Č. j.: R124/2006/03-00239/2007/300-Šp V Brně dne 3. ledna 2007
Ve správním řízení o rozkladu podaném dne 18. 10. 2006 navrhovatelem,
společností BDO IT, a.s., IČ: 25056646, se sídlem Olbrachtova 5/1980, 140 00 Praha 4, za niž jedná Ing. Martin Kolařík, místopředseda představenstva, a společnost S&K Management Systems, spol. s r. o., IČ: 35731982, se sídlem Topolčianska 31, 851 01 Bratislava, Slovenská republika, které prostřednictvím společnosti S&K Management Systems, spol. s r. o., organizační složky, IČ: 26497182, se sídlem Vyskočilova 1461/2a, 140 00 Praha 4 – Michle, za niž jedná jednatelka Mgr. Renáta Kiselicová, dne 22. 5. 2006 uzavřely smlouvu o sdružení za účelem spolupráce při přípravě společné nabídky a případné realizace vyhlášené veřejné zakázky s názvem „Budování systému státní pokladny – 1. fáze – Manažer projektu“ podle ustanovení § 826 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, které zastupuje podle čl. III. citované smlouvy první účastník sdružení, společnost BDO IT, a.s., za kterou jedná Ing. Martin Kolařík, místopředseda představenstva,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 11. 9. 2006, č.j. S215/2006/13274/2006/550-Ná, ve věci přezkoumání rozhodnutí zadavatele – České republiky – Ministerstva financí, IČ: 00006947, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1, jejímž jménem jedná Ing. Jan Slavíček, CSc., vedoucí Centrální finanční a kontraktační jednotky (MF-CFCU),
při zadávání nadlimitní veřejné zakázky „Budování systému státní pokladny – 1. fáze – Manažer projektu“, zadávané v otevřeném řízení podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 437/2004 Sb., zákona č. 60/2005 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb. a zákona č. 413/2005 Sb., jehož oznámení bylo uveřejněno na centrální adrese pod ev. číslem 50019838 dne 31. 3. 2006, jehož dalším účastníkem je
společnost Per Partes Consulting, s.r.o., IČ: 26236745, se sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno, za niž jedná jednatel Ing. Petr Hujňák, CSc.,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 11. 9. 2006, č.j. S215/2006/13274/2006/550-Ná,
p o t v r
z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
O d ů v o d n ě n
í
I. Zadávací řízení a prvostupňové řízení před
Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel - Česká republika – Ministerstvo financí, IČ: 00006947, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1, jejímž jménem jedná Ing. Jan Slavíček, CSc., vedoucí Centrální finanční a kontraktační jednotky (MF-CFCU) (dále jen „zadavatel“), uveřejnil dne 31. 3. 2006 pod ev. č. 50019838 podle § 84 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 437/2004 Sb., zákona č. 60/2005 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb. a zákona č. 413/2005 Sb. (dále jen „zákon“) na centrální adrese oznámení o otevřeném řízení pro nadlimitní veřejnou zakázku „Budování systému státní pokladny – 1. fáze – Manažer projektu“. Pozn.: pokud je dále v textu uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění platné v době provedení úkonu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“ nebo „orgán dohledu“) nebo v době provedení úkonů jednotlivých účastníků řízení.
2. Ve stanovené lhůtě obdržel zadavatel celkem 3 nabídky. Po provedeném hodnocení nabídek hodnotící komise vybrala nabídku uchazeče Per Partes Consulting, s.r.o., IČ: 26236745, se sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno, za niž jedná jednatel Ing. Petr Hujňák, CSc. (dále jen „vítězný uchazeč“). Proti rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky podala společnost BDO IT, a.s., IČ: 25056646, se sídlem Olbrachtova 5/1980, 140 00 Praha 4, za niž jedná místopředseda představenstva Ing. Martin Kolařík (dále jen „navrhovatel“ nebo „BDO IT, a.s.“) ve lhůtě námitky, kterým zadavatel nevyhověl. Na podkladě tohoto rozhodnutí podal uchazeč BDO IT, a.s. návrh ze dne 19. 7. 2006 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu. Za účastníky zahájeného správního řízení označil Úřad zadavatele, navrhovatele a vítězného uchazeče.
3. Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že spatřuje porušení zákona ze strany zadavatele v nedostatečném vymezení dílčích hodnotících kritérií pro posouzení nabídek a dále v absenci odůvodnění zprávy hodnotící komise. Taktéž navrhovatel tvrdil, že mu nebylo řádně doručeno rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky, jak vyžaduje § 65 odst. 2 zákona. Z uvedených důvodů požadoval navrhovatel, aby rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky bylo zrušeno a aby Úřad vyslovil, že zadávací řízení je stiženo tak zásadními vadami, které nelze odstranit jinak než vyhlášením nového zadávacího řízení, v rámci kterého budou dílčí kritéria hodnocení vymezena dostatečně.
Napadené rozhodnutí
4. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 11. 9. 2006 rozhodnutí č.j. S215/2006/13274/2006/550-Ná, kterým rozhodl, že zadavatel nesplnil povinnost uvedenou v § 63 odst. 1 zákona tím, že zpráva o posouzení a hodnocení nabídek neobsahuje transparentní popis hodnocení nabídek s odůvodněním, přičemž tento úkon podstatně neovlivnil ani nemohl ovlivnit stanovené pořadí úspěšnosti nabídek.
5.
V odůvodnění citovaného rozhodnutí Úřad
mimo jiné konstatoval, že předmět veřejné
zakázky lze pokládat za specifický a je založen na invenci, kterou měli
uchazeči do projektu vložit a zpracovat. Z toho vychází i zvolená dílčí
kritéria, kterými chtěl zadavatel posuzovat celkový obsah nabídek uchazečů
(uchazeči měli např. v příloze II. „Zadání projektu“ uplatnit postupy
managementu projektu v souladu se standardy ISO 10006 do praxe
Ministerstva financí pro účely řízení projektu Státní pokladny nebo funkčnost
procesů požadovaných standardy ISO 10006). Dále zájemcům o veřejnou zakázku
bylo stanoveno zadávací dokumentací vyplnit přílohu č. III. „Organizace a
metodika“ skládající se z „přístupu k zadání projektu“, kde měli
uchazeči např. uvést poznámky k zadání projektu, důležité pro úspěšnou
realizaci činností, k úkolům uvedeným v zadání projektu a očekávaným
výsledkům, názory na klíčové otázky týkající se splnění cílů smlouvy a dosažení
očekávaných výsledků, vysvětlení rizik a předpokladů, které by mohly ovlivnit
realizaci smlouvy. Dále měli uchazeči zpracovat „strategii“, „harmonogram
činností“, logický rámec odrážející úvahy uvedené v „přístupu k zadání
projektu“ a ve „strategii“. Orgán dohledu konstatoval, že uchazeči na základě
shora obsažených informací měli informace o tom, jaké údaje v dílčích
kritériích „kvalita nabídky“ a „technická úroveň nabízeného plnění“ bude zadavatel
hodnotit.
6. Pokud jde o hodnocení nabídek uchazečů, uvedl především Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že zpráva o posouzení a hodnocení obsahuje pouze povrchní zdůvodnění hodnocení nabídek. Čtyři členové komise se shodli, že dílčí kritéria lépe splnila nabídka vítězného uchazeče. Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek ale neobsahovala skutečnosti zjištěné komisí, tedy transparentní popis hodnocení nabídek s odůvodněním tak, jak předepisuje ustanovení § 63 odst. 1 zákona. Ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek je mimo jiné uvedeno pod bodem 6.1. „Hodnocení nabízeného řešení zadání projektu“, že členové hodnotící komise se zaměřili na posouzení dvou stanovených kritérií a to „kvality nabídky“ a „technické úrovně nabízeného plnění“. U dílčího kritéria „kvalita nabídky“ je u nabídky vítězného uchazeče uvedeno, že kvalita nabízených služeb celkově nejlépe splňuje představy konečného příjemce a jednotlivé nabízené služby jsou podrobněji popsány a specifikovány. Nabídka navrhovatele obsahuje u tohoto dílčího kritéria slovní komentář, že kvalita nabízených služeb celkově méně splňuje představy konečného příjemce a rozsah některých nabízených služeb nepokrývá zcela potřeby konečného příjemce. U dílčího kritéria „technická úroveň nabízeného plnění“ je u nabídky vítězného uchazeče obsaženo hodnocení, že technická úroveň nabízeného plnění celkově nejlépe vyhovuje požadavkům konečného příjemce. Jednotlivé aktivity manažera projektu jsou rozvedeny až do nejnižší úrovně detailu. Nabídka navrhovatele u dílčího kritéria hodnocení „technická úroveň nabízeného plnění“ obsahuje hodnocení, že technická úroveň nabízeného plnění méně vyhovuje požadavkům konečného příjemce. Metodika řízení projektu je méně podrobně zpracována. Kromě zprávy o posouzení a hodnocení nabídek jsou však v dokumentaci k veřejné zakázce přiloženy tabulky hodnocení zpracované pěti členy hodnotící komise („Tabulka pro hodnocení obsahu nabídky“), ve které každý z členů hodnotící komise uvedl slovní a bodové ohodnocení obsahu dvou nabídek v dílčích kritériích „kvalita nabídky“ a „technická úroveň nabízeného plnění“. Úřad v napadeném rozhodnutí citoval některé údaje z výše uvedené tabulky a na základě nich dospěl k závěru, že nedostatečnost slovního hodnocení neovlivnila ani nemohla ovlivnit stanovené pořadí úspěšnosti nabídek.
7. K rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky, které podle slov navrhovatele neobsahovalo podstatné náležitosti, uvedl orgán dohledu, že zadavatel skutečně až v písemném sdělení o námitkách ze dne 30. 6. 2006 dodatečně uvedl údaje, které měly být v souladu s ustanovením § 65 odst. 2 zákona uvedeny v rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky. Toto pochybení zadavatele však nemělo vliv na přidělení veřejné zakázky a nemohlo ovlivnit stanovení pořadí úspěšnosti nabídek.
II. Námitky rozkladu
8. Dne 18. 10. 2006 podal proti výše uvedenému rozhodnutí navrhovatel rozklad. Tímto rozkladem napadá rozhodnutí v celém rozsahu, a to pro rozpor se zákonem, neboť Úřad vycházel z chybných závěrů a nesprávné interpretace.
9. Navrhovatel trvá na tom, že dílčí hodnotící kritéria nebyla vymezena dostatečně. Jediné z uvedených kritérií, které lze považovat za objektivní a dostatečně určité, je kritérium nabídková cena. Zbylá kritéria (kvalita nabídky a technická úroveň plnění) jsou vágní, přičemž nejsou blíže specifikována ani ve Výzvě k účasti, ani v oznámení zadávacího řízení. Podle názoru navrhovatele by měl zadavatel zvolit kritéria, která umožní přehledné a jednoznačné hodnocení nabídek s ohledem na předmět a rozsah veřejné zakázky, neboť při nejednoznačném vymezení hodnotících kritérií je možno předpokládat, že nabídky uchazečů nebudou vypracovány při zohlednění stejných potřeb a požadavků zadavatele, a tudíž budou vzájemně neporovnatelné. Hodnocení musí být totiž zadavatelem zpracováno dostatečně transparentně. V souvislosti s požadavkem na transparentnost připomíná navrhovatel znění § 55 odst. 4 zákona a § 25 odst. 1 zákona, z jejichž spojení plyne, že pokud zadavatel vybere jako kritérium pro zadání veřejné zakázky kritérium ekonomické výhodnosti nabídky, je povinen stanovit dílčí kritéria hodnocení v souladu s požadavkem transparentnosti tak, aby zájemci, kteří se rozhodnou pro účast v zadávacím řízení o veřejnou zakázku, byli reálně schopni předložit konkrétní a vzájemně porovnatelné nabídky a mohli si předem vytvořit představu o způsobu hodnocení. V předmětném případě však byla dílčí kritéria hodnocení stanovena vágně a neurčitě bez další specifikace. Jednotliví zájemci si proto nebyli schopni utvořit dostatečnou představu o tom, jaké konkrétní skutečnosti bude zadavatel hodnotit, co bude podstatné a co ne. Navrhovatel nesouhlasí se závěrem Úřadu, že dílčími kritérii chtěl zadavatel posuzovat celkový obsah nabídek. Hodnocení tedy mělo být podle Úřadu založeno na invenci, kterou měli uchazeči do projektu vložit a zpracovat, tuto skutečnost však zadavatel nikde neuvedl. Zadavatel tak nemůže dílčí hodnotící kritéria vymezit naprosto obecným způsobem bez bližšího vyjasnění, aby dle své potřeby mohl do hodnocení nabídek zohlednit jakýkoli požadavek, který je případně jen zmíněn v zadávací dokumentaci.
10.
Navrhovatel dodává, že ze zadávacích dokumentů nikde
nevyplynulo, že by měla být hodnocena právě implementace norem ISO na
předmětnou zakázku, popř. vypracování nabídky podle určité normy ISO. Není ani
uvedeno, že by měla být hodnocena úroveň poznámek či vysvětlivek, jakož i
dalších skutečností. Požadavek na prokázání certifikace uchazečů dle norem ISO
11. Dále se navrhovatel vyjadřuje k otázce dostatečnosti odůvodnění zprávy hodnotící komise. Navrhovatel vyvozuje, že neexistence odůvodnění zprávy hodnotící komise znamená, že nelze určit, na základě čeho byly nabídky posuzovány. Pokud nelze určit, na základě čeho byly posuzovány nabídky, nemůže Úřad s jistotou zhodnotit, zda byl porušen zákon při samotném rozhodování hodnotící komise. Porušení zákona při rozhodování hodnotící komise může nepochybně mít vliv na výběr vítězného uchazeče. Navrhovateli není známo, proč zadavatelem dodatečně poskytnuté odůvodnění nebylo k dispozici dříve, například v rámci zprávy hodnotící komise či v rámci řízení o námitkách navrhovatele. Z uvedeného vyplývá, že pokud Úřad nemůže přezkoumat, zda byl porušen zákon při rozhodování hodnotící komise, a to z důvodu nedostatečnosti obsahu zprávy hodnotící komise, musí Úřad vycházet z premisy, že výběr uchazečů přinejmenším mohl být ovlivněn (pokud se přímo neprokáže, že byl ovlivněn). K tomu navrhovatel doplňuje, že každé dodatečné vysvětlení přináší prvek netransparentnosti a účelovosti, kdy je možné argumentaci přizpůsobit aktuálním potřebám. Zpráva hodnotící komise by tak měla být založena na bezprostřednosti, neboli skutečně odrážet myšlenky a důvody, pro které hodnotící komise vybrala jednu z nabídek. Skutečnost, že výběr vítězné nabídky byl ovlivněn, dále vyplývá také z výše zmiňované nedostatečnosti vymezení hodnotících kritérií. Je zřejmé, že zadavatel vymezením dílčích kritérií dal prostor k volné úvaze hodnotící komise v takovém rozsahu, že nebyla schopna posoudit, na základě čeho má rozhodovat, což se následně projevilo i v hodnocení a odůvodnění.
12. Navrhovatel doplňuje, že pokud by napadené rozhodnutí bylo shledáno jako správné, byla by tím narušena dosavadní konzistentní rozhodovací praxe Úřadu, kdy doposud Úřad trval na dostatečném zdůvodnění výběru uchazeče. Otázkou však zůstává, jaký by byl význam samotné zprávy o hodnocení nabídek, když by se uchazeč dozvěděl skutečné důvody až v řízení před Úřadem, tedy poté, co vynaložil nepředpokládané náklady. Je-li koncepce zákona postavena na odpovědnosti zadavatele za výběr vítězného uchazeče, měl by nést odpovědnost také za neplatnost takového úkonu a za možné škody, které tím byly způsobeny.
Závěr rozkladu
13. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání. Zároveň požaduje, aby Úřad vyslovil, že je zadavatel povinen navrhovateli nahradit náklady řízení.
Vyjádření dalších účastníků řízení
14. K podanému rozkladu se vyjádřil zadavatel. K vágnosti hodnotících kritérií uvádí, že za vágní lze prohlásit každé kritérium, kde nejsou uplatněny standardní měrné fyzikální jednotky. Z připomínek navrhovatele zadavatel vyvozuje nedostatek vůle ke spolupráci, neboť navrhovatel nevyužil možnosti předložení dodatečných otázek k odstranění vágnosti kritérií a doplnění potřebných informací. Pokud jde o další kritéria hodnocení nabídky, uvádí zadavatel, že jako každý poptávající chce vědět, kdo je jeho potenciální smluvní partner. K tomu má relativně malý prostor, když nemůže hodnotit kvalifikaci expertů, kteří ponesou hlavní břemeno výkonu služeb a o firmě má jen údaje z referencí, tedy jen pozitivní. Jediným ukazatelem práce uchazeče je jeho nabídka, v tomto případě její kvalita a technická úroveň nabízeného plnění. Zadavatel, resp. hodnotící komise, tak musí hledat ukázky tvořivosti a nápaditosti uchazeče, neboť uchazeč nebude pracovat podle pokynů, ale aktivně a tvůrčím způsobem sám. Mezi očekávanými výsledky je také „Uplatnění postupů managementu projektu v souladu se standardy ISO 10006 do praxe ministerstva financí pro účely řízení projektu Státní pokladny“ a „Funkčnost procesů požadovaných standardy ISO 10006“. Právě tento požadavek na uplatnění standardů uvádí zadavatel jako příklad konkrétního a jednoznačného požadavku na chování budoucího dodavatele, přesnou definici kvality a s tím související technické úrovně nabízeného řešení. K standardům ISO zadavatel doplnil, že nerozlišuje prosté vlastnictví certifikátu ISO a praktické uplatňování standardů z nich vyplývajících v běžné praxi. Absence takového pohledu na uplatňování standardů pak zpochybňuje připravenost firmy tyto standardy v praxi uplatňovat, a současně i řídit tak rozsáhlý projekt jako je budování systému státní pokladny. Závěrem zadavatel doplnil, že závěry k vlivu nedostatečnosti odůvodnění zprávy hodnotící komise na pořadí nabídek považuje za filozofický exkurz. Uzavírá, že se se závěry napadeného rozhodnutí ztotožňuje.
15. K podanému rozkladu se taktéž vyjádřil vítězný uchazeč. Vyjadřuje se k jednotlivým dílčím kritériím hodnocení a z těchto vyjádření vyplývá, že mu nevznikly nejasnosti s prokázáním technické úrovně plnění, protože je na řízení komplexních projektů dlouhodobě specializovaný. Z uvedeného důvodu nepodal ani žádost o dodatečné informace. Nesouhlasí se závěrem navrhovatele, že by technickou úroveň plnění bylo možné hodnotit až po realizaci samotné zakázky, neboť hodnocení ex post by vedlo v praxi k neúměrným finančním rizikům.
III. Řízení o rozkladu
16. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. (dále jen „správní řád“), a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
17. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru:
18. Úřad tím, že svým rozhodnutím ze dne 11. 9. 2006, č.j. VZ/S215/2006/ 13274/2006/550-Ná, rozhodl, že zadavatel nesplnil povinnost uvedenou v § 63 odst. 1 zákona tím, že zpráva o posouzení a hodnocení nabídek neobsahuje transparentní popis hodnocení nabídek s odůvodněním, přičemž tento úkon podstatně neovlivnil ani nemohl ovlivnit stanovené pořadí úspěšnosti nabídek, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se v plné míře ztotožnil.
IV. K námitkám rozkladu
K dílčím kritériím hodnocení
19. Souhlasím s názorem navrhovatele, že dílčí kritéria hodnocení by měla být vymezena dostatečně určitě tak, aby nevznikal prostor pro svévolné hodnocení nabídek zadavatelem a aby uchazeči byli schopni si vytvořit představu o tom, jaké skutečnosti bude zadavatel v rámci zvolených dílčích kritérií hodnotit. Tyto námitky ostatně uvedl navrhovatel již v řízení před orgánem dohledu a v podaném rozkladu je pak pouze doplňuje a rozvádí. Zda zadavatel při vymezení dílčích kritérií hodnocení uvedené pravidlo splnil, je však vždy třeba zkoumat u každé veřejné zakázky jednotlivě, a to s přihlédnutím k jejím specifikům a k jejímu předmětu.
20.
V daném případě je „předmětem“ veřejné zakázky
výběr subjektu, který bude pověřen budováním systému státní pokladny. Jedná se
tedy o řídící a poradenskou činnost spojenou se zavedením normy ISO
21. Zadávací dokumentace (konkrétně její strany 1 či 7) uložila uchazečům vyplnit přílohu č. III návrhu smlouvy o dílo nazvanou „Organizace a metodika“. Uvedená příloha je dále členěna na části „Přístup k zadání projektu“, „Strategie“, „Harmonogram činnosti“ a „Logický rámec“. V rámci těchto částí zadavatel vymezil další podrobnější body, a tak po uchazečích například požadoval, aby vysvětlili rizika a předpoklady, které mohly ovlivnit realizaci smlouvy, dále aby uchazeči uvedli načasování, posloupnost a dobu trvání navržených činností s ohledem na zahajovací fázi nebo popis předpokládaných subdodávek v rámci limitu uvedeného v článku 3 pokynů pro uchazeče spolu s jasným stanovením úkolů, které budou svěřeny subdodavateli, a prohlášení uchazeče, kterým se zaručí oprávněnost subdodavatele. Vzhledem k tomu, že uchazečem je společnost, jejíž zaměstnanci budou u zadavatele vykonávat manažerskou funkci, bylo třeba, aby zadavatel otestoval připravenost firmy tyto standardy v praxi uplatňovat, a současně i řídit tak rozsáhlý projekt jako je budování systému státní pokladny. Zadavatel totiž nemůže přímo hodnotit kvalifikaci samotných expertů, kteří ponesou hlavní břemeno výkonu služeb. Dávám tedy za pravdu zadavateli, který ve svém vyjádření k podanému rozkladu uvedl, že jediným ukazatelem práce uchazeče je jeho nabídka, v tomto případě její kvalita a technická úroveň nabízeného plnění. Zadavatel, resp. hodnotící komise, tak musí hledat ukázky tvořivosti a nápaditosti uchazeče, neboť uchazeč nebude pracovat podle pokynů, ale aktivně a tvůrčím způsobem sám.
22.
Pokud jde o tvrzenou záměnu kvalifikačního kritéria
(požadavek na certifikát ISO
23. Konstatuji tedy, že s přihlédnutím ke speciální povaze veřejné zakázky, kterou nelze označit za typickou, nelze říci, že by zadavatel dílčí kritéria hodnocení zvolil nevhodně, neurčitě, vágně nebo jinak netransparentně. Naopak jsem toho názoru, že na základě výše popsaných skutečností uvedených v zadávací dokumentaci si byli uchazeči schopni vytvořit dostatečnou představu o tom, co se po nich požaduje. Důkazem je i to, že se žádný z nich neobrátil na zadavatele s žádostí o upřesnění či vysvětlení.
K nedostatkům odůvodnění zprávy o
posouzení a hodnocení nabídek
24. K otázce odůvodnění zprávy o posouzení a hodnocení nabídek se dostatečně vyjádřil již orgán dohledu v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Po posouzení dosavadního postupu Úřadu jsem dospěl k závěru, že Úřad správně dovodil, že zpráva o posouzení a hodnocení nabídek nebyla vyhotovena v souladu s požadavky ustanovení § 63 odst. 1 zákona, tedy neobsahovala odůvodnění hodnocení nabídek. Z rozkladu navrhovatele, stejně jako z obou vyjádření účastníků řízení k tomuto rozkladu, vyplývá, že žádný z účastníků řízení ve výše zmíněném závěru napadeného rozhodnutí nesprávnost nespatřuje. Spornou otázkou však dle názoru navrhovatele zůstává, zda nedostatek odůvodnění hodnocení nabídek mohl mít vliv na stanovení pořadí úspěšnosti nabídek.
25. Pokud tedy jde o zodpovězení otázky, zda nedostatek odůvodnění hodnocení nabídek obecně může mít vliv na stanovení pořadí úspěšnosti nabídek, uvádím, že k takovému ovlivnění pořadí úspěšnosti dojít může. Úřad se však ve svých rozhodnutích nevyslovuje obecně k neurčitému počtu typově podobných případů, ale naopak vždy k případu konkrétnímu a skutkově specifickému. Z uvedeného důvodu musí Úřad otázku, zda určitý úkon či rozhodnutí zadavatele mohlo ovlivnit pořadí úspěšnosti nabídek zkoumat vždy ve vztahu k určitému případu.
26. V daném případě Úřad zjistil, že zadavatel, resp. jeho hodnotící komise, vyhotovila srovnávací tabulku označenou jako „Tabulka pro hodnocení obsahu nabídek“, která tvořila součást zadávací dokumentace, avšak která ke zprávě o posouzení a hodnocení nabídek nebyla přiložena. V této tabulce jsou uvedeny podrobné slovní popisy úspěšnosti nabídek v jednotlivých dílčích kritériích tak, jak je uvedli jejich hodnotitelé. Uvedená skutečnost nemění nic na tom, že zadavatel pochybil, když slovní hodnocení obsažené v citované tabulce nezahrnul do zprávy o posouzení a hodnocení nabídek, což ostatně správně konstatoval i Úřad ve výroku napadeného rozhodnutí. Ze slovního hodnocení nabídek v Tabulce pro hodnocení obsahu nabídek však jasně vyplývají důvody, pro které se zadavatel rozhodl přidělit nabídce vítězného uchazeče vyšší počet bodů. Slovní hodnocení uvedené v Tabulce pro hodnocení obsahu nabídek již lze považovat za dostatečně transparentní a lze z něj bez dalších pochybností dovodit, že si zadavatel, resp. hodnotící komise, počínal v souladu se zásadou zákazu diskriminace. Je tedy zřejmé, že proces hodnocení nabídek nebyl stižen vadami, které by mohly mít za následek odlišné umístění nabídek uchazečů, a tedy vliv na konečné pořadí jejich úspěšnosti.
27. Pro úplnost dodávám, že orgán dohledu nemůže suplovat roli zadavatele a provádět hodnocení nabídek za něj. Jak vyslovil Krajský soud v Brně například v rozsudku ze dne 21. 7. 2005, č.j. 31 Ca 98/2004-47: „hodnocení nabídky výběrových komisí a vlastní rozhodnutí zadavatele jakožto volní aspekt procesu zadávání nelze podrobit přezkumné činnosti orgánu dohledu. Přezkumná činnost orgánu dohledu spočívá výhradně v kontrole, zda byly řádně dodrženy předepsané postupy a úkony zajišťující rámec pro vlastní posouzení a hodnocení nabídek. Vlastní posouzení je právě bod, který nesmí dozorující orgán překročit, protože by se tak sám stal hodnotitelem nabídek. Nelze přezkoumávat úvahy členů výběrové komise, neboť tím by se orgán dohledu ve svých důsledcích postavil do role zadavatele a určoval by, která zakázka má vyhovět stanoveným kritériím. Orgán dohledu proto nemůže přebírat odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky.“
28. Uzavírám tedy, že jsem v šetřeném případě podobně jako orgán dohledu shledal, že porušení § 63 odst. 1 spočívající v tom, že zadavatel neuvedl ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek transparentní popis hodnocení nabídek s odůvodněním, nemělo vliv na stanovení konečného pořadí nabídek.
V. Závěr
29. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
30. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 správního řádu dále odvolat.
Ing. Martin Pecina, MBA
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. BDO IT, a.s., se sídlem Olbrachtova 5/1980, 140 00 Praha 4, za niž jedná Ing. Martin Kolařík, místopředseda představenstva
2. Ministerstva financí, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1, jejímž jménem jedná Ing. Jan Slavíček, CSc., vedoucí Centrální finanční a kontraktační jednotky (MF-CFCU)
3. Per Partes Consulting, s.r.o., se sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno, za niž jedná Ing. Petr Hujňák, CSc., jednatel
4. spis.
Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce