V řízení o odvolání, které proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže č.j. S 222A/06-15574/2008/850 ze dne 4. 8. 2008
ve věci žádosti o zaplacení úroku z přeplatku na pokutě, tj.
z částky 75.348.000,- Kč, podal účastník řízení – společnost Mitsubishi Electric Corporation, se
sídlem 2-7-3, Marunouchui, Chiyoda-ku, Tokyo 100-8310, Japonsko, zastoupený
JUDr. Alexandrem Césarem, advokátem, se sídlem Praha 1, Klimentská 46, jsem
podle § 50 odst. 1,
rozhodl takto:
odvolání společnosti Mitsubishi
Electric Corporation, se sídlem 2-7-3, Marunouchui, Chiyoda-ku, Tokyo
100-8310, Japonsko, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
č.j. S 222A/06-15574/2008/850 ze dne 4. 8. 2008 ve věci žádosti o
zaplacení úroku z přeplatku na pokutě, tj. z částky 75.348.000,-
Kč, se podle § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,
ve znění pozdějších předpisů,
z a m í t á.
Odůvodnění:
I.
Průběh správního řízení a řízení před Krajským soudem v Brně
1.
Rozhodnutím
předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. R 059-070, 075-078/2007/01-08115/2007/310
ze dne 26. 4. 2007 (dále též „rozhodnutí předsedy“), kterým bylo změněno,
resp. ve vztahu k účastníku řízení potvrzeno, rozhodnutí Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) č.j. S 222/06-3113/2007/710
ze dne 9. 2. 2007, byla společnosti Mitsubishi
Electric Corporation, se sídlem 2-7-3, Marunouchui, Chiyoda-ku, Tokyo
100-8310, Japonsko (dále též „Melco“) uložena pokuta ve výši 75.348.000,- Kč (slovy:
sedmdesát pět milionů tři sta čtyřicet osm tisíc korun českých)
za porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské
soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské
soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“).
2.
Společnost Melco
jakož i ostatní účastníci řízení napadli rozhodnutí předsedy žalobami
u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“). Dne 25. 6. 2008
vydal krajský soud rozsudek sp. zn. 62 Ca 22/2007, kterým zrušil rozhodnutí
předsedy a věc vrátil k dalšímu řízení.
II.
Přeplatek na pokutě
3.
Právní mocí
rozsudku krajského soudu, tj. ke dni 7. 7. 2008, vznikl účastníku řízení daňový
přeplatek ve smyslu § 64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSDP“), v celkové výši 75.348.000,-
Kč. Výše uvedený přeplatek byl Úřad podle § 64 odst. 6 ZSDP povinen vrátit
společnosti Melco do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku
krajského soudu, tedy do 22. 7. 2008.
4.
Dne 16. 7.
2008 vydal Úřad rozhodnutí č.j. S 222A/06-13997/2008/850 o vrácení částek tvořících přeplatek na
pokutě účastníkům správního řízení sp. zn. S 222/06. V případě
společnosti Melco tento přeplatek činil 75.348.000,- Kč. Uvedená částka byla
odepsána z účtu Úřadu ve prospěch účtu společnosti Melco dne 17. 7. 2008.
III. Napadené
rozhodnutí a odvolání proti němu
5.
Dne 29. 7.
2008 podala společnost Melco žádost o vrácení přeplatku odpovídajícímu úroku z částky
75.348.000,- Kč,- a to za období od 31. 7.
2007. O této žádosti rozhodl Úřad rozhodnutím č.j. S S 222A/06-15574/2008/850
ze dne 4. 8. 2008 (dále též „napadené rozhodnutí“) a to tak, že žádost
společnosti Melco zamítl.
6.
Proti
rozhodnutí Úřadu č.j. S 222A/06-15574/2008/850 ze dne 4. 8. 2008 podala
společnost Melco v zákonné třicetidenní lhůtě odvolání, které bylo Úřadu
doručeno dne 9. 9. 2008.
7.
Společnost Melco
ve svém odvolání uvedla, že Úřad byl povinen vrátit nejen pokutu, ale rovněž
úroky z ní, a to za období od 16.
8. 2007 nejméně do dne 17. 7. 2008, což odůvodňuje jednak dikcí § 64 odst. 6
ZSDP a rovněž judikaturou ve věcech daňových (zejm. rozsudek Nejvyššího
správního soudu č.j. 7 Afs 140/2005-55 z 31. 1. 2007, rozsudek Krajského
soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 235/2002 ze dne 11. 3. 2005), neboť vzhledem k tomu,
že rozhodnutí předsedy bylo pro nezákonnost zrušeno krajským soudem, vznikl
přeplatek podle účastníka řízení zaviněním Úřadu jako správce daně. Podle
účastníka řízení mu náleží úrok z přeplatku na pokutě od 16. 8. 2007,
neboť lhůta pro vrácení přeplatku začala běžet dne 1. 8. 2007. Účastník tak
neměl možnost po uvedenou dobu s prostředky disponovat a je zhodnocovat.
8.
Vzhledem
k výše uvedenému společnost Melco v odvolání navrhuje, aby předseda
Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že Úřad společnosti Melco zaplatí úrok
z pokuty, tj. z částky ve výši 75.348.000,- Kč, a to za období od 16.
8. 2007 do dne 17. 7. 2008.
IV.
Přezkum napadeného rozhodnutí
9.
Podle § 50
odst. 3 ZSDP jsem odvoláním napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu
požadovaném v odvolání, přičemž jsem však nebyl vázán návrhy odvolatele.
Na základě svých zjištění jsem dospěl k závěrům, jež jsou uvedeny
v následujících částech odůvodnění.
V.
Právní posouzení věci
10.
Po posouzení
napadeného rozhodnutí, k němuž jsem povolán dle § 50 odst. 2 ZSDP, jsem
dospěl k závěru, že z níže uvedených důvodů je nutné odvolání
společnosti Melco zamítnout.
11.
Důkladně jsem
se zabýval celkovým posouzením předmětné věci i námitkami účastníka řízení
obsaženými v podaném odvolání, přičemž jsem primárně zkoumal konkrétní
okolnosti vrácení přeplatku na dani, resp. v tomto případě pokutě
podle § 64 odst. 6 ZSDP, zejména zda byl Úřad v prodlení s vrácením
přeplatku na pokutě společnosti Melco, jakož i to, zda jsou naplněny znaky
zavinění správce daně.
VI. Námitka
prodlení s vrácením přeplatku
12.
Daňovým
přeplatkem je dle § 64 odst. 1 ZSDP částka plateb převyšující splatnou daň
včetně příslušenství daně. Přeplatek pak vzniká např. v situaci, kdy bylo
na splatnou daň zaplaceno více, než kolik činila daňová povinnost.
V předmětném případě byla na základě pravomocného rozhodnutí předsedy Úřadu
č.j. R 059-070, 075-078/2007/01-08115/2007/310 ze dne 26. 4. 2007 společností
Melco uhrazena pokuta ve výši 75.348.000,- Kč. Právní mocí rozsudku Krajského
soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 22/2007, tedy dnem 7. 7. 2008,
nabyla výše uvedená platba charakteru daňového přeplatku, přičemž Úřadu, jako
správci daně vznikla v souladu s § 64 odst. 6 ZSDP povinnost vrátit tento
přeplatek společnosti Melco ve lhůtě 15 dnů. Dnem rozhodným pro počátek běhu
této lhůty se stal den nabytí právní moci výše uvedeného rozsudku krajského
soudu, resp. podle § 14 odst. 6 ZSDP se lhůta počala počítat od následujícího
dne, tj. ode dne 8. 7. 2008. Námitka účastníka řízení, že zákonná 15 denní
lhůta k vrácení přeplatku na dani podle § 64 odst. 6 ZSDP počala běžet dne
1. 8.
13.
Na základě
výpisu z účtu Úřadu jsem zjistil, že předmětná částka byla z účtu
Úřadu odepsána dne 17. 7. 2008. Patnáctidenní lhůta určená k vrácení přeplatku
na pokutě uplynula dnem 22. 7. 2008. K vrácení pokuty tak došlo
v zákonné lhůtě, společnosti Melco proto nevznikl nárok na úrok
z předmětné částky.
14.
S ohledem
na zjištěné skutečnosti se tedy plně ztotožňuji se závěry správního orgánu
prvního stupně, že Úřad nebyl v prodlení s vrácením přeplatku na dani
(pokutě) společnosti Melco a tudíž společnost Melco nemá nárok na úrok z
pokuty.
VII.
Námitka zavinění správce daně
15.
Nad rámec
výše uvedeného považuji za nutné vyjádřit se k judikatuře, kterou
společnost Melco uvádí na podporu svého tvrzení, že Úřad jako správce daně
zavinil vznik přeplatku na pokutě a byl povinen vrátit společnosti Melco tuto
pokutu, jakož i úroky z ní, a to ode dne 16. 8. 2007 (den zaplacení
pokuty) do 17. 7. 2008 (den faktického odepsání pokuty z účtu Úřadu).
S tímto názorem společnosti Melco totiž nemohu z níže uvedených
důvodů souhlasit, naopak, plně se ztotožňuji se závěrem správního orgánu
prvního stupně, že pokuta byla společnosti Melco vrácena v zákonem
stanovené lhůtě, a tudíž společnosti Melco nenáleží nárok na úrok
z přeplatku na pokutě.
16.
Nejvyšší
správní soud v rozsudku č.j. 7 Afs 140/2005-55 konstatoval, že jestliže odvolací
správní orgán vydá rozhodnutí, přičemž toto „…vykonatelné rozhodnutí bude později zcela zrušeno nebo změněno ve
prospěch daňového dlužníka, v tomto případě nelze dospět k jinému
právnímu závěru než tomu, že vznik tohoto přeplatku zapříčinil, resp. za použití
terminologie daňového řádu zavinil, právě správce daně.
17.
Soud tedy ve
výše uvedeném případě judikoval, že zavinění vzniku přeplatku správcem daně zakládá
vznik nároku daňového subjektu na zaplacení úroku z přeplatku na dani.
Zároveň je však zdůrazňován fakt, že správce daně v posuzovaném případě změnil
své rozhodnutí po věcné stránce ve
prospěch daňového subjektu, bez ohledu na to, zda tak učinil
k odvolání daňového subjektu nebo proto, že byl vázán právním názorem
soudu.
18.
V účastníkem
řízení zmiňovaném rozsudku Krajského soudu v Brně sp.zn. 29 Ca 235/2002 je
uvedeno jako nezbytná podmínka pro vznik nároku daňového subjektu na zaplacení
úroku z přeplatku na dani to, že vznik přeplatku zavinil správce daně.
Zákonnou dikci § 64 odst. 6 ZSDP však krajský soud považuje za nepřesnou
z toho důvodu, že u správců daně, kteří jsou státními orgány, nelze konstruovat
jakékoliv zavinění, neboť nemají právní subjektivitu. Pojem zavinění proto
krajský soud interpretuje jako pochybení správce daně a § 64 odst. 6 ZSDP je
tedy podle něj nutno aplikovat na případy, kdy správce daně nějakým způsobem
pochybil. Jako příklad Krajský soud v Brně uvádí situace, kdy bylo
rozhodnutí daného státního orgánu zrušeno soudem nebo změněno odvolacím orgánem
apod.
19.
V této
souvislosti musím podotknout, že ne každé zrušení rozhodnutí státního orgánu
soudem lze považovat za pochybení tohoto orgánu resp. za zavinění ve smyslu §
64 odst. 6 ZSDP. Přes výše uvedené závěry Nejvyššího správního soudu se
domnívám, že věc, která je v tomto případě předmětem mého přezkumu, se
od situace, kterou posuzoval soud značně liší, právě díky odlišnému
charakteru řízení vedených Úřadem, neboť uvedená judikatura se týká výhradně
řízení daňového.
20.
V souvislosti
s problematikou zavinění vzniku přeplatku ze strany správce daně tedy
považuji za nezbytné zdůraznit, že aplikování příslušných ustanovení ZSDP, a to
nejen pokud jde o jeho § 64 odst. 6, na činnost Úřadu při ukládání pokut,
je poněkud problematické, vzhledem k specifickému charakteru této činnosti
a zjevným odlišnostem od klasického daňového řízení, pro účely kterého byl
zákon koncipován především. Obě tyto právní oblasti, tedy daňová a soutěžní, se
vzájemně velmi liší v celé řadě aspektů. Primárním cílem daňového řízení
je stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy.
V případě řízení ve věcech soutěžních je tímto cílem účinná ochrana
hospodářské soutěže. Zatímco tedy daň, resp. veškeré povinné,
zákonem určené platby do zákonem specifikovaných rozpočtů, jež jsou
zahrnovány pod legislativní zkratku „daň“ vyjádřenou v § 1 odst. 1 ZSDP
(daně, poplatky, odvody, zálohy na tyto příjmy a odvody za porušení
rozpočtové kázně, které jsou příjmem státního rozpočtu, územních rozpočtů či státních
fondů nebo Národního fondu) je hlavním předmětem daňového řízení, pokuta
uložená ve správním řízení ve věcech soutěžních je pouze jedním z možných
nástrojů prosazování soutěžního práva.
21.
Odborná
literatura specifika ukládání a případného vracení pokut udělených správním
orgánem fyzickým či právnickým osobám nezohledňuje a ani judikatura správních
soudů neposkytuje dostatečné vodítko pro postup Úřadu v takovýchto
případech. Dá se říci, že jediným návodem, který byl v této
souvislosti poskytnut je rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Afs 113/2004-46
ze dne 20. 1. 2006, který ve svých důsledcích naznačuje, že pokuty ukládané za
protiprávní jednání jiné než daňové povahy (v daném konkrétním případě ukládané
Policií ČR v blokovém řízení) nejsou podřaditelné pod pojem daň ve smyslu
§ 1 odst. 1 ZSDP a tudíž ani § 64 odst. 4 nebo 6 ZSDP vůči nim nelze
vůbec aplikovat.
22.
Rovněž
argumentaci účastníka řízení rozsudkem Krajského soud v Hradci Králové sp.
zn. Ca 280/2004 z 31. 5. 2005 ve světle již uvedeného nepovažuji za
přiléhavou, neboť v daném případě odvolací orgán, po té co soud rozhodl o
zrušení rozhodnutí o odvolání, změnil rozhodnutí - vyměření daně
ve prospěch daňového subjektu, z čehož soud dovodil, že přeplatek
vznikl zaviněním správce daně. V posuzované věci však odvolací orgán po vydání
rozsudku sp. zn. 62 Ca 22/2007 krajským soudem své druhoinstanční rozhodnutí nezměnil po věcné stránce ve prospěch společnosti
Melco, nýbrž proti předmětnému rozsudku krajského soudu brojil (brojí) kasační
stížností u Nejvyššího správního soudu, když o této stížnosti nebylo doposud
rozhodnuto.
23.
Vzhledem
k výše uvedenému se tedy domnívám, že správní orgán prvního stupně
postupoval a rozhodl správně a v souladu se zákonem, když nepřiznal
společnosti Melco úrok z přeplatku na pokutě. Společnost Melco tedy nemá
nárok na úrok z přeplatku na pokutě, neboť pokuta jí byla řádně
vrácena v zákonné patnáctidenní lhůtě.
VIII. Závěr
24.
Na základě
návrhu rozkladové komise a po přezkoumání napadeného rozhodnutí, jakož
i jemu předcházejícího řízení v celém rozsahu i nad rámec uplatněných
námitek, jsem ze všech shora uvedených důvodů rozhodl tak, jak je ve
výroku uvedeno.
Poučení o opravném prostředku:
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 50 odst. 8 zákona č.
337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, dále
odvolat.
Ing.
Martin Pecina, MBA
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Rozhodnutí obdrží:
JUDr. Alexander César, advokát
Klimentská 46
Praha 1
110 02
Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce