005 stanovil podmínky v Rámcových smlouvách o podmínkách koupě a prodeje zemního plynu a Smlouvách kupních o koupi a prodeji zemního plynu - Dílčích kupních smlouvách uzavřených s provozovateli regionálních distribučních soustav náležejících do holdingu skupiny RWE a neprovedl změnu stávajících ustanovení ve smlouvách o prodeji a nákupu zemního plynu č. 3003/0150/98 a č. 3003/0338/96 uzavřených s provozovateli regionálních distribučních soustav nenáležejících do holdingu skupiny RWE upravujících dodávky zemního plynu pro kategorii oprávněných zákazníků pouze do bilanční zóny jednotlivých provozovatelů regionálních distribučních soustav, čímž bez objektivně ospravedlnitelných důvodů vytvořila bariéry pro rozvoj konkurence, a tím, že pro období roku 2005 stanovila cenu za uskladnění plynu pro kategorii oprávněných zákazníků bez objektivně ospravedlnitelných důvodů ve stejné výši, jako byla stanovena cena za uskladnění plynu pro kategorii chráněných zákazníků, zneužil ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů a ve smyslu ustanovení článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství své dominantní postavení na trhu dodávek zemního plynu určeného pro kategorii oprávněných zákazníků, a to na újmu jiných soutěžitelů a spotřebitelů.

2.      Za výše uvedené jednání byla ve II. výrokové části rozhodnutí účastníku řízení uložena pokuta ve výši 370 000 000,- Kč.

3.      Proti prvostupňovému rozhodnutí podal účastník řízení včas rozklad. Dne 12. 3. 2007 vydal předseda Úřadu rozhodnutí č.j. R 98/2006/01-05326/2007/300 (dále též „rozhodnutí o rozkladu“), kterým změnil výrokovou část I. až III. prvostupňového rozhodnutí, přičemž snížil výši uložené pokuty na 240 000 000,- Kč a zrušil výrokovou část IV. a V. prvostupňového rozhodnutí.

 

II. Řízení před správními soudy

4.      Účastník řízení podal proti rozhodnutí o rozkladu včas žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“), který o ní rozhodl rozsudkem č.j. 62 Ca 8/2007-171 ze dne 22. 10. 2007. Tímto rozsudkem bylo rozhodnutí předsedy o rozkladu účastníka zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

5.      Dne 7. 11. 2007 podal Úřad kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou se domáhá přezkoumání a zrušení výše uvedeného rozsudku krajského soudu. O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dosud nerozhodl.

6.      Podáním ze dne 13. 12. 2007, doručeným krajskému soudu dne 17. 12. 2007 Úřad navrhl, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Usnesením č.j. 5 Afs 9/2008-298 ze dne 28. 2. 2008 Nejvyšší správní soud tento návrh Úřadu zamítl s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Ans 3/2006, dle kterého je povinností správního orgánu v případě, že krajský soud zruší jeho rozhodnutí, pokračovat v řízení a řídit se právním názorem vyjádřeným v rozsudku krajského soudu. Případné podání kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu není ze zákona spojeno s odkladným účinkem a nerespektuje-li správní orgán pravomocné soudní rozhodnutí a nepokračuje řádně v řízení, může se dle okolností jednat o nečinnost, proti níž je možno se bránit podáním žaloby.

7.      V usnesení č.j. 5 Afs 9/2008-298 Nejvyšší správní soud rovněž zopakoval, že řešením některých procesních důsledků v případě, že by Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu  a vedle sebe tak existovala dvě odlišná či dokonce opačná rozhodnutí, a to nové, v mezidobí vydané, rozhodnutí a rozhodnutí „obživlé“, není nerespektování zákonných důsledků kasační stížnosti, s níž není spojen odkladný účinek. Současně uvedl, že předsedovi Úřadu nic nebrání, aby usnesením podle § 80 odst. 4 písm d) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu (dále též „správní řád“), rozhodl o přiměřeném prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí.

 

III. Výzva k odstranění nečinnosti

8.      Dne 13. 3. 2008 byl předsedovi Úřadu doručen návrh k postupu dle § 80 odst. 4 písm d) správního řádu podaný účastníkem řízení, v němž účastník odkazuje na výše uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu a navrhuje, aby předseda Úřadu vydal usnesení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí.

 

IV. Právní posouzení věci

9.      Ust. § 80 odst. 4 písm. d) správního řádu dává nadřízenému správnímu orgánu možnost usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, lze-li důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější; přitom přihlíží ke lhůtám uvedeným v § 71 odst. 3 správního řádu.

10.  Prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí je tedy možné pouze za splnění dvou výše uvedených předpokladů. Podmínka, zda je takový postup pro účastníka výhodnější se dle komentářové literatury[1] posuzuje zejména z hlediska, zda je daný postup výhodnější než uplatnění jiného prostředku ochrany proti nečinnosti, tedy než postup dle písmene a) až c) téhož ustanovení správního řádu. V předmětném případě je zjevné, že tato řešení nepřipadají v úvahu. Předseda Úřadu je sám nadřízeným správním orgánem, jeho převzetí případu, který již je předmětem jeho posouzení, podle písm. b) či přikázání sobě samému, aby rozhodl v souladu s písm. a), je tudíž již z povahy věci vyloučeno. Delegace věci na jiný místně příslušný orgán dle písm c) také v daném případě není možná. Je tedy zjevné, že postup dle § 80 odst. 4 písm. d) je pro účastníka řízení jedinou variantou.

11.  Rovněž podmínka důvodnosti předpokladu, že správní orgán v prodloužené lhůtě rozhodnutí vydá je dle mého názoru splněna. Jakkoli nelze přihlédnout k lhůtám uvedeným v § 90 odst. 6 resp. § 71 odst. 3 správního řádu, a to vzhledem k vyloučení aplikace ustanovení správního řádu o lhůtách prostřednictvím § 25a zákona, je nutné s podpůrným použitím § 6 odst. 1 správního řádu stanovit pro vydání rozhodnutí lhůtu přiměřenou. Dospěl jsem k závěru, že lhůta 6 měsíců od právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž tento zamítne kasační stížnost Úřadu, či od právní moci nového rozsudku krajského soudu v případě, že Nejvyšší správní soud zruší rozsudek napadený kasační stížností a věc vrátí krajskému soudu k dalšímu řízení, je přiměřená, a to vzhledem k rozsahu a složitosti věci, která bude předmětem mého posouzení. Tato lhůta se mi na základě zkušeností s dobou, jež je obvyklá při vydávání rozhodnutí předsedy Úřadu, současně jeví jako reálně splnitelná.

12.  Vzhledem k výše uvedenému mám tedy za to, že byly splněny podmínky pro aplikaci § 80 odst. 4 písm. d) správního řádu, což vyplývá i z usnesení č.j. 5 Afs 9/2008-298 Nejvyššího správního soudu, kterýmžto právním názorem jsou Úřad jakož i jeho předseda vázáni.

 

V. Závěr

13.  Na základě závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího správního soudu, jakož i po zvážení všech podmínek pro aplikaci § 80 odst. 4 písm. d) správního řádu, jsem ze všech shora uvedených důvodů rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.

 

Poučení o opravném prostředku:

 

Proti tomuto usnesení může účastník řízení dle § 152 odst. 1 a 4 ve spojení s § 83 odst. 1 a § 85 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu, podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný a přípustný rozklad má odkladný účinek.

 

 

 

 

 

 

                                                                                     Ing. Martin Pecina, MBA

                                                                                                            předseda

                                                                                  Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

Usnesení obdrží:

 

JUDr. Pavel Dejl, LL.M., Ph.D., advokát

AK Kocián Šolc Balaštík

Jungmannova 24

110 00   Praha 1

 

Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce



[1] Vedral, Josef: Správní řád – Komentář, BOVA POLYGON, Praha 2006, str. 479